Smrtí políbená

objev pravdy

Juliet šla svižným krokem za profesorem obrany proti černé magii, který vlekl s sebou i jejího bratra. Nakonec se rozhodla pro jistotu se proměnit v sovu a tak přelétla na strom, ze kterého je mohla prozatím pozorovat.

Netrvalo dlouho a oba dva zmizeli v hradě. Juliet ani nepřemýšlela a automaticky doletěla k oknu profesorova kabinetu a otevřeným oknem vlétla dovnitř. Poté se ještě pořád jako sova schovala za truhlou a čekala. Nemusela dlouho čekat. Za chvíli se otevřeli dveře a dovnitř vešli profesor Moody a Harry. Moody vyzval Harryho, aby se posadil. Zanedlouho začal dost zajímavý rozhovor a k tomu Moody začal splašeně chodit po kabinetu a něco hledal. ,,Vyhrál jste, protože jsem to zařídil, tak co..." prskal Moody. Juliet se v tu chvíli rozhodla. ,,Koukám, že váš oblíbený nápoj je Mnoholičný lektvar, pokud se nepletu," ušklíbla se Juliet a profesor i Harry se na ni udiveně otočili. ,,Kde ses tu vzala?!" vyjel Moody na Juliet. ,,Spadla jsem z nebe...expelliarmus!" vykřikla Juliet, když viděla, že Moody vytahuje hůlku. ,,Celý dnešek mi vrtá hlavou jedna otázka, proč se vydáváte za někoho, kým nejste?" řekla Juliet a s napřaženou hůlkou šla dopředu. Při tom stačila ještě naznačit Harrymu, aby se postavil za ní, což, sice neochotně, udělal. ,,Proč bych se tě měl jako bát?" začal Moody. ,,Já nevím, třeba proto, že se nebojím použít kletby, které se nepromíjejí," řekla sarkasticky Juliet. V tom se ozvala rána a dovnitř vběhl Brumbál. Hned za ním Snape a McGonagallová. Všichni tři byli však překvapení, když viděli Juliet, která mířila na Moodyho hůlkou a profesor obrany proti černé magii byl opřený o zeď. ,,To bys neudělala," ,,Vy víte, že bych toho byla schopna," ,,Ty si zahráváš," snažil se pořád přesvědčit Moody Juliet. Všiml si však, že tu stojí již ředitel školy a k tomu jeho dva kolegové. ,,Jestli jste si za ten rok nevšiml, tak to je u mě na denním pořádku," ušklíbla se na něj Juliet. Pokud si však Moody myslel, že Juliet neví o profesorech, mílil se. Juliet moc dobře věděla, že profesoři stojí těsně za ní. Pomalu začala ustopovat směrem ke dveřím, než se svižnou chůzí vydala pryč.

Už jen zdáli slyšela, jak profesor lektvarů nalil do Moodyho Veritasérum a jak ho ostatní vyslýchají. Juliet se na chvíli zastavila, pak se však vydala dál. Jakmile došla k chodbě, která vedla na její kolej, potkala se s Dracem. ,,Tady jsi. Bál jsem se, kam jsi se to vlastně poděla. Jsi v pořádku?" strachoval se o ni Draco. Juliet přikývla. Draco na však na nic nečekal a objal ji. ,,Vím, že ti Cedric nebyl lhostejný, i když nebyl ze Zmijozelu," zašeptal jí do ucha...

Druhého dne se zrušilo vyučování. Tak jako tak zbývalo stejně jen pár dnů do konce školního roku. Dopoledne byla svolána nejen celá Bradavická škola, ale také všichni z Kruvalu a Krásnohůlek. Brumbál chtěl udělat proslov o tom, co se předešlého dne stalo. Chtěl však hlavně uctít Cedricovu památku.

