Dirty Secret

25. Dirty Secret

Věnováno mé drahé Zimě, které mě inspirovala v některých částech tohoto partu.

"Vždycky budu s tebou," obejmu ho okolo ramen, "i když třeba nebudeš chtít, abych byl."
"To se nestane," slíbí mi a nadzvedne mě, čímž vystoupí z mého těla. Pomalu mě položí vedle sebe a dá mi pusu na čelo.
"Jdu vedle do postele."
"Ne!" vyjeknu a chytím ho za ruku.
"Kotě, oba se tady nevlezeme," sladce se na mě usměje.
"Vlezli jsme se tu už jednou," stáhnu ho za ruku k sobě, "a mohli jsme tu i mrdat, tak v čem je problém?"
"Odkdy používáš slovo mrdat?" podiví se Adam a já se stydlivě usměju.
"Nech to být," kousnu se do rtu a začervenám se.
"Tommy, ale.. jsi zraněný a musíš se vyspat," pohladí mě po vlasech.
"Moje zranění ti při sexu nevadila," pokrčím rameny ledabyle.
"Fajn, vyhráls," povzdechne si Adam a já se zaraduju. Jako malé dítě, co dostalo sladkost. Adam je moje sladkost.
Trošku se posunu, abych mu udělal místo. I když jsem natlačený na studené zdi a autobus se všemožně třese, je mi to jedno. Je tu. Je tu se mnou, cítím teplo vycházející z jeho těla. Zhasne malou lampičku, která nám dodávala světlo posledních pár hodin a přikryje se tenkou přikrývkou.
"Dobrou noc, kotě," řekne a já si nestihnu ani ukrást polibek.

Je ke mně otočený zády a oddechuje. Tohle se mi nelíbí, já neusnu!
"Adame," zašeptám. Nic. Podepřu se lokty a podívám se na něj. Moje oči si chvíli zvykají na tmu, takže musím čekat, než uvidím Adamův obličej trochu ostřeji.
Moje ruka okamžitě putuje k jeho tváři. Jedním prstem mu šťouchnu do hladce oholené tváře.
"Babyboy," zkusím to znovu a dloubnu ho ještě jednou. Buď to jen hraje, nebo spí opravdu tak tvrdě.
"Notak, dej mi alespoň pusu," opřu si bradu o jeho rameno a mluvím těsně u jeho ucha.
"Prosím," rukou ho obejmu okolo pasu a začnu ho hladit všude, kam dosáhnu.
Tak fajn, tak fajn!
Prsty sjedu až k jeho podbřišku, na kterém ho začnu všemožně šimrat. Je nahý, výhoda pro mě.
Dostanu se níž, až k jeho klínu. Najednou moji ruku něco odtáhne a já uslyším tichý smích.

"Ratliff by si chtěl hrát, jo?" otočí se na mě Adam pobaveně.
Nespokojeně zamručím.
"Pojď sem," zadívá se mi do očí. Zatímco ty jeho ve tmě skoro svítí, moje jsou určitě černé k nepoznání. Pohladí mě po tváři a za vlasy si mě přitáhne do polibku.
"Promiň, asi jsem tě neměl budit. Neuvědomil jsem si, že máš zítra koncert a-"
"A že ty ho máš taky," připomene mi. "Já hraju?" usměju se od ucha k uchu.
"Luke říkal, že můžeš, tak proč ne?"
"Jo!" zase se zaraduju. Asi mám pořád v sobě nějak moc hormonů štěstí, nebo co.
"Tak jo, tak jo," uklidní mě Adam a ještě jednou spojí naše rty, "a teď už spinkej."

Asi jsem se zamiloval do toho, jak používá zdrobnělé výrazy. Tenhle chlap mě nutí se do něj zamilovávat čím dál víc za cokoliv, co udělá nebo řekne.
Otočím se ke zdi a dívám se do ní. Už ho nechám spát.
Jeho ruka se uvelebila okolo mých boků a Adam mě natlačil na sebe.

„Dobrou noc, glitterbaby," zašeptá a políbí mě zezadu na krk.
„Dobrou noc."
Mezi tím co Adam spí skoro hned, já se dívám do zdi nejméně další dvě hodiny.

*

Protřu si oči a celý dolámaný se posadím. Jako první vezmu do ruky svůj I-phone a zkontroluju, kolik je hodin. Skoro osm ráno, ideální čas na vstávání.
Tommy vedle mě se trochu zavrtí a já se po něm ohlídnu.
Otočím se na něj a nakloním se přímo nad jeho hlavu. Chvíli obdivuju, jak vypadá pěkně, když spí.
Dostal jsem nápad!
 „Tommy," ověřím si, jestli pořád spí. Žádná odezva.
Zadržuju smích co nejvíc to umím a jemně mu olíznu špičku nosu.
„Tak seš blbej nebo co?!" vyjede na mě polospící blonďák. Začnu se nekontrolovatelně smát, zatímco on mi uštědří pár ran do ramene. Samozřejmě mě bije jen do doby, než se začne smát taky.
„Víš, jak jsem se lekl, sakra?!" zatváří se uraženě.
„Promiň. Prostě jsem tě chtěl olíznout," pokrčím rameny a trochu uklidním svůj smích.
„Běžně olizuješ lidi?"
Tahle otázka a jeho výraz ve mně probudí vlnu dalšího smíchu. Zatímco já skoro nemůžu dýchat, Tommy se na mě dívá jako na blázna.
„Jsi výjimečná osoba k olizování. Mimochodem, jsi roztomilý," podívám se na něj, když se zase pokusím trochu uklidnit.
„Potřebuješ na léčení," oznámí mi nevzrušeně.
„Vyléčíš mě, jo?" přitáhnu si ho k sobě a políbím ho.
„Tohle bude chtít odbornější pomoc, než jsem já. Jsi prostě mladé ucho."
„Jsem jen o rok mladší," nakrčím na něj obočí.
Tommy si položí ruku na čelo, beznadějně přivře oči a zakroutí hlavou.

