✓A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH | Ashton Irwin [CZ]

XXI. kapitola

Tu noc jsem moc nespala. Když jsme s Ryanem dokončili naši akci, oblékli jsme se a znovu se posadili na pohovku, já se o něho opřela a on mě pevně objal. Povídal mi o práci, o Kalifornii a o jeho štěňátku. Já mu pak vyprávěla o tom, jak chodím tajně za tátou, aby to máma nevěděla, jak mě nebaví škola a jak se nemůžu dočkat, až dodělám střední. Během toho, co jsem mluvila, mi sem tam dal polibek do vlasů a párkrát jsme se políbili. Když jsme uslyšeli bouchnutí dveří, rychle jsme se od sebe odtrhli a začali se bavit o něčem náhodném. Potom už řekl, že raději půjde, protože ráno brzo vstává a já ho šla doprovodit, zatímco máma uklízela nádobí v kuchyně. A když jsme se na rozloučenou líbali na naší verandě, vůbec jsem se nestarala o tom, zda nás někdo uvidí. V tu chvíli mi to prostě bylo jedno.

Pak jsem mámě nakukala, že už jsem unavená a šla si lehnout. Snažila jsem se usnout sebevíc a spánek se stejně nedostavil. Celou noc jsem proležela zírající na strop během čehož se mi hlavou honily útržky za posledních 24 hodin a já přemýšlela, jak je možné, že jsem toho za těch 24 hodin stihla víc než za celý život. První mě někdo přepadl, pak jsem si to zničehonic rozdala s Ashtonem se kterým se nemůžu vystát a nakonec mi mezi dveřmi stál Ryan se kterým jsem si to taky rozdala. Myslela jsem, že mi z toho všeho brzy bouchne hlava. Bylo toho moc.

A největším překvapením byl právě Ryan. Ještě dnes ráno jsem říkala Ashtonovi, jak dlouho jsem Ryana neviděla a jak ho už nikdy neuvidím a najednou s ním sedím u stolu, a pak se muchlujeme na sedačce. 

A když jsem ho viděla, něco se ve mně pohlo. Bylo to lechtání v žaludku a pocit příjemného mrazení po celém těle a v tu chvíli mi došlo, že mě Ryan pobláznil.

Znovu.

ASHTON'S POV

Celou noc jsem měl před očima Claryino tělo, přestože jsem si to nechtěl přiznat. Nevěděl jsem, co se stalo, necítil jsem lásku, prostě jen byla krásná. Navíc jsem na sobě nesměl dát nic znát a i přesto, jak jsem se snažil, tak mi párkrát Michael položil otázku, zda jsem v pořádku. Řekl jsem, že ano, i když jsem sám pořádně nevěděl, jak na tom vlastně jsem. Když zazvonil budík; oznámení, že je čas vstávat, tak se mi nechtělo. Samozřejmě, že do školy se mi chodit nechtělo úplně běžně, ale tentokrát se mi nechtělo vůbec. A to jen kvůli Clary. Nevěděl jsem, jak se před ní chovat, protože jak se k sobě chovají dva lidi, kteří si to zničehonic rozdají?

Po pár minutách jsem se dokopal k tomu, abych vstal a rychle si opláchl tvář, a pak se převlékl. Během půl hodiny jsme už s Michaelem vyrazili z domu.

,,Seš hrozně zamlklej." řekl Michael.

,,Moc jsem se nevyspal." zalhal jsem a pokrčil rameny.

,,Tak to ses asi nevyspal už i předchozí noc, protože takhle ses choval už včera po obědě." zabručel a koutkem oka jsem viděl, jak se ušklíbl. Znovu jsem pokrčil rameny a podíval se na špičky svých bot, které byly neskutečně okopané. Zamyslel jsem se, že bych možná potřeboval nové, ale raději budu chodit v rozpadlých botech než říct rodičům o peníze na nové.

V tichosti jsme došli ke škole, Michael na mně poznal, že se nechci bavit, že prostě nemám svůj den. Zamířil jsem ke své skříňce, která byla jinde než Michaelova a vytáhl si věci. Zatímco jsem prohrabával skříňku, jelikož jsem nemohl najít sešit, uslyšel jsem šepot, který se nesl chodbou.

,,Prej tady dneska není Luke Hemmings."

,,Není? To je škoda, dneska jsem s ním měla mít hodinu."