My friend ghost ✔

6. kapitola

Napřáhne se s nožem, že už to ukončí a zabije mě, jenže se zničeho nic otevřou dveře a já vypadnu ven přímo Williamovi do náruče.

Podívám se na jeho překvapený pohled. Rychle se otočím zpět do domu, ale už tam nikdo není. 

Temtokrát jsem měla štěstí... Proč po mně vůbec jde? Začala se mi objevovat po tom, co se mi po dlouhé době zjevil v pokoji ten duch... co když za to může on?! Ale, vždyť mě před ní chrání... Potřebuju tu desku a jeho jméno! A to hned teď! 

"Co se ti stalo?" zeptal se mě, když jsem z něho slezla a seděli naproti sobě. Podívám se na něj nechápavě, opravdu totiž nevím o čem to mluví... "Tvá ruka." řekl a jemně mě za ni chytl. "Jsi zraněná.." podívám se na pravoupaži, kde se táhla dlouhá řezná rána od nože. "To nic." řeknu a podívám se zpět ke dveřím. "Byla tu ta žena, co ti chtěla ublížit čera?" zeptal se a já přikývla. William se zamračil vstal a pomohl mi na nohy. Pak se ohnul zpět k zemi a zvedl černou tašku. "Něco jsem vzal s sebou." řekl a mrkl. I přes to, že jsem dovnitř nechtěla, on mě tam dotáhl, rozsvítil a šli jsme až do obýváku, kde jsme se posadili na pohovku. Willy z tašky vytáhl desku na vyvolání duchů. Podívala jsem se na něj, jak na blázna. 

"Tak co? Zkusíme to?" usmíval se, zato já měla hrůzu v očích. Zakroutím hlavou. "Ale noták!!! Bude to v pohodě, navíc vyvoláme jen toho, co se ti objevoval, když jsi byla malá." snažil se mě přemluvit, já ale zase jen zakroutila hlavou. Jenže on udělal ten smutný "psí" pohled a já si jen povzdechla. "Ale, vždyť neznáme jeho jméno... nejdřív by se nám musel nějakým způsobem představit a..." zarazím se. Rozhlédnu se. "Nepřipadá ti, že je tu náhle nějak chladno?" zeptám se Williama ten se také rozhlédne. "Musím uznat, že je tu nějak chladno... Ale myslel jsem, že je třeba otevřené okno a..." podíval se na mě a mlčel. Já se totiž nehybně koukala ke dveřím do obýváku, které byly otevřené až vzadu na konci chodby stál "Můj nemluvící duch" a pomalu se blížil k nám.

Rychle jsem Willimu vytrhla tu desku z ruky a položila jí na stůl před nás. "Dělej, řekni mi, co teď mám dělat." vyhrkla jsem na Wlliho. "Před vyvoláním bychom nejdříve měli zavřít oči a chvíli relaxovat." začal. "Pak bychom se měli snažit očistit se od špatných myšlenek, prostě se musíme maximálně uvolnit. Potom budem moc začít s vyvoláváním." odkašlá si a povídá dál. "Musíme se chytit za malíčky a začnem odříkávat formuli: 'Vyvoláváme tě duchu ... -teď jeho jméno-, jestli jsi s námi, pohni šipkou na ano.' To musíme odříkat každý postupně a pak i společně, musíme myslet co nejvíc na toho ducha a pak když ho vyvoláme a zeptáme se na vše potřebné ho musíme zase odvolat a to minimálně 3krát, abychom si byli jistý, že je odvolaný. Ta formule na odvolání je: 'Děkujeme ti duchu ... -jeho jméno- za návštěvu, nyní tě odvoláme zpět z tohoto světa.' Nebo nějakou podobnou formulí.. je jich víc." chvíli ho jen tiše pozoruju. "No... víš... tu vyvolávací formuli nepotřebujeme." zamračeně se na mne podívá. "On už je tady?" přikývnu. "Ano. Stojí přímo proti nám." podívá se dopředu, ale podle jeho výrazu poznám, že ho nevidí. "No dobrá, pak jdem na to." řekl a pak jsme se jen soustředili na otázky, které mu položíme.

"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho. On se na mne usmál sklonil se ke stolu a začal jezdit po písmenkách: M I C H A E L

Usmála jsem se na něj. "Kolik by ti bylo, kdybys neumřel?" on odpoví: 29

"Kolik ti bylo let, když jsi umřel?" odpověď zněla: 18

Na to se zamračím "Jak jsi zemřel?" šipkou přejel přes písmenka: A U T O N E H O D A

"To je mi líto. Mám na tebe asi poslední otázku a to: Proč mě od malinka sleduješ? Proč sis vybral právě mě?" Na chvíli se na mě zadívá. Pak ukáže na písmena: P R O T O Z E J S I S E S T R A M E H O K A M A R A D A  na chvíli přestal a pak zase začal ukazovat na písmena: D R I V E J S E M S E N A T E B E C H O D I L D I V A T J E N P R O T O Z E J S I B Y L A H R O Z N E R O Z T O M I L A A L E P A K J S E M Z J I S T I L Z E M E V I D I S A B Y L O P R I J E M N E M I T Z I V O U S P O L E C N O S T C O T E V I D I  usmál se na mě a já mu úsměv musela oplatit. Náhle se rozhlédl a rychle začal posouvat šipkou. M U S I M J I T O N A S E B L I Z I

Odcouval od nás a najednou se rozplynul.