My friend ghost ✔

10. kapitola

Podívala jsem se na Willyho. "To tys ty střepy uklidil?" zeptám se, ale on zakroutí hlavou. "Ne, já nic neuklízel, navíc tu nic rozbitého nebylo." řekl klidně a rozdělil míchaná vajíčka do dvou soust. Dal k tomu na talíř chleba a odnesl to do jídelny, kde dal talíře na stůl. Já jsem jen zmateně seděla na zemi.
...
Po snídani jsme zapli televizi a chvíli se na ní dívali. Nijak moc jsem nevnímala, co v té televizi běželo, musela jsem pořád přemýšlet, kdy skončí teror od té ženské... "Proč jsi mě ráno nevzbudil?" Willy se na mě zmateně podíval. "Zmeškali jsme školu..." dodám a on se krátce zasměje. 

"Tobě vadí, že jsme nešli do školy?" smál se dál. 

"No. A co má být? Já jen, že už jsem zmeškala školu asi druhý den, co si o tom pomyslí učitelka a hlavně moji rodiče?" 

"Klid. Mie jsem řekl, ať tvojí třídní řekne, že jsi onemocněla a, že přijdeš až v pondělí." mrkl na mě. 

"Cože jsi jí řekl?!" vyhrkla jsem naštvaně. Věděla jsem, že to nemyslel ve zlém, ale nikdy jsem neměla ráda, když jsem chyběla a to hlavně na gymnáziu. Je toho pak hrozně na dopisování. I když musím uznat, že se mi i trochu ulevilo, že tam nemusím. "No dobrá, a co ty?"

"Budu tu s tebou do té doby, dokud nepřijedou tvoji rodiče."

"Cože?! Zbláznil ses?" vykřikla jsem. "Ne." odpověděl a dál sledoval film. "Tvoje mamka už to ví?" 

"Ne, ale táta jo. A taky jsem se s ním domluvil, že mámě nic neřeknem. Prostě jí řeknu, že budu teď pár dní u táty a je to." nechápala jsem, jakto, že mu to táta dovolil, ale mamce se o tom nezmínil. Jo u něj to není problém, jeho rodiče spolu nebydlí. Ano, tím myslím, že nejsou rozvedení a nežijou spolu. Vím, že jeho táta mu tu omluvenku klidně napíše. Má s otcem takový zvláštní vztah, který jsem nikdy nepochopila.

"No, jak myslíš." řeknu, vstanu a jdu udělat ranní hygienu. 

Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe vlažnou vodu. Omyla jsem se a vylezla ven. První, co jsem viděla v místnosti byla ona. Ano zase tu je.

Stála tam a šíleně se smála. Couvla jsem o krok zpátky a málem spadla do sprchy. V ruce držela něco ostrého, ale nemířila tím na mě. Vypadala hrozně šíleně. V levé ruce měla ten kuchyňský nůž a v pravé něco držela. 

"Co po mně sakra chceš?!" vykříkla jsem, ale ona dostala další šílený záchvat smíchu. Vzala nůž a o něco se přiblížila. Zase jsem několikrát za sebou zakřičela "Nech mně být!" ona se zastavila a nůž si přoložila k pravé ruce. Začala se řezat, její krev vystříkla všude okolo. Chtělo se mi z toho zvracet. Nůž odtáhla. "Zabiju tě!" vykřikla a to co měla v druhé ruce si vrazila do jazyku. Celou dobu držela v ruce injekční stříkačku. Toto už bylo opravdu nechutné. 

S vyplazeným jazykem se pomalu přibližovala ke mně. Já si zalezla do rohu sprchovýho koutu a doufala, že zmizí a já budu v pohodě.

***************

Ahoj.. :) 

Tak jo tady máte další kapitolu, tak doufám, že se vám bude líbit.. :) 

Tentokrát je to nechutné.. O.O někdy se divím, co mě to vůbec napadá.... O.O 

Jinak omlouvám se, že kapitolu přidávám po dlouhý době a je krátká... -_- :/ Ale konečně zase nějaké to napětí na konci... :3 :D 

Děkuju vám za vote a komenty... strašně si toho vážím... :)))