Mandy [CZ]

✨15

Zalezla jsem za jevištní oponu, sešla pár schůdků a podlomivše se mi nohy jsem tvrdě dopadla na parketovou podlahu. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to udělala. Že jsem tu píseň opravdu odzpívala. Pro tak velké množství lidí. Pro ni.

V tu chvíli mě ale místo radosti naplnil jen smutek a pochybnosti. Co když to nepochopila? Co když si to vyložila jinak, než jsem zamýšlela? A v tom horším případě, co když mě nebude chtít, ba se kvůli neopětovanému pocitu se mnou přestane stýkat? Už teď jsem cítila tu pomyslnou ránu pod pás, kdyby tato situace opravdu nastala. A udělalo se mi špatně.

„Chae?“ její hlas mě pohladil po uších a paradoxně mi zněl v hlavě jako ozvěna s každým jejím krokem, který ji neúprosně přibližoval k mé nejisté maličkosti, „jsi v pořádku?" znělá starost mě zahřála u srdce. Zřejmě není normální sedět zkroucená na zemi s veškerými vlasy přes obličej.

„Jsem,“ řekla jsem prostě a ač jsem si tím nebyla jistá, nechala jsem ji, aby mě podepřivši pod rameny vytáhla do stoje.

„Proč jsi mi neřekla, že budeš zpívat?“ zeptala se otočivši si mě k sobě. Odhrnula jsem si vlasy z obličeje a prohlédla jí do její – k mému překvapení – poněkud rozzářené tváře. Teď, nebo nikdy.

„Myslela jsem, že slova pro tebe budou srozumitelnější než pohyby.“
„Copak na tom sejde?" zasmála se a chytila mě za ruku. Zčervenala jsem, ale i tak sebrala odvahu: „No... políbila jsi mě a já se přestala třást. Takže... takže tě potřebuju," řekla jsem nesměle a podívala se do jejích usměvavých očí. Dotek její ruky, jejích hubených prstů jsem cítila intenzivněji než kdy předtím.
„A sejde na tom,“ dokončila jsem a v tichosti doufala, že má slova pochopila. Jisu se usmála.

„I po tomhle?“ jemně se svými rty dotkla těch mých, ale než jsem stihla pořádně zareagovat, odtáhla se a opět se na mě usmála, „a pokaždé, když ti dám polibek? Nebo ty mně?“

Tak moc jsem doufala, že jsem si její na první pohled nesmyslné vyznání vyložila správně. V očích jí jiskřilo, rukou mi jemně mačkala tu mou, na krásných červených rtech jí hrál mírný úsměv.

„Miluju tě, Mandy,“ řekla jsem pohotově, snad v domnění správné chvíle a s očekáváním se jí vpila do očí. Muselo to být však velmi komické, až neohrabané, protože se má víla upřímně rozesmála, chytajíc mě za tváře.

„Já vím, Chae. Já vím.“

KONEC

—
A/N
Moc děkuji vám všem, kteří jste si tuto velmi krátkou, láskyplnou povídku přečetli a dali jí šanci ve své knihovně. Chtěla jsem napsat něco lehčího, kratšího a celkově se spíše zaměřit na dívčí počin, než si sobecky hýčkat jen mužské pohlaví. Tak snad vás Chae a Jisu nezklamaly a uvidíme se u dalších výplodů mé romantické hlavy 💖🌹.
Vaše AnythinGEL^^.