Juliet neměla na jídlo ani pomyšlení. Bylo to kvůli Cedricovi. Ne, že by byla do něho zamilovaná, ale přeci s ním strávila tolik času, že ho brala jako kamaráda, i když to tak úplně nevypadalo. Předešlého večera se však Juliet s Dracem vrátili na kolej jako pár, takže tak šli i dnes na snídani. ,,Musíš něco sníst," hučel do ní Draco celou snídani. Crabbea a Goylea to ani nepřekvapilo, ale Pansy doslova zuřila. Od vedlejšího nebelvírského stolu je probodávál pohledem Harry s jeho přáteli. Juliet to však ignorovala a po chvilce se natáhla alespoň pro kus suchého chleba.

O pár dní později odjeli ostatní školy zpět, odkud přijely. Juliet dala samozřejmě pěkně Hermioně zabrat, jako každý rok. Ovšem Školní pohár opět vyhrál Nebelvír, takže Draco se zase rozčiloval na celé kolo.

Ve vlaku seděla Juliet společně s Dracem, Crabbem a Goylem, ale tentokrát bez Pansy, která byla na Juliet naštvaná. ,,Hele, proč s tebou Pansy nemluví?" zeptal se během cesty vlakem Draco. ,,Protože ty se jí víc než líbíš," řekla popravdě Juliet a Draco na ni vykulil oči. ,,Cože? S ní bych nechodil, ani kdyby na tom závisel můj život a upřímně řečeno, někdy to její podlézání mi leze pěkně krkem,"  ulevil si Draco na celé kolo. ,,Mně se Pansy docela líbí," prohodil Goyle. ,,Jenže ty na nějakou lepší nebudeš nikdy mít, víš," zašklebil se Draco. Poté se podíval na Juliet, která seděla vedle něho u okýnka. Ta se zasmála a chytla Draca pod stolečkem za ruku. ,,Nebuď zlý, Draco. Upřímně si myslím, že spíš Goyle bude mít na nějakou lepší, než je Pansy, než že si právě Pansy najde kluka," řekla povzbudivě a Goyle se na ni vděčně podíval. ,,Jinak nezapomeň mi poslat sovu, jak se máš," řekla vážně Juliet směrem k Dracovi. ,,Neboj," ujistil jí.

Zbytek cesty si už povídali o tom, že příští rok se jim už musí povést vyhrát Školní pohár. Pak samozřejmě Draco nezapomněl udělat přednášku o jeho rodině. Ještě před tím, než se vlak vrátil do Londýna se stačili dostat i k tématu s názvem Pán Zla, který se údajně měl vrátit a Cedricova smrt toho měla být důkazem. Juliet se k tomu nijak extra nevyjadřovala a raději naslouchala chytrým řečím jejího kluka, který byl nadšen, protože by se konečně mohli jednou pro vždy zbavit slavného Harryho Pottera.

Vlak se skřípáním zastavil na nástupišti 9 a 3/4. Byla již tma. Juliet šla s Dracem, Crabbem a Goylem až mezi posledními, jako loni. Nejdříve si vyzvedli svá zavazadla a potom se vydali ke svým rodičům, tedy až na Juliet, která se že slušnosti vydala pozdravit pana a paní Malfoyovi. Hned potom se rozloučila s Dracem. Jakmile bylo nástupiště prázdné, stejně jako předešlého roku si zmenšila svá zavazadla, Kuro vypustila z klece a sama se proměnila v sovu...

Juliet byla ráda, že je již konečně doma. Svá zavazadla opět zvětšila, uvařila si kakao a zapálila oheň v krbu. Poté se spokojeně posadila na pohovce a přehodila přes sebe deku. Přemýšlela o všem, co se stalo během školního roku a i o rozhovoru o Tom, jehož jméno se nevyslovuje. Při tom si spokojeně vypila své kakao. Hodiny nad stolkem ukazovaly půl jedenácté, když Juliet klesla hlava a vydala se do říše snů, kde jí opět pronásledovaly jedny a ty samé oči, co každý večer. Nebyly to oči Cedrica. Juliet však věděla moc dobře, komu ty oči patří, své city si nemohla připustit, tedy spíše nechtěla, než že by nemohla...