Perfektní líbánky [Malec] ✓

12. kapitola: Miraculum

Zázrak

„Jaci, vím, jak je to těžké, ale musíš se smířit s tím, že se Clary už nevrátí." Simon sedí vedle postele a očima posmutněle hledí na svého dávného soka. Nyní s ním soucítí. Sám je ze ztráty své nejlepší kamarádky nešťastný, dobře však ví, že není šance, jak ji získat zpět. Andělé ji zavrhli, ztratili k ní veškerou důvěru a odebrali jí její runy, aby nadále nenarušovala posvátné zákony Lovců stínů.

„Nemůžu, Simone." Muži se lesknou oči. „Když ji vidím, cítím potřebu ji obejmout. Vypadá tak šťastně, ale ty její obrazy... Tys je neviděl, Simone, ale jsou tak povědomé. Já... já vím, že je to zvláštní, ale já Clary neopustím. A budu doufat, že jednou přijde den, kdy Andělé naší lásce požehnají."

„Jsem překvapený, že mi to říkáš. V minulosti bys mi nejraději probodnul srdce dřevěným kůlem." Jace se musí zasmát.

„Tady nejde o nás, ale o Clary. Pokud se budeme hádat mezi sebou, čím si pomůžeme?" Simon přikývne a zahledí se z okna. Denní světlo ozáří jeho upíří pokožku a on pouze tiše vydechne při představě, že to díky Clary a Jaceovi mu byl udělen takovýto dar. To díky jejich odvaze se stal Světlomilcem.

---

Blonďatý muž stojí opřený o sloup na výstavě obrazů a pozoruje zrzku, jak si povídá s jakousi umělkyní o svých dílech. Oči má plné bolu, přesto ji musel vidět. Musel sem přijít, znovu vyhledat její přítomnost, protože přesně tak to mělo být.

Dívá se na ni a když se i ona pohledem zaměří na něj, má téměř pocit, že jej vidí. Ohlédne se za sebe, aby zjistil, na co se Clary dívá, ale nalezne pouze prázdný prostor.

Znovu obrátí pozornost ke Clary a překvapeně vydechne, když zjistí, že dívka se k němu přibližuje. Už je skoro u něj a jemu se šokem málem zastaví srdce. Její zelené oči se zahledí do těch Jaceových a ten získá dojem, že snad omdlí.

„Promiň, nechtěla jsem tě vylekat."

„Ty mě vidíš?" otřeseně se optá blonďák.

„Jistěže tě vidím." Usměje se zrzka, ale následně pouze tiše vydechne, když se od ní muž vzdálí a zmizí ve dveřích. Něco jí říká, ať jde za ním, a tak uposlechne své srdce a rychlými kroky vyjde z budovy, rozhlížeje se, zda muže ještě nezahlédne. Je jí tak povědomý...

Zahlédne ho, jak prochází postranní uličkou. „Hej!" blonďák nezastavuje, v očích ho štípou slzy. „Hej, mluvím s tebou!" to donutí Jace zastavit uprostřed pohybu a pomalu se otočit. Clary stojí přímo před ním – krásná jako obvykle, vlasy má vlnité, očí jí září veselými jiskřičkami. „Neznáme se odněkud?"

Jaceův pohled se zakaboní a oči rázem naberou lesk. „Neřekl bych."

„Ale já ano. Určitě ano." Důkladně si ho prohlédne a Jace se v ten okamžik nedokáže ani nadechnout. „Jsi Jace, viď?"

---

„Ah!" Alecovi se rozzáří oči překvapením. Právě se chystal založit jednu z podepsaných složek do poličky, když se jeho runa parabátai rozzářila jasným světlem.

Ve vedlejší místnosti Magnus zaslechne podivný, přidušený zvuk a dojde se podívat, co se děje. Zahlédne svého manžela stát u jedné z jeho mnoha polic s knihami, jak se drží za bok a oči má plné slz.

„Proboha Alexandře, co se stalo?" chce jej podepřít, ale jakmile přijde blíž, zjistí, že to není třeba. Alec se usmívá jako smyslů zbavený, naprosto odrovnaný nastalou situací. „Jsi v pořádku?" náhle je Magnus vtáhnut do rychlého objetí.

„Ach Magnusi,..." setře si z očí Alec slzy, načež jej znovu zaplaví pocit ohromného štěstí a úlevy. „Clary má zpět svůj Zrak."