Dirty Secret

21. Dirty Secret

"Dámská návštěva? A je naštvaná?" nadzvednu obočí.
"Jo, Brooke si tu prej něco zapomněla, nebo spíš, prý jsi jí sebral tužku na oči," pokrčí rameny Patrick.
"Ty jsi vážně debil, víš, jak jsem se lekl?!" vyjeknu a on se zasměje.
"Máš deset minut, Tommy," poklepe si na hodinky se smíchem, "do té doby se dostav na soundcheck."

Patricka vystřídá Brooke, pobere mi polovinu líčení, něco si zabrblá a odejde.

Šatnu opustím dřív a vyrazím směrem na stage. Vlastně nevím, jestli chci Adama vidět.
Bojím se, že jsem ho vážně zlomil.
Když se přes úzkou chodbu dostanu až na pódium, všechny oči se okamžitě přesunou a mě.
Strčím si ruce do kapes, těsně po tom, co si zastrkám vlasy za ucho.
"Co?" vyhrknu po chvíli. V ten moment se zase všichni otočí.
Blázni.
"Tak jo, jdeme na to," na stage doběhne Adam, s úsměvem od ucha k uchu.
Oprava, oni nejsou blázni. Tohle je blázen. A já už taky.
Do prdele, zas se mi to nepodařilo. Trochu si zafňukal, ale jede dál, bez problémů, žejo?!
Se svými creepers doklapkám až ke své baskytaře, kterou si zapojím a odejdu na druhou stranu stage.

Celý soundcheck, přísahám, pořád se na mě Adam díval. Cítil jsem jeho pohled, i když jsem ho zrovna nekontroloval.
Je to něco jako mrazení v zádech, smíchané s motýly v břiše, které mám vždycky, když je v mojí blízkosti.
Stačí jenom pohled a já už se uvnitř roztékám. Příjemné teplo okolo srdce, které se protíná s bolestí.
Nevím, jestli mu dokážu odpustit, stejně jako nevím, jestli on dokáže odpustit mně.
Nesmím na sobě dát nic znát. Miluju ho, záleží na tom, jestli si to Adam po dnešku nerozmyslel.
Byl jsem na něj tak hnusný.

Najednou ucítím dotek něčeho jemného na mých rtech. Vytrhne mě to z myšlení.
Přistihnu se při tom, jak svými rty pohybuju přesně proti tomu, co se mě dotýká. Mezi polibky ucítím něco slaného. Slzy.
Počkat, co právě dělám?!

"Ne!" rukama silně vyrazím před sebe. Člověka, co mě líbá se pokusím odrazit o pár metrů dál. Tedy, Adama. Jeho rty poznám, vždycky. Naneštěstí, s ním to ani nehne, za to já zavrávorám a málem skončím na zemi.
Prsty si jemně přejedu po rtech. Tak moc chci cítit ty jeho, znovu na mých. Zase to teplo s bolestí. Zase to cítím.
"Teď tě můžu obvinit z toho, že jsi lhal, Ratliffe," přistoupí o pár kroků blíž ke mně.
Nahodím drzý úšklebek a rozhlédnu se okolo. Kam všichni zmizeli? To soundcheck už skončil? To jsem hrál bez toho, abych o tom věděl, nebo co?
"Jo? A v čem?" založím si ruce na prsou.
"Říkal jsi, že mě nenávidíš. Lhal jsi. Miluješ mě, cítíš to, tady," svou ruku přesune na mou hruď, na místo, kde je nejlíp cítit moje srdce.
"Nevíš, co cítím!" svou rukou se oženu po té jeho, takže si zase stáhne k sobě.
Když se chvíli nesoustředí, vydám se pryč. Velké ruce obmotané zezadu okolo mého pasu mi však zabrání v útěku.
"Tommy Joe," zašeptá mi a věnuje mi polibek za ucho. Tak to je konec. Asi vybouchnu, skočím po něm a asi mu padnu k nohám. Tohle je tak dokonalý.
"Adame, p-prosím," pokusím se odtáhnout jeho ruce, čímž jeho stisk ještě zesílí.
Nech mě bejt, nebo se neudržím, sakra!
"Miluješ mě, že ano?"
"N-ne!" zaprotestuju. "Nevěřím ti," zavrčí drsně Adam a mně přistane další polibek, tentokrát na krku.

