Smrtí políbená

Smrtijedi

Juliet ani nevěděla, jak se dostala zpět domů, každopádně ji ruka pálila, jak kdyby jí někdo vypálil znamení rozžhaveným železem.

Když vešla do domu, měla největší chuť se nalít do němoty. To, že ji Voldemort bude chtít na svou stranu, s tím již počítala, ale že z ní udělá svou nevěstu, to ji opravdu dostalo. Vypadalo to, že ani Brumbál s tím nepočítal. Neupozornil ji na nic podobného. Teď by se ale Juliet náramně hodilo, aby tu s ní někdo byl, ať už Brumbál, Snape nebo dokonce její bratr.

Plácla sebou o pohovku a přemýšlela, co má dělat. Spát se jí jít opravdu nechtělo.

,,Proč mi teď nic nevyčítáš, co?" zeptala se Juliet. Vedle ní se objevila postava, kterou už dlouho neviděla. ,,Protože vím,  proč jsi to udělala a pokud s tím souhlasil Brumbál, tak to špatné zřejmě nebude. To, že to je nebezpečné, to však nepopírám," řekl jí přívětivý hlásek její maminky. Juliet se na ni otočila. Nechtěla se s ní teď dohadovat. Poprvé za tu celou dobu, co nastoupila do Bradavic byla ráda, že ji má.

,,Děkuji," usmála se na ni z nenadání Juliet. ,,Za co?" zeptala se nechápavě Lily. ,,Za všechno," zašeptala Juliet a sklopila oči. ,,A omlouvám se, jak se chovám," tím už Juliet vyrazila Lily dech, tedy pokud by nějaký měla. Ta se posadila těsně vedle ní a objala ji. ,,Já vím, že nejsi zlý člověk, Juliet," zašeptala jí do ucha. ,,A omlouvám se, že jsem ti neúmyslně zkomplikovala život," řekla Lily.

,,Neomlouvej se. Nekomplikuješ mi ho tolik, jako....jako...." ,,Jako Severus?" pohladila Lily svou dceru po tváři. Juliet začala téct slza po tváři a hned potom další a další...
------------------------------------------------------
Asi o měsíc později se Juliet rozhodovala, jestli nemá již otevřít tu truhličku, kterou dostala od Brumbála.

Seděla na posteli a dívala se na ni. Musela uznat, že od té doby, co si promluvila se svou matkou se toho v její hlavě přeci jen něco málo změnilo. Rozhodně si již dokázala odpovědět na onu otázku o tom, na jakou kolej ve skutečnosti měla patřit. Zmijozel byl sice skvělá kolej, ale přeci jenom jediný důvod, proč odmítla nastoupit do Nebelvíru byl tak bláhový a primitivní, že kdyby do něj byla nastoupila, udělala by asi líp.

Smířila se s tím, že její matka je její součástí, tedy alespoň prozatím. To Lily Juliet hodně krát připomínala. Když se jí však Juliet zeptala, jak by ji mohla opustit, Lily neodpověděla.

,,Tak jo," vzdechla Juliet a už už se chystala otevřít truhličku, ale musela ji pustit. V levé ruce jí projela neskutečná bolest. Vyhrnula si rukáv. Její znamení zla se začalo kroutit. ,,Tak budeme muset počkat," povzdechla si Juliet a truhličku vrátila zpět pod postel. Potom se přemístila.

Nyní stála za velkou branou a před ní se tyčil Malfoy Manor. Juliet se pomalu vydala po kamínkové cestě k domu. Než došla k domu, musela se přinutit, aby nasadila svůj typický sarkastický pohled, kterým by byla schopna zabíjet.

Otevřela a zavřela potichu dveře. V domě se rozléhal mrazivý smích několika lidí, kterých však nebylo rozhodně málo. Zhluboka se nadechla a vydala se za hlasy.

Procházela vstupní halou na jejímž konci bylo na pravo schodiště. Jestli Juliet dobře poslouchala, smích šel právě od nich. Pomalu se vydala po schodech nahoru a skutečně smích sílil. Zanedlouho už Juliet uviděla podlouhlý stůl, kolem kterého seděli lidé oblečení v černém a něčemu se smály. V čele stál Voldemort a měl napřaženou svou hůlku a kus od něj se svíjel bolestí....Severus.

