My friend ghost ✔

21. kapitola

Podívala jsem se za Amandu. Už tam ten stín nestál. Willy se na mě otočil. Tiše mě pozorovali. „Vím, že mě ochráníte." řeknu a nuceně se usměju. Jednou totiž bude konec těchto starostí.

****************
------- 22. prosince -------

Dost rychle to uteklo. Je prosinec, dva dny před vánoci a já jsem pořád v nemocnici. Dneska mě čeká vyšetření, snad budu v pohodě a pustí mě dvacátého čtvrtého domů. Už ani nejsem v pokoji intenzívní péče.

Spolužáci jsou teď v pohodě doma, užívají si života a já tu musím pořád trčet. Doufám, že se to po testech změní...

Za hodinu pro mě přijeli. Převlékla jsem se do modrého pláště a nechala se odvést na první z mnoha vystření, která mě dneska čeká.

------- Po všech vyšetření -------

Je 19:04 hodin. Doktoři tu zatím nebyli, ale sestřička, která mi nesla večeři říkala, že se tady co nevidět ukážou. Takže teď čekám každou chvíli, že se otevřou dveře a dovnitř vleze primář. Podívám se na mobil, žádná zpráva.

Abych upřesnila, teď se cítím úplně v pohodě. Společnost mi tu dělá Mikey a někdy za mnou přijedou kamarádi a rodiče. Navíc se duchové už nějakou dobu neukázali. Třeba mi dali pokoj...

Dveře se otevřou a dovnitř vejde primář se sestrou. Přejdou až k mojí posteli a vážně se na mě podívají. Prosím, ať jsem v pohodě. Prosím...! „Máme pro vás dobrou zprávu. Můžete jet na vánoce domů." málem jsem radostí vyskočila z postele. „Ale hned 1. ledna očekávám váš návrat. A nezapomeňte, že při nenadálé nevolnosti, nebo zranění musíte ihned přijet do nemocnice!" přikývnu na souhlas a hned šáhnu po  mobilu, který doteď ležel na nočním stolku. Kliknu na ikonku 'nová zpráva' a začnu psát sms.

Ahoj mamy, doktoři mě pustí na vánoce domů. Přijedeš pro mě, prosím? - odešlu jí a hned začnu psát další.

Mio! Dneska jedu domu! Na vánoce. Stavíš se zítra s Willym u mě? - kliknu na tlačítko odeslat. Neuběhla ani minuta a Mia odepsala.

Fakt? To je supér! Tak dobře. Zítra mě u vás doma máš! - Mia

Potichu jsem se zasmála. Zvednu hlavu od mobilu, doktoři odešli aniž bych si toho všimla. Zacinkal mi mobil. Další zpráva, tentokrát od mámy.

Ahoj zlato. Omlouvám se, ale přijede pro tebe nemůžu. Jsem v práci a tvůj táta také. Ale neboj se, volala jsem tvému bratrovi a ten souhlasil, že pro tebe přijede a odveze tě domů. Prý tam s tebou i zůstane. Mám tě ráda, máma.

No dobrá. Klid. Přijede pro mě Nick, což je taky super. Jen doufám, že máma přijede z práce brzy.

... 

„Máš všechno?" zeptá se mě už asi po třetí. „Jo! Nechovej se jak táta!" poměřil mě pohledem a pak se jen krátce zasmál. „No dobře." vzal všechna zavazadla a nesl je až k autu. Já ho jen pomalým krokem následovala. Konečně domu. Už se tam tak strašně moc těším...

Nastoupila jsem do černého BMW. Než jsme vyjeli, zapnula jsem rádio. Jen, co jsme si zapnuli pásy, Nick nastartoval a jeli jsme konečně domů. Nedalo se přehlédnout to, že po mě pořád kouká. Nevím proč, ale myslím si, že s ostatními vymysleli něco, jak mě zachránit před smrtí.