Smrtí políbená

Vánoce

Políbil ji do vlasů a poté se odhodlal promluvit. ,,Juliet, věř mi, že mi ještě nikdo nikdy nepopletl hlavu tolik jako ty a to ani...tvá matka," zašeptal jí do ucha. Juliet se na něj překvapeně podívala přes své uslzené oči. ,,Teď lžeš," řekla nevěřícně Juliet. ,,Vypadám snad jako někdo, kdo rád žertuje?" obořil se na ni Severus.

S Juliet to ani nehlo, což Severuse opět trochu zarazilo. ,,A přestaň brečet. Nekrájíš přeci cibuli," řekl Severus a poprvé za dlouhou dobu se usmál ne tím svým povýšeným, sarkastickým úsměvem, ale tento úsměv byl po dlouhé době upřímný.

Juliet mu úsměv po chvilce vrátila. Severus jí ještě otřel slzy ze tváří, což mělo za výsledek to, že se Juliet začala smát.

,,Tak vidíš," řekl klidným hlasem Severus. ,,Proč se takhle nechováš i normálně?" zeptala se ho s úsměvem Juliet. Severusovi však spadl úsměv ze tváře. Otočil se a vydal se zpět do obývacího pokoje.

Juliet naň ho nechápavě hleděla. Chvíli to vypadalo, že se v něm vyzná a nyní jako pravý opak.

Chvíli ještě váhala než se vydala za Severusem. Ten se mezitím usadil do křesla a mračil se opět na celé kolo. Jak typické, pomyslela si Juliet.

,,Promiň, ale musela jsem se zeptat," omluvila se mu Juliet. ,,Tak teď já. Proč ty se chováš jako ta největší mrcha, která kdy žila?" vrátil jí úder Severus a podíval se jí do smaragdových očí, které náhle potemněly.

Juliet tušila, že pokud chce ze Severuse dostat odpověď, tak mu bude muset říct pravdu.

,,Protože když si pro mě a Harryho přišel Hagrid, tak všechny zajímal jen Harry. Víš, jaký to pro mě bylo?" řekla trochu rázněji Juliet než chtěla. Poté sklopila oči a chtěla odejít. Severus ji však zadržel. Chytl ji za ruku a stáhl si ji k sobě na klín.

,,To ale přece ještě není důvod..." ,,Moc dobře víš, že já jsem člověk, který spíš nejdříve jedná a až potom myslí. Moudrý klobouk mě chtěl poslat do Nebelvíru a já na truc řekla, že tam nepůjdu. Potom mě poslal do Zmijozelu. Důvod byl ale stejný jako s mým chováním-Harry," řekla Juliet a položila hlavu Severusovi na rameno.

,,Byl jsem neskutečný šprt," začal z ničeho nic Severus. ,,Lucius Malfoy byl první, kdo ve mně vzbudil zájem o černou magii. Tvá matka se mi snažila dokázat, že to není dobrý nápad, ale já ji neposlouchal," ztišil hlas Severus. Juliet ho chytla za ruku a on ji přijal.

,,Pak jsem řekl něco, co jsem neměl. V tu chvíli mi to bylo jedno, ale později jsem toho litoval. Mnohokrát jsem se za to omluvil, ale tvá matka to nepřijala a radši šla za..." odmlčel se Severus. Bylo na něm vidět, že bojuje sám se sebou. Juliet to moc dobře chápala. Také nerada mluvila o sobě.

,,Ale přijala. Věř mi, ale byla prostě jen tvrdohlavá, tak to nedokázala dát najevo," pohladila Juliet druhou rukou Severuse po tváři. Ten se na ni otočil. V jeho očích bylo náhle něco tak zranitelného, až to Juliet zaskočilo.

,,Vím, že jsi měla před pár dny narozeniny, ale...." ,,Jsi první, kdo se o tom vůbec kdy zmínil," usmála se na něj Juliet. ,,První?" zeptal se nechápavě Severus. ,,Bratr neví pořádně, kdy je mám, jen ví, že jsem starší. Když jsme bydleli u Dursleyových, nikdy si na mě nevzpomněli a to ani na bratra. No a v Bradavicích o mých narozeninách nikdo nevěděl," řekla polohlasně Juliet a nepřestávala hladit Severuse po tváři...

