Mandy [CZ]

✨2

„Oh! Podívej, Chae!“ zatáhla mě zničehonic za ruku, když jsme bok po boku kráčely jednou ze školních chodeb na další hodinu. Skoro jsem vyjekla, jak jsem náhlou změnu směru nečekala.

„Podívej,“ drkla do mě jemně loktem a prstem ukázala na plakát pověšený na zdi. Nebyly jsme zdaleka jediné, kdo se na plakát díval.

„Talentová soutěž?“ zamumlala jsem si pro sebe a s povytaženým obočím se podívala na svou kamarádku.
„Pojďme se tam přihlásit,“ nadšeně prohlásila, „je to za měsíc.“

„Ne,“ rozhodně jsem pokroutila hlavou, „co bych dělala na talentové soutěži?“
„No tančila,“ rozhodila rukama, „v tom jseš přece nejlepší.“

Nijak jsem jí její domněnku nevyvracela, ale ani nepotvrzovala.
„Nemyslím si, že to je dobrý nápad,“ řekla jsem jen.

„Ale je to dobrý nápad,“ přesvědčovala mě, „a když se tam přihlásíme spolu, můžeme i spolu na to trénovat," usmála se na ně. Dívala jsem se do jejího krásného obličeje a s nechutí vydechla.

„Prosím, Chae,“ udělala na mě psí oči, „bude to zábava.“
Chvíli jsem jen mlčky stála, rozmýšlejíc veškeré pro a proti, až jsem nakonec rezignovaně přikývla, „Tak dobře.“
„Skvělý!“ vypískla radostně, „ přihlásím nás.“

Na to jsem jen pokrčila rameny a sledovala, jak se jako víla vzdaluje pryč, hledajíc někoho, kdo má s onou soutěží něco společného. Ach, už teď vím, že to bude největší ztrapnění mého dosavadního života.

Ale... kdo by odolal jejím psím očím.

—
A/N
Psát ženské přechodníky je mnohem snazší než psát mužské. Čím to je ^^'?