Než abych se začal zase smát a tím Tommyho ještě víc vyprovokoval, bleskově vstanu z postele a natáhnu na sebe boxerky.
„Jdu udělat něco k jídlu," oznámím mu.
„Nepodpal to tam."
„Dělám cereálie."
„Cokoliv," mávne rukou.  /Whatever/

/Fakt se omlouvám, že za Adama není moc psáno, ale já se v tomhle příběhu víc sžívám s Tommym/

*
Vážně mi olízl nos? Málem jsem měl infarkt!
Zatímco Adam mizí v malé autobusové kuchyňce, já se začínám pomalu oblékat. Na zemi vedle mě leží roztrhané Adamovo triko, co jsem měl včera na sobě. Nevím proč, ale prostě ho nechci vyhodit. Voní jako on a ta vůně je něco, co bych mohl cítit pořád a nevadilo by mi to.

Přejdu ke své tašce a vytáhnu si jedno z černých triček a dlouhých kalhot.  
Nevím, proč se všichni vždycky diví, že i se začátkem léta nosím dlouhé kalhoty. Pro mě je to normální, není mi horko, vyhovuje mi to. Asi mám vnitřní větrání. Nebo jsem upír.
Oblečení položím na postel a přejdu k malému zrcadlu.
Teď přichází to nejhorší. Sundat si obvazy, vyčistit si to a poprosit Adama, aby mi dal nové.
Začnu na své ruce. Odepnu malou sponku, která drží obvazy  pohromadě a začnu ho odmotávat. Ze začátku to nebolí, ale když se dostávám po malých vrstvách až dolů k ruce, začne to být horší a horší.
„Au, sakra," zasyčím. Nalepilo se mi to na kůži a já to teď musím nějak strhnout. Nevím, co se s tímhle dělá.
Pomalým pohybem ruky a se zakloněnou hlavou začnu doslova trhat obvaz. Zvuk tahání kůže a lepkavost zaschlé krve mi zvedá žaludek.
„O bože, tohle je tak hnusný," znechuceně se podívám na své jizvy na ruce. Mají nahnědlou barvu a tvoří se na nich hnusné strupy. Bolestně přivřu oči a odkloním pohled. Chce se mi zvracet.
Chvíli takhle vyčkávám, pak začnu pomalu odmotávat obvazy z hrudě. Tohle bude teprve sranda.
„Notak, pusť, sakra!" zanadávám, jako by mě vlákna měla poslechnout.
Konečně se mi podaří to sundat a oba obvazy hodím na zem. Prozatím.
„Tommy, co tu-"
„Jdi pryč, jdi pryč, prosím!" zaprosím zoufale. Adam ke mně přijde blíž a pohledem mě přejede, od hlavy až k patě.
„Nech mě ti pomoct," řekne klidně a v tašce, co tu nechal Luke se začne hrabat pro desinfekci.
„Ne, ty mě nemáš takhle vidět, tohle je odporný, já-"
„Bude to štípat."
„Zvládnu to!" zaprotestuju. Pozdě. Stiskne moji ruku a sprejem na ni nastříká desinfekci.
„AU!" vykřiknu. Nečekal jsem to.
„Shh, přestane to, neboj," proplete si se mnou prsty.

 
„Jsi na mě naštvaný?" zeptám se, když mi stírá zaschlou krev z ruky.
„Měl bych být?" odpoví mi otázkou.
„Budu mít jizvy, napořád. A myslím, že takhle se ti nebudu líbit ještě víc, než jsem se ti nelíbil předtím."
„Jizvy nás dělají tím, kým jsme," konečně se na mě podívá, „navíc, vždycky ses mi líbil."
„Tímhle ale nemyslíš jizvy jako ty, co mám já," podívám se na svou hruď, kterou začne taky ošetřovat.
„Pochop to jakkoliv chceš."
Obdivuju ho za to, jak je hrozně klidný. Kdyby tohle udělal on, pořezal si tělo, asi bych ho pak pořádně proplesknul. Minimálně.
„Hned přijdu," podá mi obvazy a já přikývnu. Adam zase zmizí v jiné části busu a ještě za sebou i zavře.
Začnu si znovu vázat obvaz na ruku. Tohle ještě umím, ale ta hruď bude horší. Už teď lituju toho, co jsem tady vyváděl. Na druhou stranu bych možná, bez tohohle, ani nedostal Adamovu pozornost..
Vyzváněcí tón na SMS se rozední celou místností. Adam si pro mobil ale nejde.
Mám..?  Přemůže mě zvědavost a vezmu jeho mobil.

:I want this.
I want us.
I want you.:

Tohle snad nemyslí vážně. Tohle nemůže myslet vážně.

„Můžeme pokračovat.." rozzářený Adam doběhne zpátky ke mně a já ho probodnu pohledem.
Okamžitě změní výraz.
„T-Tommy, nech mě ti to vysvětlit!"