My friend ghost ✔

17. kapitola

Zamračila jsem se, když vyšel z úkrytu a mířil k nám. V tu dobu jsem zalitovala, že jsem to Mikeymu neřekla...
**************

Přišel k nám, usmál se a podíval se na mě. Mikey se zamračil. Co tu chce? Byl to ten chlap z letadla.

"Ty nejsi mrtvá, co?" zeptal se mne. Mikey si ochranářsky stoupne přede mě. Jako by mi mohl něco udělat... "Kdo jsi?!" ten chlap si povzdechne. "S tebou se nebavím!" odfrkne si a otočí svou pozornost zpět na mě. "Řekni mi pravdu! Ty nejsi mrtvá, že?!" přikývnu a tiše odpovím "Ne, nejsem mrtvá." on se vítězně usměje odstoupí a zmizí.

Mikey se na mě ustaraně podívá. "Proč to asi chtěl vědět?" zeptá se spíš sám sebe. Nervózně prošlápnu z jedné nohy na druhou. "Mikey? Půjdeme už?" přikývne, chytí mě okolo boku a společně jdeme pryč.

-------29. listopadu-------

Stála jsem s Mikeym před Sochou Svobody. Objímali jsme se a sledovali tu obrovitánskou sochu. Navštívila jsem s Mikeym už hodně památek, ale tohle bylo něco...

Byla jsem na úžasném místě s úžasným člověkem, ale přesto se mi hrozně stýskalo po rodině... a po kamarádech. Jenže ty uvidím, až se probudím. Měla bych si užívat volnosti a vstupů do atrakcí zadarmo, ale nedařilo se mi to. Ať se Mikey snažil sebevíc, nikdy jsem nebyla úplně šťastná.

Neříkám, že je špatné být duchem, ale přesto vám narovinu povím, že až já umřu, rozhodně se chci dostat hned do ráje. Nechci tu trčet několik let. Jako Mikey.

Začala jsem cítit podivný pocit. Nejprve jsem si ho nevšímala, ale hned, jak se ten pocit zvětšoval, neunikl mé pozornosti.

"Mikey?" otočí se na mě. "Ano?" zeptá se s úsměvem.

"Já... Je mi nějak divně." ostražitě se rozhlédnu. On se zamračí. Chytnu se za břicho. Propukne ve mně bolest taková až se mi podlomí kolena. Mikey mě naštěstí zachytí a já díky němu nespadnu.

"Co se děje?" ruce si položím na spánky a jemně si je promnu a zavřu oči. "Ann? Haló! Co se děje?" slyším jeho hlas z dálky, až nakonec úplně utichne. Jsem v černočerné tmě... sama... úplně sama. Co se stalo? Kdo mi to udělal? Proč?

Nikdo neodpovídal. A jak asi? Jsem tu sama. Můžu si tady povídat jedině sama se sebou.
*****************
Ahoj, tak tady je další kapitola... :)
Ano, vím je hrozivě krátká a navíc po dlouhé době... :/
Omlouvám se vám za vše... :D za krátkou kapitolu, za dlouhou dobu, co mi to trvalo a za to, že tam tak hrozně uběhl čas... :D
Děkuju vám za komentáře a vote v předešlé kapitole... :)))
Co si myslíte o téhle kapitole (teda kromě toho, že je krátká)? Co se asi Ann stalo? Proč se jí ten chlap z letadla ptal na to, jestli je mrtvá a kdo si myslíte, že to byl?