✓A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH | Ashton Irwin [CZ]

XII. kapitola

Rozčílila jsem se. Celou dobu se mě snaží něčím zaujmout a když se mu to už povede, tak se zvedne a odejde. Kokot. Povzdechla se a chtěla se znovu začíst do Bídníků, ale zrovna zazvonilo. Všechno jsem naházela do tašky, vyšla ze třídy a rychlým krokem si to zamířila do učebny angličtiny, abych to stihla. 

Přestávky byly opravdu krátké a lidí, kteří se přemisťovali do jiných tříd příliš mnoho.

Naštěstí jsem do třídy vletěla pár vteřin předtím než zazvonilo. Třída se okamžitě začala naplňovat. 

ASHTON'S POV

,,Pane Irwine, proč neustále děláte takové problémy?" zeptal se ředitel, který listoval mou složkou. Zíral jsem na obraz přírody, který visel za jeho zády a který jsem za tu dobu, co sem chodím, viděl nejméně desetkrát.

,,Já si myslím, že to slečna Shepard přehání." pokrčil jsem rameny.

,,Já myslím, že to vy jste ten, kdo přehání."

,,Ale pane řediteli, vždyť jsem tady kvůli úplný blbosti," rukou jsem si prohrábl vlasy. ,,Jako promiňte, ale přijde mi hloupý, posílat mě do ředitelny jen kvůli tomu, že jsem usnul."

,,Nejste tady jen kvůli tomuto." ředitel povzdechl a sepjal ruce na stolu, kterými si podepřel bradu.

,,A kvůli čemu teda?" zeptal jsem se.

,,Kvůli všemu."

,,Pořád nechápu." podíval jsem se na něho.

,,Slyšel jsem o té roztržce, která byla před pár dny mezi vámi a panem Hemmingsem. A není to poprvé."

,,To nebyla žádná roztržka, nepoprali jsme se."

,,Kdyby mezi vás nevešla ta slečna, tak byste se poprali." řekl.

,,A když teda chcete mluvit o tomhle, proč jsem tady jenom já?"

,,Nebojte, pana Hemmingse si také zavolám," podíval se mi do očí. ,,Ještě jednou něco provedete a budu nucen vás vyhodit. Můžete jít."

Chtěl jsem ještě něco říct, protestovat nebo tak, ale pak jsem to vzdal, tak jsem se jen zvednul a beze slova odešel. Prošel jsem kanceláří, chytil za kliku a když jsem otevřel dveře, narazil jsem do člověka.

,,Co to kurva?" vyjekl jsem.

,,Ty kokote." vyjekl známý hlas. Hlas, který jsem teď chtěl nejmíň slyšet. ,,Ale, ale Irwine. Měls nějakej průser?" ušklíbl se.

,,Naser si, Hemmingse." vrazil jsem do něho a odešel do hodiny angličtiny. Už jsem se těšil, jak budu moct vyhodit Clary z jejího místa, aby si vedle mě mohl sednout Michael. Už jsem šel pozdě, zvonilo asi před pěti minutami, ale angličtinářka byla poslední dobou nějaká pomatená, takže chodila do hodin poměrně pozdě. Naštěstí.

Chodby byly naprosto prázdné, všichni už byli ve třídách. Došel jsem ke dveřím do učebny, otevřel je a k mému štěstí byl ve třídě bordel. Někdo seděl jinde než měl a povídal si se svým kamarádem, seděli na lavicích nebo se dívali z oken. Mého příchodu si nikdo nevšiml. Proplétal jsem se mezi lidmi a mířil ke své lavici. Zdálky jsem zahlédl Michaelovo červenou hlavu, což mě přinutilo se usmát, ale až když jsem přišel blíž, tak jsem si všiml Clary, která seděla na židli vedle něho a něčemu se právě hrozně smála.

,,Neruším?" vyprskl jsem, když jsem k nim přišel. Clary se přestala smát a upřela na mě svůj pohled.

,,Konečně seš tu!" usmál se Michael. ,,Stalo se něco?"

,,Ne, jen jsem byl v tý ředitelně, kde jsem dostal proslov a to je všechno." pokrčil jsem rameny.

,,Aha." Michael se zašklebil.

,,A co jste mezitím dělali vy?" zeptal jsem se a předstíral, že mě to nezajímá. Ale ono mě to zajímalo. Co to kurva povídám? Odkdy mě něco zajímá? 

,,Povídali si," Clary se ušklíbla. ,,Mikey mi vyprávěl jednu super historku."

