✓A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH | Ashton Irwin [CZ]

XXXII. kapitola

Než jsem zamířila ke splavu, tak jsem se ještě zastavila doma, abych vyndala nákup a sklidila ho, a pak jsem rychlým krokem zamířila na místo srazu. Ke splavu jsem dorazila kolem 20-ti minut, protože tady ve Warwicku bylo všechno blízko. Když jsem prošla kolem stromů, které bránily výhledu na nekonečné jezero táhnoucí se tak daleko, kam jen oko dohlédlo, zahlédla jsem Ashtona, jak stojí na mostu a háže do vody kameny.

,,Ahoj." řekla jsem, když jsem k němu dorazila.

,,Ahoj." usmál se, když se na mě podíval.

,,Nevadí, že jsem tě vytrhla ze školy?"

,,Ne, stejně jsem měl v plánu to už pro dnešek zatáhnout," zasmál se. ,,Stalo se něco? Vypadáš ustaraně."

,,Michael mě viděl." vyhrkla jsem. Ashtonovi z toho vypadla z ruky krabička cigaret se zapalovačem, kterou právě vytahoval z kapsy.

,,Jak?" zeptal se, když zvedl krabičku a podíval se mi do očí.

,,Dneska v obchodě. Myslela jsem, že budou všichni ve škole." pokrčila jsem rameny a vytrhla mu krabičku cigaret z ruky. Jednu jsem rychle vytáhla a zapálila ji.

,,Clary, dej mi to. Nesmíš kouřit." řekl a natáhl se, aby mi ji vytrhl z ruky.

,,Nedám ti ji." vyplázla jsem na něho jazyk a pořádně potáhla. Cigaretový dým mě příjemně zašimral a já se cítila úžasně. Tak dlouho jsem už tu úžasnou chuť nepocítila.

,,Fajn, tak si ji nech," řekl a potáhl ze své. ,,A jak je na tom Michael?"

,,Ví, že to víš, takže hádám, že na tebe je taky naštvanej. Ale zdálo se, že se s tím srovná. Ale bude to trvat." pokrčila jsem rameny a znovu potáhla. Pak jsem kouř vypustila a sledovala, jak v chladném vzduchu pomalu mění tvar a poté mizí. Jakoby na této zemi vlastně nikdy nebyl.

,,Doprdele." zašeptal.

,,Promiň, ale on se mě zeptal, jestli to víš a víš, že já neumím lhát." omluvila jsem se a oklepala cigaretu. Pak jsem znovu zhluboka potáhla a užívala si ten super pocit, který mi cigarety dopřávaly.

,,Není to tvoje vina. Já to nějak s Mikeym vymyslím." odmlčel se a taky si potáhl. Pokračoval, až když z jeho úst vyšel bílý dým mizející ve chladném vzduchu. ,,Byl hodně naštvanej?"

Nad jeho otázkou jsem se zamyslela.

,,Nebyl naštvanej. Spíš smutnej. A zklamanej. V tu chvíli jsem se cítila fakt děsně." zamumlala jsem a podívala se na Ashtona, který se díval před sebe s prázdným pohledem. ,,Ashi, netvař se tak. Mikey bude v pohodě."

,,Já vím, já jen. Chápeš, je to všechno kurevsky divný." pokrčil rameny.

,,Co myslíš tím vším?" podívala jsem se na něho, hodila nedopalek na zem a zašlápla ho. Pak jsem strčila ruce do mikiny, protože mi bylo trochu chladno.

,,Prostě všechno," řekl po chvíli a podíval se na mě. ,,Nepůjdem třeba do kavárny? Ať tady nezmrzeme."

,,Mám jít do kavárny s tímhle?" ukázala jsem na svoje břicho a rozesmála se. ,,Pojďme k nám. Ryan je pryč a máma přijde až v noci."

Celou cestu k nám domů, která netrvala dlouho, jsme se bavili a smáli se a mně bylo skvěle. Ještě nikdy jsem se s Ashtonem necítila tak dobře jako v posledních měsících. Když jsme vystupovali po těch pár schůdkách, které vedly k našim dveřím, vylovila jsem klíče z kapsy. Jakmile jsme se dostali dovnitř, příjemné teplo mi dalo úplnou facku a já si teprve v té chvíli uvědomila, jaká zima venku vlastně je. Sundala jsem si mikinu, pověsila ji na háček a zamířila do obýváku, kde jsem zapnula televizi.

,,Udělej si pohodlí!" zavolala jsem na Ashtona a šla do kuchyně pro pití. Když jsem se vrátila, Ashton už seděl na gauči a listoval nějakým časopisem o motorkách. Položila jsem pití na stolek a posadila se.

,,Taky si jednou takovou motorku pořídím," zasmál se a ukázal na jednu matně černou, která zabírala celou dvoustránku. ,,Někdy v příštím životě." zasmál se. Zachichotala jsem se.

,,Řekni mi, co jsi myslel tím vším." řekla jsem po několika minutách během kterých listoval časopisem.

,,Vždyť víš, jak jsme se nesnášeli. A dívej, kde jsme teď." řekl a ukázal na nás.

,,To jo," usmála jsem se. ,,Hodiny psychologie si pamatuju, jak kdyby to bylo včera." zasmála jsem se.

,,Můj spolusedící je otravný, zlý a divný." napodobil můj hlas a rozchechtal se.

,,Ty sis začal, jestli si nevzpomínáš!" zasmála jsem se a praštila ho do ruky.

,,A jak jsi mi pak na doučování dala facku." začal se smát nanovo.

,,To nebylo vtipný," zamračila jsem se, ale jeho smích mě přinutil se taky začít smát. ,,Možná trochu."

,,Bylo to děsně vtipný." rozesmál se.

,,Tys v tý chvíli ale moc šťastně nevypadal."

,,V tý době jsem ještě neměl takovej smysl pro humor, chápeš." uchechtl se.

,,Blbče." zasmála jsem se.

,,Ale Clary, stejně jsem rád, že tě mám." řekl a objal mě.

,,Já taky." řekla jsem a ztratila se v jeho objetí.

,,Odjedeš, až se narodí?" zamumlal mi do vlasů.

,,Možná." zašeptala jsem a cítila, jak se mi do očí tlačí slzy.

,,Nechci, abys odjela."

---------

Tak co říkáte na Clashton moment?????