✓A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH | Ashton Irwin [CZ]

XXVI. kapitola

ASHTON'S POV

Znovu jsem si chytil hlavu do dlaní ale tentokrát ne z bolestivé kocoviny, ale z vyděšení z toho, co jsem si uvědomil, že je Clary těhotná a že to dítě, co čeká je možná moje. Bylo to 50 na 50.

Nevěděl jsem s jistotou, jestli se Clary s Ryanem opravdu vyspala, ale něco uvnitř mě mi říkalo, že ano, i když to nechtěla přiznat. Přemýšlel jsem i nad tím, jestli to řekla Ryanovi a jestli žije v přesvědčení, že je to jeho. S jistotou jsem věděl, že neví, že Clary něco měla i se mnou.

Nasedl jsem do auta a zamířil domů.

CLARY'S POV

Odlepila jsem oči a podívala se do zdi. Hřálo mě Ryanovo tělo po boku a přestože jsme se mačkali na té malé posteli, bylo to neskutečně příjemné. Není nic příjemnějšího než vedle sebe mít milující osobu. Sama pro sebe jsem se usmála a přetočila se na bok, abych byla k Ryanovi tváří.

Ústa měl pootevřené a klidně oddychoval. Všimla jsem si lehkého úsměvu, který měl na tváři vyrýsovaný i během spánku.

Natáhla jsem se a políbila ho na špičku nosu.

,,Lásko." zamumlal, ale oči nechal zavřené. Jeho silné a svalnaté ruce se kolem mě obtočily a přitáhly si mě blíže.

Jeho hlas byl po ránu tak sexy. Kdybych neměla tak špatnou náladu, tak bych z něho nejraději strhala oblečení.

A ještě když řekl ,lásko', tak to celé nabralo nový rozměr. Bylo to uklidňující být v jeho náruči. Držel mě, jakobych byla to nejkřehčí stvoření na světě.

A já jsem ten pocit milovala. Milovala jsem pocit být milovaná. Navíc ta láska byla oboustranná. Já milovala jeho a on mě. Naprostá dokonalost.

Chybělo k tomu jen štěně.

Dítě jsem už totiž čekala, jen v naprosto nesprávnou chvíli.

...

,,Měla bych jít domů a co nejdřív to říct mámě." zamumlala jsem, když jsem se vrtala ve vajíčkách, které Ryan připravil.

,,Jak jí to řekneš?"

,,Nemám ponětí," zamračila jsem se. ,,Zabije mě."

,,Nezabije," pohladil mě po rameně. ,,Je to hodná ženská."

,,Co budem dělat, až jí to řeknu?"

,,Vyřešíme to. Neměj strach Clary." na chvíli se odmlčel, zatímco se díval na moje ruce, které mi nehybně ležely v klíně.

,,Asi mám ještě čas si to vzít, ale máma by se to musela dozvědět a pak by mi ten potrat neodpustila." řekla jsem.

,,Můžeš to udělat, mámy si nevšímej," usmál se. ,,Je to tvůj život, tak si s ním dělej, co chceš a jak chceš."

,,Nemůžu to udělat." povzdychla jsem si.

,,Proč?"

,,Máma je silně věřící." zamumlala jsem.

,,Aha. To jsem nevěděl," řekl se zamyšleným pohledem. ,,Ty seš taky věřící?"

,,Ne. Já jsem pro změnu silně nevěřící."

,,A co dítě odnosit, a pak dát na adopci?"

,,To by možná šlo." řekla jsem a začala přemýšlet nad tím, jaké by to bylo. Dítě bych porodila, a pak za tím vším mohla udělat silnou čáru a pokračovat v životě, jakoby se nic nestalo.

,,Clary, dám ti radu. Vykašli se na to, jestli je tvá máma věřící a i kdyby ti nedovolila dát dítě pryč, prostě to udělej. Nechci, aby sis zkazila život.

...

Zhluboka jsem se nadechla, zatímco jsem seděla na pohovce v obýváku a zírala na zapnutou televizní obrazovku, kde právě jela nějaká blbost.

Slyšela jsem cinkání hrníčku o talířek, jak si máma v kuchyni chystala svůj každovečerní šálek černého čaje. Cinkání ustalo a ozvalo se jen jemné zapraskání parket, jak máma vstoupila do chodby - znamení, že se blíží.

Během pár vteřin vstoupila do obýváku a posadila se do křesla po pravé straně. Trochu se napila čaje ze kterého se ještě kouřilo, a pak ho položila na stolek.

,,Na co se díváš?" zeptala se.

,,Na nějakou blbost, co tam dávají." pokrčila jsem rameny.

,,Tak to přepneme." natáhla se po ovladači a začala přepínat z jednoho programu na druhý než našla něco, na co se dalo dívat.

,,Mami, já ti potřebuju něco říct." vypadlo ze mě po chvíli, co jsem přemýšlela, jak řeknu tu obrovskou a katastrofickou novinku. Přestože můj hlas zněl docela klidně, uvnitř jsem se celá třepala strachem.

,,Copak zlatíčko?" řekla svým uklidňujícím hlasem a podívala se na mě.

Jakmile z ní vypadla ta otázka, tak jsem najednou nevěděla, co říct. A jak to říct. Úplně jsem cítila, jak se mi potí ruce a vnitřnosti se mi sevřely strachem.

,,Co se děje?" zeptala se, naklonila se a položila mi ruku na koleno.

,,Já,..." řekla jsem a odmlčela se.

,,Copak?" zeptala se znovu a v očích se jí zrcadlila starost.

,,Jsem těhotná." vyhrkla jsem a cítila, jak mi slza stekla po tváři.

,,S kým?" zeptala se po chvíli.

,,To je jedno s kým."

,,Není to jedno. Je to Ashtona? Nebo toho Michaela?"

,,Mami." zamumlala jsem.

,,Nebo je to snad Ryanovo?" odmlčela se a čekala na mou odpověď. ,,Clary, odpověz mi."

,,To není důležitý, čí to je."

,,Ale ano, to teda je důležitý." zvýšila hlas.

,,Musíš to ještě tak ztěžovat těmi svými dotazy? Já potřebuju pomoct, mami."

,,Kolik to tak má?"

,,Tak tři týdny, možná měsíc." pokrčila jsem rameny.

,,Clary." složila si hlavu do dlaní.