Abducted [Z.M.]

i thought i will never see them again

Pane Bože, chudák Niall! Dost jasně jsem Zayna upozorňovala, že se musíme vrátit pro Nialla. Kdyby mě Zayn poslechl, tak by se Niallovi nic nestalo a byl by zdravý. Nyní si docela vyčítám, že jsem se pro Nialla nevrátila sama, když se Zayn k ničemu takovému neměl.

Louis je sice skvělý kamarád, ale za to pěkně zkažený, když si dělá legraci z takové ošklivé příhody. Mám chuť se rozplakat, jak moc mě Niallova příhoda mrzí. Je mi Nialla neskutečně líto - nic takového si přece nezasloužil.

Je jasné, že ten výbuch vily způsobil můj otec - dle krátkého vzkazu, který pro mě zanechal. Tudíž je celá situace pouze má vina.

,,Louisi, to není vůbec vtipné..." zašeptám, přičemž mu věnuju svůj smutný a zároveň provinilý pohled. ,,Já vím, ale snažím se myslet pozitivně." vydechne. ,,Co je na tom pozitivního?" nechápavě zavrtím hlavou. ,,Třeba to, že je lednice plná jídla, protože jí nemá kdo vyžírat?" pronese tázavě, načež se opět zasměje.

Opravdu nechápu Louisův postoj k téhle situaci. Jedná se přece o jeho dlouhodobého přítele, který je pro něj jako bratr. Tak proč si za každou cenu musí dělat legaraci z této situace?

,,Ty jsi fakt hroznej, Louisi. Copak ti není Nialla líto? Je to jeden z tvých nejlepších kamarádů." zavrtím nechápavě hlavou. ,,K čemu bude Niallovi moje lítost? Popáleniny po jeho těle to nezahojí." zkonstatuje. ,,Tak tohle bylo hnusné, Louisi." zamračím se lehce.

,,Hnusné, ale upřímné. Nialla mám rád a vím, že se z toho co nejdřív dostane, aniž by potřeboval mou lítost. Akorát se bude cítit hůř, když nad ním budu stát a litovat ho." ,,Konečně už mluvíš vážně?" pozvednu své obočí. ,,Jo, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží." ušklíbne se.

,,Jak se vůbec dostal z vily?" zeptám se zvědavě. ,,Zayn se pro něj vrátil." zodpoví můj dotaz. ,,To jako vážně?" zatvářím se překvapeně. Takže pro Nialla se nakonec vrátil, ale mě tam nechal? Chápu, že Niall je jeho nejlepší přítel, kdežto já nepatřím ani mezi jeho přátelé, ale i přesto se pro mě mohl vrátit. Nic by tím neztratil.

,,Jop." přikývne Louis hlavou na souhlas. ,,Hajzl. A mě tam nechal." odfrknu si. ,,No... To sice jo, ale podívej se na situaci z jeho pohledu. Niall je pro něj jako brácha." brání Zayna. ,,Já vím... Chápu to, ale i tak to od něj nebylo hezký." zamumlu. Nemyslím si, že bychom měli se Zaynem tak špatný vztah, aby mě nechal někde jen tak zemřít. Ovšem to je pouze můj názor - Zayn má očividně jiný názor.

,,A co dvojčata? A kluci? Liam, Harry?" položím mu dotazm aby mezi námi nezačalo panovat trapné ticho. ,,No... Jelikož tě Zayn prohlásil za mrtvou, i před dvojčaty, tak tě za mrtvou považujou i ostatní. Dvojčata to snáší hodně špatně - každej den se ptají, kdy se konečně vrátíš. A vlastně Harry to snáší taky špatne. Mrzí ho, že vaše poslední konverzace byla hádka. Liam to moc neprožívá, ale taky ho to mrzí. Hlavně mu je líto dvojčat. A já se snažím myslet pozitivně, zůstaly nám po tobě dvojčata." zazubí se. ,,Od kdy seš takovej optimista?" uchechtnu se tiše. Mrzí mě ta situace s dvojčaty. Nechci, aby se kvůli mně tak trápila.

,,Od doby, co mě mamka vytlačila na svět." zatváří se povýšeně. ,,Bože, Louisi." zasměju se, načež pobaveně protočím očima. ,,Tak a teď se budu ptát já, takže-" ,,Počkej ještě, mám poslední otázku. Jste všichni zdraví?" přeruším jej. ,,Jo, proč bysme neměli bejt?" slabě pozvedne své obočí. ,,Jestli se vám za ten měsíc něco nepřihodilo." pokrčím laxně rameny, ,,Teď se můžeš klidně ptát." vyzvu jej. ,,Super, díky. Takže-" než dořekne svá slova, tak je znovu přerušen. Ovšem tentokrát ne mnou.

,,Omlouvám se, že vám kazím tohle randíčko - nevěděla jsem, že tady budeš někoho balit," věnuje mi Thea významný pohled, ,,ale musíme jet domů, takže..." nechá svou větu vyznít do ztracena. ,,Tohle není žádný rande a už vůbec ho nebalím." krátce pohlédnu na Louise, než svůj pohled přemístím zpět na Theu. ,,Cože? Já myslel, že mě miluješ. Ještě před chvílí si odsouhlasila svatbu, kterou jsme společně naplánovali." promluví Louis ublíženým hlasem. Věnuju mu svůj vytřeštěný pohled. Co to, do háje, mele?!