✓A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH | Ashton Irwin [CZ]

II. kapitola

Zabručela jsem a vydala se přes celou třídu až do poslední lavice. Sedla jsem si a nevšímala si ho. Stejně jako on mě. Historie byla snad nejnudnější hodina. Učil nás poměrně starý učitel, který si přes ty tlusté špinavé brýle neviděl ani na špičku nosu. Pořád mluvil a mluvil a mluvil. A ostatní spali. Nebo hleděli z okna. Jako já.

Jediné, díky čemu jsem věděla, že mám souseda bylo jeho klidné oddechování a občas vrznutí židle, jak se na ní posunul. Protočila jsem oči ke stropu. Líp jsem to vyhrát fakt nemohla. Díky bohu, že s ním nemám moc společných hodin. Když konečně zazvonilo, vyskočila jsem ze židle a hnala se do učebny praktické chemie. Strašně jsem se na tu hodinu těšila. Bohužel jsme ještě nedělali žádné pokusy, protože nás učitel seznamoval s učebnou, bezpečností a ostatními věcmi. Ale i tak se mi hodina líbila. Byla jsem tak šťastná, když jsem konečně vypadla ze školy a zamířila domů. Když jsem odcházela od školy, opět jsem na sobě cítila pohledy všech okolo. Asi poznají, když je tady někdo nový. Šla jsem po stejné cestě jako ráno až jsem došla k našemu domu, který byl bílo modrý. Všechny domy tady vypadaly hodně podobně. Náš měl přízemí a jedno patro a byl opravdu dost velký jen pro dva lidi. Bílé dveře, mnoho oken a z boku vstup na malou zahrádku. Kolem stromy a vedle nás sousedi s podobným domem. A já tady byla tak spokojená. Vytáhla jsem klíče, odemknula a vešla do domu. Vonělo to tady. Domovem. Mamka nebyla doma, protože šla do práce. Sehnala si práci na místní farmě, kde bude prodávat v jejich obchodě. Měla jsem tolik času a klidu. Ulice ve které jsme žily, byla naprosto klidná, takže jsem se nemusela bát, že se v noci nevyspím. Ne jak v New Yorku. Bydlely jsme přímo v centru a noci byly stejně rušné jako rána. Podívala jsem se na rozvrh na zítřejší den, abych věděla na co se psychicky připravit. Ráno dvouhodinovka praktické chemie, informatika, teoretická chemie, dějiny literatury a dvouhodinovka psychologie. Takže domů dojdu až kolem 16:00. Super. Ale celkem jsem se těšila. Budu mít dvouhodinovku praktické chemie a i psychologie na kterou jsem moc zvědavá. Zklamáním pro mě byla teoretická chemie, protože opět budu mimo. Naštěstí mě snad nečekala žádná hodina s tím Irwinem. Možná, že bychom si mohli rozumět, byl stejnej, možná i větší průšvihář jak já, ale něco mi říkalo, že bych si s ním raději neměla nic začínat.

Když jsem druhý den mířila do školy, zatímco mi do uší vyhrávali Oasis, všude byla jemná mlha a vypadalo to na déšť. Normálně bych si povzdechla, ale tady mi déšť nevadil. Prostě se k těm jezerům, přírodě a tomu všemu hrozně hodil. Došla jsem do školy a zamířila ke skříňce. Dnes, kvůli tomu škaredému počasí, před školou nikdo nestál. Zato ve škole, bylo pro změnu úplně narváno. Chvilku to trvalo než jsem se probojovala ke své skříňce. Otevřela jsem ji a vzala si plášť, brýle a sešit do chemie. Poté jsem zamířila do učebny praktické chemie a sedla si dozadu. Letos jsem byla odsouzená k tomu, sedět v posledních lavicích. Chvíli to trvalo než se do třídy začali trousit studenti, ale bylo to tím, že já byla ve škole moc brzo. Učitel taky přišel s menším zpožděním a poté konečně přišel můj čas. Pokusy. Tentokrát nám učitel zadal jednoduchý úkol. Šlo o chromatografii. Dostali jsme pár látek, které jsme dali na speciální papírek a sledovali, do jaké výšky vyrostou. Poté jsme píky zaznamenávali. Pro mě to nebyla žádná novinka, protože jsem to dělala už na minulé škole. Taky jsem to měla nejrychleji, protože ostatní nevěděli, jak přesně na to.

„Skvěle, slečno..." odmlčel se učitel, když mezi námi procházel a sledoval, jak nám to jde.

„Lewis, pane. Jsem nová."

„Tak vy jste ten zázrak v oboru chemie, co nám sem přišel?" zeptal se a usmál se.

„Nejspíše." řekla jsem potichu. Učitel se po chvíli vzdálil, aby pomohl nějaké slečně. Když jsem měla hotovo, přilepila jsem papírek na papír a odnesla ho učiteli na stůl. Po zazvonění jsem se mrkla na rozvrh, abych zjistila, co mám za hodinu. Informatika. Další předmět, který jsem nemohla vystát. Povzdechla jsem, odešla ke skříňce, kam jsem si dala věci a poté vyšla do druhého patra do počítačové učebny. Usedla jsem za počítač na konci třídy. Byla to jediná učebna, která se nezaplnila ani po zazvonění. Pořád tady zbývalo dost míst. Ani pořádně nevím, co se celou hodinu dělo, protože jsem vůbec nevnímala. Po informatice jsem si šla sednout do školní restaurace, která byla přecpaná. Venku se už spustil déšť, tím pádem jsme nemohli jít ven a byli jsme narvaní ve škole. Sedla jsem si ke stolu, který byl volný a snědla si špagety, které se dnes v restauraci podávali. Měla jsem aspoň dost času prohlédnout si své spolužáky. A upřímně řečeno, neměla jsem chuť si tady s někým něco začínat. Nikdo mi nepadl do noty.