Dirty Secret

27. Dirty Secret

Vzbudím se a první, co zaregistruju je nahý růžovovlasý kluk vedle mě, opět kouřící doutník.
„Jak dlouho jsem spal?" zachraptím.
„Nic moc, asi dvě hodiny," odpoví a vyfoukne mi kouř do obličeje.
„A tos mě tu normálně nechal?" nakrčím obočí a posadím se.
„Je teprve pět, nic se neděje, oficiálně se tu otvírá stejně až v sedm."
„J-já, měl bych jít," rozhlédnu se okolo sebe. Teprve teď mi dochází, co se vlastně stalo.
Teď jsem špína a děvka. Předtím jsem nebyl, ale teď jsem, oficiálně.  A co babyboy,..
„Nemusíš chodit, můžeme si ještě užít," nehty mě škrábne na hrudi. Moje srdce sevře nepříjemný pocit. Až tohle zjistí Adam, asi mě zabije.
Neměl bych mít výčitky, on mi přece udělal to samé. Ale to bych mu nesměl vždycky všechno odpustit. Zatímco on si beztak bude stát za svým, ani se mi neomluví za to, co řekl ráno.
„U-užijeme? Já si nechci užít, musím pryč," bleskově vstanu z postele  a začnu na sebe natahovat oblečení.
„Tommy?" zeptá se mě najednou silným hlasem Jeffree. Zděšeně se otočím. Doteď se usmíval, ale najednou se tváří až moc vážně.  
„Miluješ ho?" jemně našpulí rty.
Váhám nad odpovědí. Miluju ho, ale měl bych to říkat zrovna Jeffreemu? Přece jen, znám ho pár hodin. A už jsem se s ním stihl vyspat.
„Sám nevím," pokrčím rameny.
„Víš, spal jsem už s hodně známýma klukama," vstane a potáhne z doutníku. Chodí okolo mě v legínách. Vážně chlapi nosí legíny?
„A poznám případy, jako jsi ty." Pokračuje a já na něj nechápavě hledím.
„Táhne tě to k němu. Vsadím se, že při každé zmínce o něm se ti rozbuší srdce a zvedne tlak. Že při pohledu na něj se ti začnou potit ruce, začneš mít motýlky v břiše a pokaždé, když tě políbí, cítíš něco jako euforii."
Asi má pravdu. Určitě má. Tohle se stane pokaždé, když Adama vidím, když se ho dotknu. Bože..
„A taky se vsadím, že ses se mnou vyspal jen proto, že jste si vy dva s Lambertem něco udělali.
Nic mi do toho není, blondie," podá mi triko a já si ho přetáhnu přes hlavu, načež mi elegantně odhrne vlasy z obličeje, „ale myslím, že vy dva jste si souzení."
Povzdechnu si a podívám se mu do očí.
„Místo toho, aby ses tu na mě díval, bys měl jít a radši se s ním rychle scuknout.
Občas zabloudím na záznamy z koncertů. Vy dva mezi sebou máte nevysvětlitelnou chemii," usměje se na mě. Úsměv mu oplatím, snažím se co nejvíc upřímně.
„Tohle zůstane jenom mezi námi," podotknu a on přikývne.
„Ale bylo to s tebou fakt dobrý," mlsně si olízne rty. Kde pořád bere tolik rtěnky?
Tohle mě donutí se usmát naplno.
„Běž, běž," mávne na mě a já vyběhnu ven. Ani nevím, jak se dostávám přes všechny ty dveře a chodby, přes které mě Jeffree vedl.

Vezmu si taxi a vydám se směrem k hale, ve které hrajeme. Tohle byla asi největší chyba, kterou jsem kdy udělal. Zároveň jsem si toho ale uvědomil víc, než kdy dřív. Třeba to, že jsem na tom teď stejně jako Adam. Až na to, že stejnou chybu už nikdy neudělám, kdežto on ji udělal. Určitě vícekrát.

