1 Zimní slunce se odráželo od sněhobílé pokrývky, která halila krajinu do tlustého pláště, a pošimralo Larissu na tváři. To ji vytrhlo ze zamyšlení a urychleně vstala, aby vypnula pískající konvici, v níž už dávno vřela voda. Vzala ji do ruky a začala zalévat pytlík bylinného čaje pašovaného přes hranice z Číny. Přidala k němu ještě pár sušených lupenů koření, jež visely všude po stěnách. Klid narušovalo jen statické praskání starého rádia.
Škrrr škrrr
V tu chvíli se rozrazily dveře a Larissa sebou cukla, až si přelila horkou vodu přes ruku. Do místnosti vnikl chlad a sprška sněhu. Sykla a rychle ruku stáhla.
"Pomozte Vadimovi, rychle pomozte mu," zakřičela na Larissu žena vysokým hysterickým hlasem. Když se na ni Larissa otočila, zjistila, že zděšený škleb ji zamrzl v obličeji a prolité slzy se proměnily v led. Takový krutý mráz panoval venku.
...teploty hluboko škrrr škrr mrazu, ... výstraha... sněhová bouře, ... doma
Než se místní léčitelka nadála, Vadim ležel na vyšetřovacím stole, obklopen třemi lidmi, kteří ho k ní dopravili. Na první pohled poznala, že mladík spadnul do vody, protože byl děsivě modrofialový a jeho oblečení bylo tvrdé jako beton. Nepochybně došlo k nehodě při práci těžařů ledu. Rychle ho ohmatala a už přikazovala ostatním, aby zatopili v krbu a přinesli co nejvíce chlupatých kůží.
Vadimův pohled jako by zamrzl také, nereagoval, ani když mu zmáčkla ušní boltec. Od brady přes pravou líci se mu až k uchu táhla zelená řasa nyní přilepená k pokožce. Tohle je zlé, hodně zlé!
2 "Dělej, pohni sebou," kňučela Darina na svého staršího bratra Rikiho. Ten na ni vrhnul pouze otrávený pohled, když okolo něj poskakovala jako laňka. Byl o šest let starší, táhlo mu na šestnáct a na zádech nesl koš plný dříví, který ztěžoval každý jeho krok. S heknutím se natáhl pro hrstku sněhu a uplácanou hroudu hodil sestře na hlavu. Nasupeně odešla a jemu se na tváři rozlil škodolibý úsměšek.
Dorazili domů a stačil jediný matčin pohled, aby poznali, že se mají zase co nejrychleji odklidit. Na stole leželo nehybné tělo a vedle něj seděla zhroucená žena. Matka jí položila ruce na ramena a nabídla jí hrnek čaje. Oba tedy vycouvali z hlavního pokoje a chtěli se jít ohřát do postranní komůrky. Alespoň Riki si nepřál nic jiného, jenže Darina spustila, že si chce hrát.
"Budeme si hrát uvnitř v teple," sliboval.
"Ne, ne koukej, jak je krásně. Chci jít bruslit," tlačila na něj.
"Vždyť je 20 stupňů pod nulou a začíná foukat od severu. Zbláznila ses?" obořil se chlapec.
"Prosím, víš, že sama jít nemůžu, máma by se zbláznila. A když teď půjdeš se mnou, tak tě celý příští týden nebudu otravovat. Slibuju," prohlásila Darina a hodila na bratra obměkčující pohled.
Riki to vzdal, tohle byla velmi výhodná nabídka a pro jistotu donutil sestru ještě třikrát slíbit, co si vymyslela, aby mu pak dala zasloužený klid. Došli si do kůlny pro brusle a vydali se k zamrzlému jezeru.
3 Darina svištěla po ledu a každou chvilku udělala piruetu a břity kreslila kudrlinky na průzračném ledu. Štěstím si prozpěvovala a neustále rejdila sem a tam, popichovala bratra, aby ji předhonil. Vždy ho předjela a hystericky se při tom smála. Přišla si jako paní celé vesnice, vlastně celého jezera. Byla nepřekonatelná. Kluziště jí přestalo stačit, chtěla víc. Rozhlédla se dokola a spatřila malinký ostrůvek, který vystupoval z ledu. Vždycky si ho přála navštívit a teď když je voda zamrzlá se jí otevřela jedinečná příležitost.