,,Jo, kámo, pamatuješ na to, jak jsme u vašich nakradli všechny ty sušenky, a pak je skladovali v pokoji? To bylo fakt super." Michael se rozchechtal.

,,Jo, pamatuju." při té vzpomínce jsem se usmál. 

Bylo to asi 5 let zpátky, pár týdnů po tom, co si máma s tátou Michaela adoptovali. Byli jsme ještě děsná ucha, bylo nám kolem 12-ti let a už v té době jsme vymýšleli strašné kraviny a byli jsme velcí rebelové. Ven jsme po večerech utíkali tak, že jsem slezli po stromu vedle okna, který rodiče bohužel nechali později skácet. Ale přes všechny příhody a průsery, co jsme udělali, naším oblíbeným pořád zůstávala událost se sušenkami. Nabrali jsme jich několik krabic, které byly poskládány ve spíži, a pak je skladovali pod postelí. A nejlepší bylo, když se rodiče pak divili, jak je možné, že už jsou všechny snězené. Nikdy nepřišli na to, že jsme to byli vlastně my, kdo je všechny snědl. A pokaždé, když o tom začali mluvit, tak my si jen přikrývali ústa rukou, aby neviděli, jak se smějeme.

,,Ashtone?" uslyšel jsem svoje jméno.

,,Hm?" zabručel jsem. 

,,Byl jsem před hodinou za učitelkou a ptal se jí, jestli si můžu s Clary vyměnit místo a ona řekla, že ani za nic, takže si musím jít sednout za nějakou Alicí." řekl Michael.

,,Alice?" promluvila Clary. ,,To je támhleta blondýna ve třetí lavici nalevo. Prej je to strašná děvka, takže se připrav, že to na tebe bude zkoušet."

Michael se zasmál a promluvil.

,,U mě nemá možnost, holka."

,,Škoda, že spolu nemůžeme sedět." řekl jsem a smutně se usmál. Opravdu jsem se těšil, že budu moct s Michaelem trávit i celé dny ve škole.

,,Kámo, jsou to jen dvě hoďky, to vydržíme," usmál se, vzal batoh a zvedl se. ,,Jdu se seznámit s mou novou kámoškou." při slově kámoška naznačil ve vzduchu uvozovky. Mávl jsem na něho a sedl na místo na kterém ještě před pár vteřinami seděl.

CLARY'S POV 

Michael odešel a já trochu posmutněla. Za tu chvíli, co vedle mě seděl, jsem se o něm hodně dozvěděla. Popovídali jsme si, zasmáli se a mně přišlo až neskutečné, kolik toho máme společného. A teď mě čekalo několik hodin vedle Irwina, který byl naprostým opakem Michaela. Nechápala jsem to. Žili spolu tak dlouho, byli skoro jako bratři a taky se tak chovali a přitom byli naprosto odlišní.

Michael byl příjemný, milý, gentleman a vtipný, zatímco Ashton byl uzavřený, sprostý, zamračený a téměř bez humoru.

Na lavici jsem si vytáhnula Bídníky a sešit do kterého jsem psala zápisy. Předchozí volnou hodinu jsem stihla přečíst polovinu kapitoly a udělat základ zápisu, ale pořád na tom bylo moc práce. Bože, jak já nesnášela psaní zápisů o knihách.

,,Bylas v ředitelně?" zeptal se najednou Ashton.

,,Co? Proč?" to mě přinutilo se na něho podívat.

,,Ne, já jen, tak." pokrčil rameny.

,,Ty nic neříkáš nebo neděláš jen tak." ušklíbla jsem se.

,,Ředitel jen mluvil o naší roztržce, víš, jak jsi mě zastavila, abych nedal Hemmingsovi do držky, tak on o tom ví a zmiňoval i tebe."

,,Aha," podivila jsem se. ,,Nebyla jsem tam."

,,Tak to tě asi volat nebudou, já tam byl ráno a hned po mně tam šel Hemmings. Kdyby tě chtěli, tak už bys tam byla," na chvíli ztichl a já se rozhlížela po té hlučné třídě. ,,Vy jste se s Michaelem hodně skamarádili, co?" 

,,Jo, Mikey je super," usmála jsem se, ale divila jsem se, proč se ptá. ,,Jak jste se s Mikeym vůbec poznali? Vyprávěl mi, co jste spolu zažili, ale neřekl, jak jste se poznali."

,,Rodiče Michaela adoptovali." řekl jsem a podíval se na ni.