✓A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH | Ashton Irwin [CZ]

XIV. kapitola

CLARY'S POV

,,Jestli napíšeš do testu to, co jsme doteď probírali, tak to bez problémů zvládneš," řekl mi Ashton, když jsme zaklapli učebnici. ,,Navíc učitel nedává těžký testy, to je ta výhoda."

,,To doufám," zamumlala jsem a vzdychla. ,,Jestli se mi to povede, tak to půjdem zapít. Hm...a když se mi to nepovede, tak to taky půjdem zapít." vítězně jsem se usmála, i když jsem si nedokázala představit, že bych měla jít s Ashtonem chlastat.

,,Jo, to bychom mohli." pokrčil rameny. 

Poslední dobou je nějaký divný. Nějak moc hodný a kamarádský a milý. Zvedla jsem se, protáhla se a učebnici odnesla na stůl.

,,Ehm...Clary?" zeptal se tiše.

,,Hm?" zamumlala jsem a podívala se na něho.

,,Neměl bych ti to říkat, ale," odmlčel se. ,,Mikeymu se líbíš." zašeptal. Otevřela jsem pusu, ale nic z ní nevyšlo. Nevěděla jsem, co bych měla říct. Žádná správná slova mě nenapadala.

,,Mikeymu?" zeptala jsem se znovu. Ashton jen přikývl. ,,Zná mě jen jeden den."

,,Jo, to jsem mu taky říkal," uchechtl se. ,,Ale já jen nechci, abys mu zlomila srdce."

,,Ty ho máš fakt rád, viď?" podívala jsem se na něho.

,,Je jako můj brácha. Brácha, kterýho jsem nikdy neměl." pokrčil rameny.

,,Neboj, neublížím mu." usmála jsem se. Ve tváři mu opět ztvrdly svaly, ale o pár sekund později se opět uvolnily a on na tváři vytvořil malý úsměv.

,,Dobře," zadíval se na ruce do svého klína a zvedl se. ,,Už půjdu." 

Doprovodila jsem Ashtona ke dveřím.

,,Zatím." usmála jsem se.

,,Uvidíme se v pondělí." řekl a odešel. Až po tom, co řekl, že se uvidíme v pondělí jsem si uvědomila, že je víkend. Konečně volné dny, kdy si budu dělat, co chci. Žádná škola, žádné úkoly, žádné doučování.

I když je pravda, že poslední dobou mi to doučování ani tak moc nevadilo. Ashton nebyl zas tak hrozným společníkem jako na začátku. Nebo možná, že byl v pohodě celou dobu, jen jsem to neviděla. Všechno je možné.

Byla jsem ráda, že jsou předemnou dva volné dny. Je sice pravda, že je asi stejně nijak moc nevyužiju; mám v plánu ležet a pak jít za tátou. Ale hlavně odpočívat, škola mě naprosto ničí. 

Zamířila jsem za mámou, která stála u plotny a vařila těstoviny. Dnes dostala volno, takže jsem ji konečně po pár dnech viděla.

,,Mmm, co to bude?" usmála jsem se, když mě do nosu praštila příjemná vůně.

,,Těstoviny s mletým masem a sušenými rajčaty," řekla svým jemným hlasem. ,,Ashton už odešel?"

,,Jo." řekla jsem a nalila si do skleničky džus.

,,Škoda, mohl zůstat na večeři." máma se ušklíbla.

,,Mami!" vyjekla jsem.

,,Co je?"

,,Proč by měl zůstávat na večeři? Vždyť nejsme ani kamarádi."

Popravdě řečeno jsem si ale nebyla jistá, jak to mezi námi je. Nepřátelé jsme nebyli, ale přátelé asi taky ne. I když Ashton a Michael byli jediní se kterými jsem se tady tak nějak víc bavila. Pokud tedy nepočítám otravu Hemmingse, který mi neustále lezl za prdelí.