Mandy [CZ]

✨8

„Co si myslíš o lásce?“ zeptala se mě, popíjející ovocný čaj, který před chvilkou přinesla do pokoje. Já ten svůj držela v rukách a sledovala jak se z něj kouří.

„Proč se ptáš?“ nadzvedla jsem obočí a mírně se usmála.
„Nevím,“ pokrčila rameny, „je čtvrt na dvě v noci, nemůžu se ptát?“ usmála se v jejích unavených očích jí zajiskřilo.

„Asi můžeš,“ odpověděla jsem a konečně se napila čaje. Byl sladký. Hodně sladký.
„Tak?“ dožadovala se odpovědi.
„Ani... ani nevím,“ pokrčila jsem rameny, „že tu je a... občas někoho náhodně střelí.“

„Myslíš, že to je náhodně?“ povytáhla obočí.
“Určitě,“ přikývla jsem. Jemně se na mě usmála, její splývavé hnědé vlasy měly v tlumeném světle zajímavý odlesk.
„A proč?“

„Protože jinak by se člověk nezamiloval do někoho, kdo jej nemiluje. To by byla láska krutá, kdyby to dělala záměrně,“ odpověděla jsem nesměle a hrnek s čajem se mi začal v rukách třást.

„To je zajímavý,“ pokrývala hlavou a vzhledla ke stropu, „já si myslím, že každý máme lásku v sobě a samy ji dáváme, komu chceme.“

„Jak tím ale pak vysvětlíš, že když se někdo zamiluje do někoho, kdo mu lásku neopětuje, nedokáže se ze dne na den odmilovat?“ optala jsem se jí, stále se třesouc. A to tu ani chladno nebylo.

„Za to už může tvoje srdce,“ pokrčila rameny, „a buď ho poslechneš a budeš se snažit, nebo ne a počkáš, dokud si neuvědomí, že tohoto člověka milovat nechceš.“

Byla to zajímavá úvaha, to ne, že ne. Ale přišla mi až iluzionisticky utopická. Láska není něco, co si vyberu. Ale jí se to říká.

Vždyť může mít kohokoliv mrknutím oka.

—
A/N
Znáte někoho, kdo může mít kohokoliv, jen stačí mrknout?❤️