*

 Vytočím číslo mamky na svém Iphone. Potřebuju najít Tommyho, absolutně netuším, kam šel, měl bych se mu omluvit za to, co jsem řekl, protože od doby co odešel mě to žere. Jen mi prostě ujely nervy.
„Adame?" ozve se najednou z mobilu, což mě vytrhne z myšlenek.
„Mami, prosím tě," začnu mluvit, „nemluvilas s Dianou, s Liz, s kýmkoliv okolo Tommyho?"
„Proč? Co je s Tommym?" zeptá se starostlivě.
„Řekl jsem Tommymu, že je špína, on se sbalil a odešel, málem jsem obvolal policajty, mám o něj hrozný strach a potřebuju vědět kde sakra je, jestli ho napadnou nějaký blbosti, přísahám, že si to neodpustím, někde ho tu přivážu a budu ho držet, aby mi byl pořád nablízku," vyhrknu tak rychle, až se mi zadrhne dech. Trochu zakašlu.
„Tak jo," zasměje se mamka, „teď hezky pomalu."
„Nic, nic," rozhlédnu se okolo sebe, jako bych měl pocit, že mě někdo sleduje. V busu se mnou nikdo není. „Jde o to, že se mi teď ztratil Tommy."
„To není nic neobvyklého, ten kluk se ztrácí pořád," odvětí mi.
„Ale my jsme se dost ošklivě pohádali. A já nevím, jestli ho teď nenapadnou nějaké blbosti."
„Proč by ho měly napadat blbosti, Adame? Je dospělý a hlavně rozumnější a starší, než ty. On by se měl bát o tebe, ne ty o něj."
„Potřebuju jen vědět, jestli o něm Liz nebo Dia něco neví," povzdechnu si.
„Ne, promiň zlato," řekne soucitně mamka, „ale pokud jste se s Tommym hádali, měli byste se brzo usmířit, jestli chcete být spolu bez toho, aby vám na to někdo přišel."
„Najednou nás podporuješ?" nadzvednu obočí, i když vím, že mě nevidí.
„Jako správná matka dělám to, co je dobré pro mého syna. A pokud budeš šťastný a Tommy s tebou bude šťastný, dělejte si, co jen chcete," ujistí mě.
„Slušelo by vám to spolu," dodá a já se usměju.
„Děkuju," najednou z mého mobilu ucítím vibrace, „promiň, volá mi ještě někdo jiný, ozvu se pak."
„Měj se, Adame."

Hovor přecvaknu na jiné číslo, které se mi snaží dovolat.
„Konečně!" uslyším známý hlas.
„Co potřebuješ?" protočím očima, „Spát s tebou nebudu, na koncert klidně přijď."
„Nechci se s tebou vyspat, dneska jsem si už užil s někým jiným," i přes mobil cítím, jak se ušklíbá.
„Eh.. nech  si své detaily pro sebe a raději mi řekni, co chceš!" pobídnu ho.
„Uklidni se, spěcháš někam, nebo co?" schválně protahuje slova ve snaze mě uklidnit.
„Hledám Tommyho. Pochybuju, že jsi ho viděl zrovna ty," postěžuju si.
„Jak vypadá? Viděl jsem hodně lidí."
„Asi o hlavu menší než já, ale chodí na vysokých botách. Blonďatý, oříškové oči, oblečený celý v černém a vcelku nevhodně na tohle teplé počasí."
„Pěknej blázen, jestli se peče v dlouhých kalhotách," zasměje se.
„Je blázen, ale o to mi teď nejde. Potřebuju ho najít!" řeknu rázně.
„Hele, tady ten blonďatej blázen, menší než ty, s oříškovýma očima a oblečenej jako na pohřeb právě míří za tebou," oznámí mi s klidem v hlase. Za jeho hlasem v telefonu jde slyšet ještě hekání, jako by se tam provozovaly nějaké skupinové orgie.
„Jeffree!" vyjeknu. „Když jsi sakra věděl, kde je, proč jsi mi to neřekl?!"
„Nevím, neptal ses."
„Tak jsi vážně blbej? Já ti tu vykládám, jak hledám svýho basáka, protože ho nutně potřebuju, protože se šíleně bojím, co dělá a kde je, protože vím, že to tu nezná a ty mi jen tak řekneš, že je na cestě za mnou? Na cestě? Jak je ode mě daleko?" mám strašně moc otázek.
„Vypadám snad jako google mapy, abych ti počítal, jak je od tebe daleko? Pár minut, asi."
„Neptal jsem se kde je předtím, tak se ptám teď," zklidním svůj dech, který se zrychlil pod náporem adrenalinu. „Kde je?"

„Tady," odpoví mi, mně známý a příjemný hlas.
„Tommy!" vyjeknu a položí mobil vedle sebe. Přiběhnu k němu a tisknu ho k sobě.
„Omlouvám se za to ráno, omlouvám se za všechno, co jsem řekl," dám mu malou pusu na čelo.
„J-je to v pořádku," usměje se.
„Bál jsem se, že jsi vymyslel nějakou blbost, nevěděl jsem, kde jsi byl, neozval ses mi," pohladím ho po tvářích a zvednu jeho hlavu tak, aby se díval přímo na mě.
„Promiň, Adame, já-"

„Možná bys měl něco vědět, Adame," ozve se tiše z mobilu, ležícího na stolku. Ani jsem si nevšiml, že jsem neukončil hovor a okamžitě se vrátím, abych to ukončil.
„Tvůj Tommy se mnou před pár hodinama šukal," oznámí Jeffree, „užijte si noc."
Na to se ozve z mobilu tiché pípání, na znamení konce hovoru.

„Cos to kurva udělal?!" rozběhnu se proti Tommymu s napřáhnutýma rukama. Přitlačím ho ke stěně a chytím si ho pod krkem.
„J-já," snaží se mluvit, ale svírám mu hrdlo pevněji. Nápor zlosti ovládá i moji mysl, takže si moc neuvědomuju, co dělám.
„Máš co vysvětlovat!" zavrčím nebezpečně blízko u jeho obličeje.