My friend ghost ✔

13. kapitola

Začala se zase šíleně smát a nakonec si rozřízla jazyk. To už jsem nevydržela, nemohla jsem jí ani vidět a ani slyšet. Rychle jsem zavřela notebook a stiskla víčka k sobě. Snažila jsem se uklidnit.
...
9. září
Tak jo... Né, že bych toho hodně zjistila, ale novinky napsat musím...
Za 1. Amanda mi vysvětlila, že duch nemůže zabít ducha. Dokáže to jen lovec. Pokud duch druhýmu duchovi uštědří "smrtelné" zranění, ten duch na nějakou dobu zmizí, ale pak se zase objeví. Takže, pokud chci, aby teror od té ženské skončil, musím říct Willimu.

...

Dva týdny rychle utekly a já se pomalu těšila na koncert. Popravdě, nemohla jsem se dočkat. Už zítra tam jedu! Konečně. Moc zápisů v sešitě na duchy nepřibylo. Nedokázala jsem nic napsat, protože ani nebylo co. Nic zajímavého se nestalo. Jen ve škole byla sranda. Nejžhavější téma bylo: Vánoce. Ano vím, je teprve konec září. Jenže už teď mají spolužáci školy pokrk.

No upřesním to o čem se chci bavit. Je 23:15 a já jsem už cca dva týdny tu ženskou neviděla. Asi jsem jí překazila plány s mým zabitím. Michaela jsem viděla naposledy včera. Amandu jsem poslední dobou neviděla skoro vůbec a když už jsem jí zahlédla, hned zmizela. Štve mě to. Chtěla jsem se jí na něco zeptat. Asi se mi vyhýbá, ale kvůli čemu?

No nic jdu spát... musím nabrat ještě sílu na ráno kvůli škole a havně na večer, na koncert.

Lehnu si do postele. Přikryju se peřinou, zhasnu lampičku a během pár minut usnu.
...
Probudím se ve 4:07 ráno. Chvíli se převaluju v posteli, ale nakonec vstanu. Dojdu do koupelny, kde udělám hydienu. Poté zabalená v ručníku vlezu do pokoje a začnu se přehrabovat v šatníku. Vyberu si věci na sebe a obleču se.

Je 4:57 hodin a tak si po několika dlouhých týdnů zapnu notebook. Normálně mi po přihlášení naskočí na plochu, tak se podívám na facebook. Vyjede mi pár nezobrazených zpráv a oznámení, jinak nic. Zapnu si youtube a protože jsem dobře naladěná, pustím si mojí nejoblíbenější písničku. Při ní si rychle připravím věci do školy a jdu se ještě do koupelny nalíčit.

~ Po škole ~

Jdu s Miou a Willym k nádraží. Samozřejmě s námi šla i Willyho holka Clere.

"Nemůžu se dočkat večera." vyhrkla jsem jako první a tím také přerušila hrozivé ticho. Mia jen přikývla a tím potvrdila, že se těší také. "Já se tam také těším." řekl Willy. Pak jsme postupně odjeli domů.

~ Po koncertu ~ 

Musím říct, že koncert byl uplně úžasný... Zpívali jsme písničky, křičeli a tancovali (ikdyž to nešlo), prostě jsme se bavili. 

Nastoupili jsme do auta. Willy řídil, já seděla na místě spolujezdce a Mia seděla vzadu. Dlouhou dobu jsme se v autě bavili o tom koncertě. Mia vzadu nakonec usnula, tak to vypadalo, že zbytek cesty budeme zticha. 

Uběhlo asi deset minut od doby, co Mia usnula. Už dlouhou dobu byla tma a poslední dvě minuty nebylo nic vidět přes hustou bílou mlhu. Zívla jsem a Willy se jen krátce zasmál. "Co je?" vyhrknu a podívám se na něj. "nic." řekne tiše, pořád sleduje silnici. Také se krátce zasměju a on se na mě na chvilinku podívá. Podívám se ven skrz boční okno. Nic nevidím. Otočím se tedy na Miu, která si v klidu spí dál. Usměju se. Je tak roztomilá, když spí... 

Podívám se zpátky dopředu. "Za jak dlouho budem doma?" zeptám se. Vjeli jsme do vesnice. 

Willy se podívá na mobil. "Tak přibližně za 1 hodinu." povzdechnu a otočím se k bočnímu oknu. "Nechci jet rychle v téhle mlze." vysvětlí, podívá se na mě. "Mohli bychom někoho srazit." dodá. 

Já se podívám dopředu. "Willy! Pozor!" vykřiknu a on se podívá pořádně dopředu. Na silnici několik metrů před námi stojí dvě postavy. Lidi. Willy zazmatkuje a zatočí do prava. Rychlostí narazíme do stromu. Nestačím nic pocítit a už je jen černočerná tma všude kolem mě.

***********************

Ahoj... :D :) Tak tady máte další kapitolu! :) Doufám, že se vám líbila... :) 

Děkuju vám za vote a komenty... :)))

Omlouvám se, že jsem dlouho nepsala a také za to, že se vám tahle kapitola může zdát krátká... (asi krátká je... :/) jenže jsem vůbec nenacházela správná slova na popis... :/ mno příště se budu více snažit... :)))