Perfektní líbánky [Malec] ✓

6. kapitola: Praga, mater urbium

Praha, matka měst

„Nemůžu uvěřit, že jsme v Praze. Vždycky jsem se sem chtěl jet podívat." Posteskne si Alec a se zaujetím si prohlíží staré památky na Staroměstském náměstí, kde je dominantou Pražský orloj.

„Moc hezky to tu zrenovovali. Když jsem tu byl před mnoha lety, probíhala zde druhá světová válka. Pomáhal jsem evakuovat Civily z budov prohledávaných nacisty. Byla to zlá doba." Vzpomene si Magnus a rozhlíží se kolem, zda nespatří cosi povědomého.

„Určitě jsi za svůj život zažil mnoho válek." Popadne čaroděje za ruku a proplete si s ním prsty.

„Ani nechtěj vědět." Přizná ztichle Magnus, myslíc na to, co se v minulosti na tomto místě odehrálo.

Společně čekají pod orlojem, dokud se neozve odbíjení obrovských hodin a následně vyráží dál městem, prohlížeje si památky a Civily, jež chodí kolem nich a nemají sebemenší tušení, že jsou velmi blízko Lovci stínů a mocnému čaroději.

„Co se děje?" optá se Aleca mág, když cítí, jak se jeho manželi potí ruce a zamyšleně těká očima po lidech procházejících kolem.

„Nic." Řekne rychle Alec, ale zní to až příliš jako výmluva, což donutí Magnuse pozvednout v otázce obočí. „Nemám dobrý pocit z míst, kde je tolik Civilů na jednom place. Co když někdo zaútočí a..."

„Žádné nebezpečí nehrozí, Alexandře. Lidé v Praze působí sice trochu chaoticky, ale prakticky se od ostatních neliší."

„Měl jsi v Česku někdy..." Alec zmlkne, stydíc se za to, na co se hodlal zeptat.

„Co?"

„To je jedno." Magnus zavrtí nechápavě hlavou a zajde s Alecem do uličky.

„Aktivuj runu viditelnosti." Mladší se na mága nechápavě podívá, i tak však poslechne a pomocí stély ozáří danou runu. Magnus se zviditelní pomocí své magie a zářivě se na svého manžela usměje. „Rád bych tě vzal na večeři. Česko je známé některými světově uznávanými pokrmy a já bych jich s tebou rád pár ochutnal, co ty na to?" Alec kývne a nabídne Magnusovi rámě.

„To zní skvěle." Čaroděj provlékne ruku do úzkého otvoru mezi mužovým trupem a paží a chytí se svého milovaného. Společně vyrazí na večerní pochůzku městem, až se zastaví u jedné menší hospody. Lidé před vchodem kouří a se znechucením se dívají na jejich spojené ruce. Magnus se musí smát.

Vejdou dovnitř a usadí se ke stolu, načež Alec těká po místnosti a zaujatě se rozhlíží po vysokých dřevěných sloupech a útulném prostředí. Magnus jim objedná jídlo a mezitím, co čekají, mluví o stěhování do Alicante.

Poté, co Alec poslal sestře ohnivou zprávu, se strhly menší dohady, kdy Izzy pochybovala o tom, že dokáže řídit Institut stejně dobře jako Alec. Nakonec se však dohodli a jeho sestra s potěšením nabídku přijala.

Na stole jim přistane svíčková. Alec vytřeští oči a s úšklebkem si prohlíží hlavní chod, který před něj položila servírka. Magnus poděkoval za obsluhu a sám se podíval na svůj talíř.

„To je šlehačka? A rybíz? V hlavních chodu?" zrovna přívětivě se na to Lovec stínů netváří, i tak se však s pokrčením ramen dá do jídla.

„Brusinky, ne rybíz. Věř mi Alexandře, bude ti to chutnat." A Magnus měl pravdu.

„Páni, bylo to moc dobré." Řekne, když dojí a nechá Magnuse, ať mávne na servírku. Čaroděj ještě objedná dezert – palačinky s nutellou.

„Jeden můj velmi dobrý čarodějný přítel v Praze vlastní střešní byt, rád nás ubytuje. Už jsem s ním o tom mluvit před týdnem." Alec kývne a s úsměvem se napije limonády, která před ním stojí na stole, sledujíc svého manžela, jak se pouští do přinesených palačinek. Opět mu dojde, jaké má štěstí, že si za svou životní lásku vybral právě Magnuse Banea. 

---

Když už se o Praze mluvilo i v seriálu, byla by škoda nezmínit hlavní město České republiky i v této knize. Užijte si čtení. Jsem ráda, že se vám tato drobná sbírka krátkých kapitolek líbí♥.