✓A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH | Ashton Irwin [CZ]

XXV. kapitola

CLARY'S POV

,,Co prosím?" vyjekla jsem, ale na druhém konci už bylo ticho. Ashton to položil. Odtáhla jsem mobil od ucha a hodila ho přes celou postel. Poté jsem si složila hlavu do rukou.

,,Kurva." zašeptala jsem a cítila, jak se mi jedna horká slza valí z očí. A hned po ní další a další.

Hlavou se mi honilo tolik myšlenek. Přestože jsem si s Ashtonem nerozuměla, zabolela mě jeho reakce a to, jak se ke mně v poslední době choval. Přes všechno, co se mezi námi stalo a přes všechny neshody, které jsme zažili, stále byl asi jediným kamarádem, kterého jsem tady měla. Michael mě zřejmě po tom všem zavrhl a s nikým jiným jsem se nebavila.

Když jsem uslyšela šramot ve dveřích, rychle jsem si rukou slzy setřela a narovnala se.

,,Jsem tady lásko." zavolal Ryan od dveří a přišel se dvěmi krabicemi s pizzou. Položil je na postel vedle mě a posadil se. Pokusila jsem se o úsměv, ale nejspíš z toho vyšel smutný úškleb. ,,Stalo se něco?" zatvářil se ustaraně.

,,Jen je toho na mě moc." zalhala jsem a pokrčila rameny.

,,Najez se," řekl a postrčil ke mně jednu pizzu. ,,Tvá nejoblíbenější."

Pohled mi sjel ke krabici, kterou otevřel ve které se skrývala pizza s parmskou šunkou a sýrem.

,,Jak jsi to věděl?" zeptala jsem se s úžasem.

,,Pamatoval jsem si to. Vždycky sis ji dávala." usmál se.

Páni. Zahřálo mě u srdce, když to řekl. Nenapadlo by mě, že si to za ty roky bude stále pamatovat. Neměla jsem moc velký hlad, ale když jsem ucítila vůni pizzy, sebrala jsem jeden plátek a s chutí se do něho zakousla. Než jsem se nadála už jsem sahala po dalším plátku. A potom po dalším a dalším.

Seděli jsme na posteli opření o zeď a jedli vynikající pizzu. Všechno se zdálo být perfektní, ale ten problém se skrýval uvnitř mě. Stále jsem měla čas na potrat. Mohla jsem na něho jít a zachránit si celý život.

Mohla jsem.

ASHTON'S POV

Z bezesného a skoro žádného spánku jsem se probudil kvůli bolesti hlavy. Ve spáncích mě píchalo a v krku jsem měl sucho. Natáhl jsem se rukou k nočnímu stolku s očekáváním, že sáhnu po sklenici s vodou, jenže ouha. K mému překvapení ale žádná sklenice s vodou na nočním stolku nestála. A jakmile se mi rozlepily oči a rozostřeným zrakem se rozhlédly po pokoji, uvědomil jsem si, že nejsem ve svém pokoji a vedle mě nestojí žádná sklenice s vodou ani žádný noční stolek. Naštvaně jsem zabručel a posadil se. Chytil jsem si hlavu do dlaní s nadějí, že mě díky tomu přestane bolet hlava. Naděje byla naprosto zbytečná, protože bolest přetrvávala a při posazení se ještě ztrojnásobila. Myslel jsem si, že mi bouchne hlava.

Po rozhlédnutí se po místnosti jsem zjistil, že ležím na zemi na nějaké pofidérní dece plné fleků u kterých jsem nechtěl vědět, odkud pochází.

Po pár minutách zírání do zdi jsem se zvedl a zamířil ven z pokoje.

Kocovina mi dovolila si jen uvědomit, že jsem v domě u Charlotte, ale za boha jsem nevěděl v jaké místnosti jsem ani jak se dostanu do koupelny. Šel jsem dál a doufal, že dojdu tam, kam potřebuju. K mému štěstí jsem se dostal na terasu, kde spali lidi na lehátkách, na zemi a někteří odvážlivci i na nafoukacích lehátkách v bazénu.

Hlava mě rozbolela ještě víc, když mi do očí zazářilo slunce. Celé dny tak hnusně a zrovna dneska musí být jako v létě.

To mě přinutilo se otočit a vrátit se do domu. Šel jsem rovně s pocitem, že přesně tam někdě se nachází koupelna. Bohužel jsem si myslel špatně a dostal jsem se do obrovského obýváku, kde to smrdělo alkoholovými výpary a hlavně zvratky. Zvedl se mi žaludek a tak jsem rychle vycouval a rozběhl se chodbou. Dával jsem si pozor, abych se nepřerazil o něčí úd.

Ani nevím jak, ale konečně jsem se dostal do koupelny, která byla překvapivě čistá a bez spících opilých spolužáků.

Zavřel jsem za sebou dveře a naklonil se nad umyvadlo. Na alkohol jsem byl zvyklý a silná kocovina mě nikdy netrápila, ale včera jsem to musel pořádně přehnat.

Měl jsem totální okno a nevěděl jsem, co se včera dělo ani co všechno jsem vypil a proč jsem toho tolik vypil.

Vytáhl jsem mobil, abych věděl, kolik je hodin a navíc mě zajímalo, kde je Michael. Pamatoval jsem si, že někam odešel s nějakou holkou, nejspíš se Charlotte, ale celé se mi to slévalo jen do bezvýznamných střípků. Vlastně jsem si ani nebyl jistý, jestli to byl opravdu Michael. Byl sice jediný se zelenými střapatými vlasy, ale spousta lidí tady mělo ze srandy barevné čepice a můj rozmazaný zrak nepoznal, zda to zelené byla čepice nebo to byly vlasy.

Podíval jsem se na sebe do zrcadla a lekl se, jak hrozně jsem vypadal. Opláchl jsem si tvář ledovou vodou a prsty si prohrábl vlay s nadějí, že začnu vypadat trochu normálně. Výsledek byl neúspěšný, tak jsem znovu sáhl pro mobil a otevřel kontakty, abych Michaelovi napsal, že jedu domů.

Okamžitě na mě vyskočil seznam posledních hovorů a hned na vrcholu stálo jméno Clary. V mém mobilu jako Clary L. se znechuceným smajlíkem u jména. U jejího čísla mě do očí bil čas hovoru. 21:30. V té době jsem už rozhodně měl něco napitého, ale rozhodně jsem nebyl ve stavu, abych nevěděl, co říkám nebo co dělám.

Ale co po mně chtěla? V tomto směru jsem měl úplné okno.

Pamatoval jsem si, že byla nervózní a že jsme po sobě řvali. Řvali nebylo úplně správné slovo. Spíše jsme na sebe jen pořádně zvýšili hlasy. To u nás nebyla žádná velká novinka, protože jsme se v poslední době hádali neustále, ale stejně mě zajímalo kvůli čemu jsme se hádali tentokrát.

Někde uvnitř sebe jsem cítil, že to bylo kvůli nečemu důležitému. Kvůli něčemu, co nám oboum změní životy. Něco co změní nás.

A kurva.

Zničehonic se mi všechno vrátilo do hlavy. Celý náš rozhovor a hlavně to, proč jsme se vlastně dohadovali.

Clary je těhotná.

--------------

PO DELŠÍ DOBĚ NOVÁ KAPITOLA! AŤ SE LÍBÍ :)