Dirty Secret

3. Dirty Secret

Tenhle díl napsal můj kolega Ratliff /z blogu/

Podíval jsem se na Tommyho, který se právě vztekal nad tím, že mu nejde otevřít skříňka v malé, autobusové kuchyňce. Projel jsem si ho celého očima a zastavil se u jeho zadních partií. Olízl jsem si rty. Ten kluk je vážně hezkej.
"Na co koukáš?" otočil se blonďák a přivřel oči.
"Jak se u toho tak natahuješ, máš pěknej zadek," pousmál jsem se.
"Naser si, Adame."
"Hele, Tommy, nevím, co ti dnes přeletělo přes nos, ale já za to nemůžu, takže si to na mě laskavě nevylívej," vstal jsem a šel se podívat do zbytku autobusu. Neměl jsem náladu svůj volný čas trávit s blonďatým, nabručeným basákem. Ne, když na mě byl tak protivný. Musím na něj být milejší, jestli chci, aby si mě trochu pustil k tělu. Navíc, neměl by to být tak velký problém. Vyšel jsem po schodech nahoru, do druhého patra busu, kde byly dvě menší pohovky se stolem mezi nimi. Na jednu z nich jsem si sedl a opakoval si texty songů, které musím zazpívat.
*
Zatím se mi daří slušně odbývat Adama. Už nehodlám poslouchat ty jeho narážky.
Jakmile jsem se popral s dveřmi od malé kuchyňky, vzal jsem si jídlo ke stolu a zkontroloval mobil. Ou, sakra. Dvacet pět zmeškaných hovorů od Liz a asi 5 zpráv.
V hloubi duše jsem si přál, aby mi to ne moc pěkné rozloučení odpustila. Budu v to doufat.
Když jsem dojedl, šel jsem do druhého patra, stejně kde byl Adam a naše malé postele blízko u sebe. Správně. Spím hned vedle Adama a každé ráno když se probudím, přistihnu jeho ruku, jak se velice blízko dotýká té mé. Stoprocentně. Znám ho.
Ne, že by mi to bylo nepříjemné.
Jen se od něj nechci nechat osahávat. Toť vše.
Otevřel jsem dveře a uviděl Adama se sluchátky v uších a jak si procvičuje nějaké své písničky.

*
Hned jak jsem viděl vejít do malinké místnosti toho roztomilého blonďatého andílka, hned jsem vypl přehrávač a odložil sluchátka i s texty stranou.
"Tak co, už jsi se od-urazil?" malinko se pousměju a sjedu si ho pohledem od hlavy až k patě.
"Ne" řekne zcela vážně a vrhne se ke své tašce, kde má oblečení.
"Ale noták.." vstanu a popojdu k němu. Takže stojím přesně u jeho krásného zadečku.
Nenechám si ujít příležitost ho pohladit po zádech. Směrem dolů. Začne pomaleji dýchat, což mě neskutečně rozpálí.
"Bože Tommy, tohle mi nedělej..." řeknu tiše.

*
Tohle neměl ten hajzl dělat. Právě teď se dopustit své osudové chyby... Takže schytal úder loktu do břicha. Viděl jsem, jak se zapotácel a těžce si sedl na postel.
"Tohle už nikdy nedělej! Jasný?!" zakřičím a chystám se co nejrychleji zmizet do dolního patra. Všiml jsem si, že se zmohl jen na přikývnutí. I tak jsem doufal, že to konečně pochopil.
Dorazili jsme na další koncertní místo. Naštěstí byl hotel hned naproti koncertní hale, takže se nemusela řešit jakákoliv další přeprava.
Adam se na mě za celou dobu ani nepodíval. A mě mrzelo čím dál víc, že jsem ho udeřil.
Ovšem do momentu, než recepční oznámila, že je pro nás dva jeden volný pokoj.
Ostatní členové se začali zákeřně chichotat, protože je pobavila moje hysterická scénka, že si s kýmkoliv chci vyměnit pokoj. Jen pro to, abych tam nemusel být s ním. A hlavně SÁM.

*
Byl jsem štěstím bez sebe. Opravdu se přiznávám, že jsem nic takového domluvené neměl. Ve výtahu jsem schytal pár narážek od mých přátel alias kolegů, že tuto noc to nevydržím.
Tommy byl otočený zády k nám a zkroušeně se držel za hlavu. Tohle bude velice zajímavá noc.
Blížilo se patro, kde budu vystupovat. Společně s Tommym. Už jsme tam dávno byli jen my dva, protože ostatní se už rozutekli do svých pokojů.
"Nebudu ti lhát, že nemám vztek, ale opravdu mě mrzí, jak jsem ti vrazil svůj loket do břicha," podívá se na mě omluvně.
"Měl jsem si dát větší pozor," odvětím chladně a vystoupím hned, jak pípne naše patro.
"Adame!" zakřičí mé jméno za mými zády. Položím svoje tašky ke dveřím a otočím se na něj.
"Jo?" přivřu oči.

*
Doufám, že této chvíle nebudu litovat.
Pustím svoje zavazadla přesně ve dveřích a padnu Adamovi do náručí.
"Mrzí mě to... Opravdu mě to moc mrzí," tiše mu šeptám do náruče, zatímco ho křečovitě svírám, aby mě objal.
Připadá mi to, jako nekonečná chvíle. Adam jen tak nehybně stojí a nic nedělá.
Pak se ovšem dočkám upřímného objetí i z jeho strany.
Obejme mě tak silně, že na chvíli ztratím dech. Pak mě od sebe trochu odtáhne a pousměje se.
Dá mi malou pusu na čelo a pak se mi hluboce podívá do očí.
"Tommy, já..." zatají se mi dech, protože tohle nebyly obvyklá Adamovy slova.
Něco se muselo stát. Jenže to by mi nesměl zvonit mobil, abych se to dozvěděl.
Adam jen zklamaně sklopil hlavu a zmizel v bočních dveřích od koupelny.
Vytáhnu z kapsy mobil a otráveně se podívám, kdo mi volá.
Liz. No kurva, Liz. Došlo mi, že dnes máme výročí, jsme spolu dva měsíce, nebo tak nějak. Je přesně 23:55- ukazuje mi mobil displeje. A já za jí celý den nenapsal ani blbou sms.
"Liz? Miláčku? Akorát jsem ti chtěl volat.."