Tento den byl zároveň ještě něčím speciální-byl prosinec dvacátého čtvrtého avšak Juliet a ani Severus nikdy Vánoce neslavili, tak jim to bylo tak trochu jedno.

Druhý den vytáhla Juliet Severuse ven, který celou dobu mrmlal. Když už to Juliet lezlo opravdu na nervy, respektive ta jeho nechuť ke světu, hodila po něm sněhovou kouli. Severus se otočil a změřil si ji vážným pohledem. Juliet se ušklíbla a hodila po něm další. To Severuse očividně naštvalo a tak Juliet útok oplatil a hodil po ní sněhovou kouli také. Když se mu to však Juliet pokusila oplatit, ozvalo se na terase zakašlání. Juliet i Severus se s leknutím otočili.

Na terase stál Brumbál a usmíval se jako měsíček na hnoji. ,,Dobrý den," pozdravila ho Juliet. Neodpustila si ovšem nehodit sněhovou koulí, kterou ještě svírala v ruce, po Severusovi. K Severusově nelibosti ho trefila přímo do obličeje, takže teď vypadal jako naštvaný sněhulák.

,,Dobrý den, vy dva," culil se dál Brumbál. ,,Koukám, že jsi ve svém živlu, Juliet," pokračoval dál Brumbál a střídavě se díval na ni a na Severuse, který se pomalu vydal blíž k nim.

Juliet místo odpovědi dala hlavu na stranu a nechápavě se na Brumbála podívala. Brumbál se však jen otočil a vešel do domu. Toho využil Severus, takže Juliet schytala sněhovou kouli do obličeje také.

,,Ptají se po tobě lidi, Juliet," usmál se na ni Brumbál, když vešla hned za Severusem do obývacího pokoje. Brumbál seděl již v jednom z křesel u krbu, v kterém praskal oheň. Severus se i s Juliet vydali ke krbu také, aby se trochu zahřáli.

,,Jo? A který?" rýpla si dobromyslně Juliet. ,,Tvůj bratr, kmotr...." ,,Tak ti mě momentálně moc nezajímají," procedila mezi zuby Juliet a posadila se vedle Severuse na pohovku. Ten na chvilku zaváhal, než si ji přitáhl za pas k sobě. Brumbál se jen usmál.

,,Abyste se nám nezapomněl mračit, Severusi," řekl dobrácky Brumbál a Severus ho probodl pohledem. ,,To se nezapomíná," ušklíbl se Severus.

,,Máte nějaké nové informace o lordu Voldemortovi?" změnil téma Brumbál. ,,Na poslední schůzi nás bylo málo. Probíral se tam Potter a Juliet," řekl Severus ledabyle. Juliet se naň ho otočila a čekala, co z něho vypadne tentokrát.

,,Samozřejmě jako vždy byla na místě přednáška o tom, že se Pottera musí zbavit, ale že to musí udělat on sám. Poté se Bellatrix zeptala, co zamýšlí s Juliet," odmlčel se Severus  a Juliet stiskl pevněji, ,,no a samozřejmě že z něho vypadlo to, že až přijde správný čas bude potřeba zničit i Juliet," řekl Severus a prázdnotou v jeho hlase. ,,Tak bude aspoň trochu legrace," ušklíbla se Juliet a Brumbál i Severus se na ni nechápavě podívali. ,,No co. Snažím se negativní věci brát i pozitivně," pokrčila rameny Juliet. ,,Tady jde ale o to, že tě bude chtít Voldemort zabít," řekl Brumbál. ,,Chtít může, ale realita může být úplně jiná," odvětila Juliet bezstarostně. ,,Mě by někdy opravdu zajímalo, kam ty na ty své nápady chodíš...ale já už budu muset jít," zakroutil hlavou Brumbál a vstal z křesla. Hned poté se bez rozloučení přemístil.

,,Můžeš mi..." ,,Ne, nebojím se Toma Riddlea, protože vím, co je jeho slabina a tou je jeho vlastní smrt," usmála se Juliet a Severus se neubránil tomu, aby nepozvedl jedno obočí. ,,Bude ti to znít asi ode mě divně, ale mám o tebe strach," řekl směrem k Juliet Severus a vážně se na ni podíval. ,,A myslíš si, že já o tebe ne," vrátila mu pohled Juliet...