My friend ghost ✔

19. kapitola

„Nicku? Jsi-jsi to ty?" zeptám se rozstřeseným hlasem.
„Něco od tebe potřebuju. Věř mi, že to o co tě požádám za pár dní uděláš s radostí. Radši totiž pomůžeš mě, než aby tvý přátelé zemřeli." řekl muž a zmizel.
*******************

Po tom, co mi řekl jsem nemohla usnout. Co vlastně chce? Proč je můj život jeden velký horror?! Jediný důvod, že jsem se z toho ještě nezbláznila jsou mí kamarádi a rodina... a Mikey. Každý říká: "Omg, já mám tak hrozný život!" a to si myslí kvůli maličkostem jako jsou například: rozchody, špatné známky, nebo hádka s bff. Co já bych za to dala?!Snažím se usnout a nakonec se mi to asi po hodině podaří.

Ráno mě vzbudí hlasy. „Nechoďte tam!" 
„Proč?" 
„Spí... Takže si s ní stejně promluvit nemůžete." přemlouvala někoho sestra. 
„Ale to mě nevadí!" skoro až zakřičel ten druhý hlas. Poté hlasy utichly a otevřeli se dveře. Stála v nich Mia.

Podívá se na mě. „Promiň. Asi jsme tě probudili, co?" omluvně se usměje. „To nevadí." odpovím tiše. Sedne si na kraj postele.

„Jak jsi se vyspala?" zeptá se mě. Jenže já místo abych odpověděla, vzpomněla si, co se v noci stalo.

„Jojo dobře." odpovím jí. Chvíli mě pozoruje, aby se ujistila, že mluvím pravdu.

„No" řekne nakonec a usměje se od ucha k uchu. „Myslím, že teď je čas na pár drbů, co se roznáší po škole a já se je samozřejmě dozvěděla." tomu jsem se zasmála. Mia se dozvěděla úplně všechno a mezi prvními. Navíc by to nebyla ona, kdyby drby hned neřekla mně. Některé byly vtipné a dokázaly člověka na dlouhou dobu rozesmát. Jiné zase byly důležité fakta, o kterých musela Mia pokaždé vědět, například, kdo je z kluků single, nebo naopak začal s někým chodit.

„Tákže. Máme ve třídě nového kluka! Jmenuje se Arthur je to kus! a... A! jak jsem zjistila je single." mrkne na mě. „Navíc, sedí v lavici za námi. Poznáš ho, až přijdeš do školy." úsměv se mi vytratí.

„Mio. Skoro celé pololetí jsem nebyla ve škole. Co když mě vyhodí?" Mia se zamračí.

„Proč by tě hned vyhazovali? Klid. Myslím si, že budeš dělat takový ty testy a jak tě znám, ty je dáš všechny na výborný!" odmlčí se. „Nebudeme se zabývat těmito věcmi. Další, co jsem zjistila je, že Willy se s tou barbie rozešel, prý jí viděl, jak se líbá s jeho nejlepším kamarádem. Dost krutý a musel jsem ti to říct, protože je mi Williama líto a musíme ho podpořit." zase mrkne. Už mě tím někdy štve.

„Pák..... jo víš jak je ten tlouštík ve škole? No, tak jemu se stal taky dost velký trapas." zasmála se. Neuniklo mi, že se klika u dveří pomalu posouvá dolů. Někdo jistě vejde brzy dovnitř. „Představ si, že byl na obědě a ...." nedořekla a dovnitř vešel Nick. Mia se zamračeně podívala dozadu, kdo jí to vyrušil z vyprávění. 

„Ahoj" řekne trochu nervózně Nick. „Ahoj." odpovíme s Miou jednohlasně. „Nevěděl jsem, že tu máš návštěvu. Já půjdu. Nebudu vás tu rušit."

„Né, to je v pohodě. To já půjdu. Určitě si chceš s Ann popovídat." řekne a otočí se na mě. „Za prvé zavolám ti a za druhé buď radši na facebooku!" přikývnu a s úsměvem pozoruju, jak odchází.

„Teror už takhle po ránu? Chudáčku." udělá nevinný a smutný obličej. „Ha ha ha." 

 „A jak jsi se vyspala?" zeptá se. „To se mě budete všichni ptát na jednu a tu samou otázku? Nenapadne vás nějaká jiná? A tím nemyslím otázku, jak se máš!" vydechnu nahromaděný dech uvnitř. „Ale!" zvednu ukazováček. „Protože jsem dobře vychovaná, odpovím na ní. Celkem se mi spalo dobře, ale duchové o sobě samozřejmě museli dát vědět, takže jsi jistě pochopil, že mě v noci obtěžoval nějaký duch. Už je to ale v pohodě."

„Cože?!" vykřikl. „Řekni mi, jak vypadal a já si to s ním vyřídím!" musela jsem se mu zasmát. Nadzvedl obočí, ale nakonec se tomu zasmál také. „Ale já to myslím vážně!" vyhrkl s úsměvem asi po minutovém smíchu. „Jo to vidím... Jak by sis to prosím tě chtěl vyřídit s duchem?"

„Nevím, ale na něco bych určitě přišel." pokrčil rameny. Nastala ta trapná minuta ticha. Neměla jsem, co mu říct. Copak mu budu vyprávět o výletu do Himalájí? Ne. O to určitě nemá zájem. Zavíraly se mi oči a vzpomínky na úžasné výlety s Mikeym byly tak hrozně moc krásné. Přestala jsem na chvíli vnímat okolí a zavřela oči. Viděla jsem, jak stojím na vrcholu Mount Everestu a nechávám vítr, ať si pohrává s mýma vlasama. Nick si odkašlal. Otevřu oči a podívám se na něj. On se ale nedívá na mě. Spíš za mě. Uvědomím si, že u druhý strany postele někdo stojí. Párkrát zamrkám podívám se, kdo tam stojí. Srdce mi poposkočí radostí. 

...Mikey...
„Nechám vás o samotě." řekne Nick a odejde.

„Mikey" zašeptám. "Pšššt" dá mi prst na ústa. Pak ho odtáhne a usměje se.

„Víš něco ti chci už delší dobu říct a myslím, že déle už čekat nemůžu. Musím ti to říct." odmlčí se. 

***************************

Ahoj, tak tady máte další kapitolu... :)

Vím, že jí přidávám dost pozdě, ale je tu... :) Nebudu vám lhát... nějak mi tuhle kapitolu nešlo napsat... teprve až dneska mě napadlo, jak jí upravit a dopsat :) :D

Vím... ten konec... asi mě zabijete, co? :D Pořád čekáte až přidám kapitolu, kde jí řekne, jak moc jí má rád a já v momentě, kdy to chce říct ukončím kapitolu... :D no... aspoň se máte na co těšit v další... :)) ;) :D

Strašně moc vám děkuju za vote a komenty... :)) a jak se vám tahle kapitola líbila? :)