Juliet sebou nepatrně trhla. Její noční můra se stala skutečností. Úspěšně však nedávala na sobě nic znát.

,,Co tu děláš, ty malá holko?!" vyprskla jedna smrtijedka, když si všimla Juliet. Tím upoutala pozornost i ostatních a k Julietině radosti i Toma Riddlea, který přestal uplatňovat jednu z kleteb na Snapea.

,,Á, Juliet. Jsem rád, že ses konečně uráčila. Dámy a pánové, představuji vám náš hlavní klíč k vítězství," usmál se na Juliet a ta mu úsměv vrátila.

,,To je Potterová?" začalo se ozývat  sálem, zatímco Juliet šla s úsměvem k lordu Voldemortovi. ,,Draco, pojď sem na chvíli," ozval se při tom pán zla a Draco se nejistě vydal ke dvojici. ,,Mohu?" usmála se Juliet na Toma a ten s úšklebkem přikývl.

,,Crucio," řekla polohlasně Juliet a hůlku dala proti Dracovi. Ten rázem padl na kolena a začal křičet bolestí. ,,Co to děláš?!" vykřikla Narcissa. Juliet však nasadila svůj chladný a bezcitný pohled a naprosto ji ignorovala.

,,To si vyřiď s Luciusem," zasmál se Voldemort. ,,Dnešní schůzi považuji za ukončenou. Můžete jít," oznámil Voldemort a šklebil se na celé kolo.

V místnosti zanedlouho zůstali jen Juliet, Tom, Draco a jeho rodiče, Bellatrix a Snape, který ležel ještě pořád na zemi. ,,Tak, to by stačilo," poznamenal Tom a Juliet svou kletbu ukončila. Bellatrix ji probodla pohledem a potom zmizela. Narcissa padla k Dracovi, zatímco Lucius postával opodál.

,,Proč jsi to udělala," zeptala se Narcissa se slzami v očích. ,,Protože tak mi nařídil Tom," ušklíbla se Juliet. Narcissa pomohla Dracovi na nohy a odešla. Juliet to měla na oko v plánu taky. S kynutím se rozloučila a odešla. Schovala se však na schodišti, kde počkala, až Tom i Lucius zmizí.

Chvilku to trvalo, ale jistota byla jistota. Jakmile si totiž byla jistá, že ji neuvidí, opatrně přešla ke stále ležícímu profesorovi lektvarů a klekla si k němu. ,,Pane profesore," zašeptala Juliet. Severus pootevřel oči. Juliet ho pohladila po tváři a pak ho chytla za ruku. V tu chvíli se opět přemístili.

Juliet klečela opět ve svém domě a u noh měla svého bývalého profesora. Ten byl očividně v šoku, protože potom, co viděl spíše očekával, že ho Juliet dorazí.

,,Bolí vás něco?" zeptala se ho se starostí v hlase Juliet, což ho překvapilo ještě o něco víc. ,,Ne," zašeptal Severus stále fascinovaný tím, co se vlastně právě stalo. Přesto všechno se pokusil posadit s čímž mu, k jeho nelibosti, se rozhodla Juliet pomoc. Když se mu však podlomily ruce, byl rád, že mu přece jen Juliet pomohla. Nakonec se i s její pomocí neohrabaně postavil a došel až k pohovce, na kterou se opět posadil.

Juliet mezi tím zaběhla do kuchyňky a za chvilku nesla hrníček, který potom podala černovlásemu muži. ,,Co to je?" zeptal se nedůvěřivě Juliet. ,,Obyčejná voda," usmála se Juliet. Snape to nedůvěřivě vypil. Zanedlouho se mu však začala klížit víčka a poté usnul.

Juliet se musela usmát. Nikdy Severuse takto neviděla. Vypadal jako utahané štěně.

Juliet vstala a pomalu spícího profesora položila na bok. Poté vzala deku a přikryla ho. Chvilku u něj dřepěla než se znovu vydala do křesla, ve kterém seděla před tím. Nohy si pokrčila a opřela si o ně knížku. Zanedlouho však usnula také....