"Moi, Adame!" uslyším ten odporný hlas. Znáte ten pocit, kdy se vám do těla dostane tolik adrenalinu, bolesti a zlosti najednou, že byste roztrhali všechno, na co přijdete?
Podlomí se mi nohy a zastaví se mi dech.
Velké, silné ruce mě okamžitě pustí a já se otočím naproti Adamovi.
Pohledem sklouznu ke zdroji hlasu. Je to Mrazík. Ten slizký, dotěrný fin. Sauli.
"Ty odpornej hajzle!" moje ruka okamžitě vystřelí proti Adamově tváři. Dám mu tak silnou facku, až mě samotného z toho bolí dlaň.
"Wow," ozve se od fina.
"Ty se radši neozývej, nebo ti taky jednu natáhnu, štětko!" štěknu na Mrazíka a vyběhnu pryč.
"Tommy!" uslyším Adamův hlas, který je čím dál tišší. Ani jsem nevěděl, že umím takhle rychle utíkat.
Dostanu se až ven z haly. Mám pocit, že budu mít infarkt.
Už to vlastně ani nebolí. Nenutí mě to brečet. Je to něco jako.. mám chuť utrhnout Mrazíkovi koule, narvat mu oštěp do prdele a druhým koncem ho zapíchnout někam na Antarktidu, ať se tam koupe v ledu.
A o Adamovi ani nemluvím. Tomu bych udělal to samý, s tím rozdílem, že by zůstal na Arktidě. Aby byli co nejdál od sebe. A Arktida má mírnější podmínky, třeba by se z Adama stal lední medvěd.

Sám bych nejradši skočil pod jedno z aut, které jezdí na silnici za velkou, kamennou zdí, co vede okolo arény.
Ale takovou radost tý kurvě neudělám. Ani jednomu z nich.
Je mi hrozné horko, ale polévá mě studený pot. Cítím, že mám ledové ruce.
Tenhle Lambert mě zabije, sakra, kdyby mě tenkrát nevzal..!

*
"Sauli," seskočím ze stage.
"Chyběl jsi mi, Adame," vrhne se mi okolo krku a obejme mě.
"A-aha," taky Sauliho obejmu a on se zářivě usměje. Nevšiml jsem si, že má tak krásný úsměv.
"Ta tvář," pohladí mě po tváři, na kterou jsem dostal facku, "bolí?"
Jemně se otřu o jeho ruku, "ne." Usměju se.
"Jestli je to kvůli mně, promiň, nechtěl jsem vás rušit," Sauli se podívá za mě, tam, kudy Tommy odešel.
"To je," povzdechnu si, "to je v pořádku."
"Tohle byl ten tvůj.. poikaystävä?" Zase mluví finsky. Kdo mu má rozumět?!
"Huh?"
"Přítel," opraví se. Ah, Sauli, na tohle se sám sebe ptám už delší dobu. Je tohle chlap, který by mohl být můj přítel? V poslední době mě jenom fackuje a nadává mi. Stojí mi za to Tommy vůbec?

"Ne, ne" zakroutím hlavou a on se zase usměje.
"Addy?" ukradne si malý polibek, "Myslel jsem, že bychom si to mohli zopakovat."
"Sauli," vydechnu mu do rtů, "beru."
"Jsi doufám v tourbusu sám?" proplete si se mnou prsty a já přikývnu.
"Máš na to věci?" tentokrát přikývne on. Asi máme vážně zajímavé rozhovory.
Už teď mi tepá v rozkroku. A to mi dal jen polibek a řekl pár sexy slov.

Rychle mě za propletené prsty táhne ven a já ho poslušně následuju.
"Sauli, chci tě!" zavrčím a těsně před východem ven ho natlačím na zeď. Začnu ho surově líbat.
Naše rozkroky se o sebe otřou a Sauli mi skousne ret.
"Nech si to někam, kde nás nikdo nenajde, kyllä??" zavrní a ještě jednou se o mě otře.
Kyllä. To je.. ano. ANO!
"Kyllä," odsouhlasím nejistě. Jestli se mnou bude šukat a mluvit u toho finsky... koho to zajímá, hlavně, že se mnou vleze do postele.

Jemně ho pustím a on mě zase začne táhnout za ruku.
Dveře, ze kterých vycházíme, to skoro nepřežijí. Sauli mi asi omlátil všechny kosti.
"Který je tvůj?" zeptá se, když stojíme na menším parkovišti.
Volnou rukou ukážu na šedý autobus s havraními černými okny.
"Jdeme!"

Na poslední chvíli si všimnu, že nás pozoruje Tommy, opřený o tour bus, ve kterém teď bydlí. Zaregistruje, že jsem se na něj podíval a drsně zvedne prostředníček.

Tommy nebo Sauli?
Právě jsem si zvolil.