My friend ghost ✔

2. kapitola

Ahojky... :) tady máte 2hou kapitolu... ;) :D
Na obrázku Willy... :3 :DD
Vote, nebo koment potěší... :)

*********

Čekáme ve frontě na oběd, který jak se znám, stejně jíst nebudu. Někdo mě ze zadu objal a položil si hlavu na mé rameno. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že to je Willy.

"Ahoj, Willy." řeknu. "Ahoj" odpoví, zvedne hlavu, ale pořád mě má v objetí. O kousek jsme se posunuli a to donutilo Willyho, aby mě pustil.

Stoupl si přede mě a prohlédl si mě. "Dneska ňáká nevyspalá..." řekne a zasměje se. "No to víš, ona zase viděla toho ducha..." odpoví za mě Mia. "Vážně?" zeptal se a podíval se na mne. Já přikývnu. "A tentokrát promluvil?"
Musím uznat, že i když byl Willy takový ten vtipálek, co si dělá srandu ze všeho, co mu kdo řekne, toto téma bral vážně... on mi věřil... byl vlastně něco jako můj starší brácha, kterému můžu říct vše.
Každá holka by pro něj zabíjela, ale já ne... znám jsem se sním asi od 5 let. Je to můj nejlepší kamarád a bratr zároveň, ale nic víc.

"Co je dneska za den?" ptám se. "Že by pondělí?" zasmál se Willy. "Aha." smutně si povzdechnu. "A já doufala, že už je třeba pátek..." dodala jsem a oni se mi začali smát.

"Dneska mám volno... co kdybych k tobě dneska zašel?" zeptá se, já přikývnu a pak postoupíme s řadou až k okénku, kde se vydávají obědy.

...

Jen co jsme vyšli ze školy, náš směr chůze neprve byl k zastávce, kam jsem doprovázela Miu. Chtěla jsem také nastoupit do autobusu, ale k zastávce přijel Willy na motorce. Sundal si helmu a zavolal na mne. "Ann! Dělej nasedni!"

Chvíli jsem tam jen stála a zírala na něj, jak na blázna. -on po mně chce, abych si sedla za něj na motorku a jela s ním?- Pak jsem ale stejně nasedla. Dal mi přilbu a jeli jsme ke mně domů.

...

Zastavíme před barákem. Sesednu z motorky, vrátím mu přilbu a jdu k vrátkám. Odemknu je. Ze zadu ze zahrady se na mě vyřítí ještě 6 měsíční stěně. Hned se s ní přivítám. Je to ještě docela malá chlupatá koule, no jo Border kolie... Chytnu jí za obojek, abych měla jistotu, že mi neuteče. Willy zatím vlezl do zahrady a zavřel za sebou vrátka.

"Juuu, ta je úžasná... Dlouho jsem jí neviděl." řekne nadšeně, já jí pustím a ona se hned běží pomazlit s návštěvou.

Jen co se ti dva dostatečně přivítají, vlezem do domu a zalezem do mého pokoje.

Chvíli si tam jen s Wiliamem povídám jen tak o škole..., pak se ale přesuneme k tématu "duchařina".