My friend ghost ✔

15. kapitola

Pak jsem jako duch prošla dveřmi a s Michaelem jsem šla navštívit Willyho.
************

Stála jsem u jeho postele. Spal. Chvíli jsem tam stála a pozorovala ho. Za mnou se objevila Amanda. Přišla ke mně a objala mě. "Promiň, je mi to tak líto. Tohle se nemělo stát." já měla slzy na krajíčku.

"To je v pohodě Amando." řeknu. "Hlavní je, že jim se nic vážného nestalo." donutím se k usměvu.

"Co tu děláš?!" řekne tichým, ale naštvným hlasem Willy. Probudil se. Jdu až k němu, sednu si vedle něj na postel. "Willy... ona ti nic neudělá... patří mezi ty hodný duchy." nevnímá mě. Amanda se na mě smutně podívá. "Ann... on tě neslyší..."

"Co to tu říkáš?! Ann je kvůli vám v kómatu!" já se zamračeně podívám na Willyho. "Musíš mu říct, že tu jsem, i když mě nevidí... musí ti věřit." Amanda se na mě smutně podívá. "Ann, i kdybych mu řekla, že tu teď jsi a mluvíš na něj, zastáváš se mě a dokonce teď mu držíš levou ruku. Stejně by mi nevěřil." řekla s klidem. "Cože?!" Vyhrkl Willy a podíval se na svou ruku. "Nějak to zkus... Řekni mu něco o mě... Nějaké tajemství... To je ono... Tak pozná, že nelžeš."

"A co mu mám říct? Že ho máš ráda jako bratra? Že když vám bylo 9, tak jste vyvolávali duchy a to zejména Michaela?" Willy se zamračil.

"Ann tu fakt je, co?" zeptal se Amandy. "Ano! Je tu." Vyhrkla Amanda.

"No dobrá... nerad tě o něco žádám, ale teď je to nutné." říkal Amandě. "Můžeš mi prosím říct, co mi bude Ann odpovídat na otázky?" Amanda přikývne. "Dobrá, tak tedy. Ann? Jsi v pořádku?"

"Ano. Jsem v pohodě, jen mě štve, že nemůžu cítit žádný dotek. Už tě navštívila Mia? Nebo je také v nemocnici?" kývnu na Amandu a ta to zopakuje.

"Mia? No ta je teď také ve svém pokoji tady v nemocnici, nechali si jí tady radši na dvě noci. Prý, aby měli jistotu, že se jí nic nestalo. Zítra jí pustí domů."
"Tak to je dobře. Doufám, že se brzy uzdravíš." řeknu. Amanda to zopakuje a já přejdu po místnosti ke dveřím. "Ahoj Willy. Jdu se podívat na Miu." usměju se a s Michaelem projdu dveřmi.

"Asi nevíš, kde najdu Miu, co?" zeptám se po 5 minutách, co bloudím po chodbách nemocnice. "Náhodou, vím!" šibalsky se na mě usměje. "Tak mě tam prosím zaveď." poprosím ho. Přikývne a vede mě ke dveřím, kde je Mia. Vejdeme do chodby, lidmi se to tu jen hemžilo. Zastavil se tak nečekaně, že jsem do něj vrazila. "Promiň." řeknu tiše. 

"Ukážu ti dveře, ale slib mi, že až se za ní podíváš a ujistíš se, že je jí dobře, půjdeš se se mnou projít ven." udělá psí oči. Otočím oči v sloup. "Óká! Slibuju.Tak který dveře vedou k ní?" naléhám na něj a on mi ukáže třetí z prava. Rozeběhnu se k nim. 

----- Z pohledu Michaela -----

Čekal jsem na ní před nemocnicí. Jen jsem doufal, že nezabloudí. I když bych se ani nedivil, kdyby se zase ztratila. Seděl jsem na kamených schodech a pozoroval hvězdy na neby. Chtěl bych zase pocítit říjnový mrazíky. Podíval jsem se na veliké hodiny, které byly na věži jedné z památek tohoto města. Bylo 22:09 hodin. Dlouho jsem bezmocně seděl u Ann v pokoji, nebo sledoval průběh každé její operace. Doufal jsem, že jestli bude v kómatu, převtělí se do druhé duše. Abych pravdu řekl, mockrát se to nestalo. Vlastně jsem znal, kromě Ann, jen jediného člověka, kterému se tohle přihodilo. Byl to její bratr. Ano, i on byl kdysi dávno v kómatu, ale dostal se z toho a teď má rodinu a děti. Jejich rodina je opravdu zajímavá...

Slyšel jsem, jak se ke mně blíží kroky. Otočím se a za mnou stojí Ann. Usměje se a pak se rozhlédne. "Kam chceš teď v noci jít?" zeptá se. "Já nevím. Omrknem památky a pak se můžem jít podívat do nákupního centra, pokud máš ráda nakupování jako ostatní holky." zaměje se. "Dobrá, tak pojď." vstanu a jak jsem řekl, šli jsme se podívat na pár památek.

**********************

ahoj :))) tady je ta slíbená kapitola... :))) Sice jí přidávám dost pozdě večer, ale jsou prázdniny! tak se jde přece spát pozdě v noci.... :DDD 

Waaaaauuuu... za 45minut už bude půlnoc... tím pádem 24! :3 Kdo z vás se těší na dárky? :3 ;3 :D

děkuju za vote a komenty.... :))))

přemýšlím, že zítra (možná ještě v noci) napíšu vánoční speciál... mno... jako dárek pro vás, že tuhle story čtete... :))) ;) :D