"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter39- Auntie!

Ellie’s look:

Posadila jsem se na posteli a rozhlédla se kolem sebe. Okamžitě mi došlo, že nejsem u sebe v pokoji, což ve mně vyvolalo paniku. Podle plakátů poznávám, že jsem v Louisově pokoji, ale do pekla, jak jsem se sem dostala??

Nepamatuji si vůbec, ale vůbec, nic z včerejšího večera a noci. Možná je to dobře. Radši nechci vědět, co se stalo.

Louise jsem nikde v místnosti neviděla. Postavila jsem se z postele a z nočního stolku po levé straně jsem si vzala tašku. Louis mě nevysvlékal, tkaže se nemusím logicky ani oblíkat. Narovnala jsem si oblečení a prohrábla si vlasy. Z ruky jsem si stáhla gumičku a vyčesala si culík. Z tašky jsem vytáhla mobila  podívala se, kolik je hodin. 9:30. Skvělý za půl hodiny přistává otcovo letadlo. Což znamená, že mám tak hodinu, než se dostane domů. A než se já dostanu domů, tak mi to bude trvat přes třičtvrtě hodiny.

Přešla ke dveřím a potichu je otevřela. Je sobota a všichni určitě spí. Jak je znám, tak všichni v pátek večer pařili a sobotu celou prospí. Zasranej život vysokoškoláků. Střední je v klidu, a party na střední jsou jako v Zoo, ale pařby na vysoký to už ani Zoo není, to je divočina. Dneska jsem na jednu takovou pozvaná, ale jelikož se otec vrátil, tak to nevyjde.

Vyšla jsem z Louisova pokoje a zamířila si to po schodech dolů. Dole nikdo nebyl, tak jsem přeběhla k vstupním dveřím a rychle se nasoukala do svých lodiček. Z dveří jsem vyběhla tryskovou rychlostí a stejně tak jsem seběhla i do přízemí. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého- Londýnského, hnusného smogu- vzduchu a vykročila dál. Abych se dostala k Hyde Parku a tím pádem si zkrátila cestu musím přejít silnici a jít asi deset minut po téhle ulici a pak přejít o dva bloky dál.

Rozhlédla jsem se a přeběhla silnici. V noci muselo pršet, jelikož jsou všude kaluže a já právě do jedný stoupla a… do prdele mám špinavý kalhoty. Vytáhla jsem si víc tašku nahoru a začala si to čistit rukávem. Stejně hned jak dojdu domů, tak to vyhodím do koše na špinavé prádlo a později večer to nastrkám i do pračky, než znuděná pojedu přes celé město k nějakýmu Noelovi, co mě pozval na „ největší večírek v historii lidstva“. Na pár takových večírkách jsem byla a jsem si 100% jistá, že žádný nepřekonal a ani ten dnešní nepřekoná jednu párty v Miami o Jarních prázdninách. Popíšu ho takhle: Beach party s víc jak tisícovkou nadržených vysokoškoláků. Jestli jste viděli Spring Breakers nebo 22 Jump street, tak přesně víte, o čem mluvím, akorát větší a lepší. Asi z toho důvodu, že jsem to zažila.

Na čistění kalhot jsem se po chvíli vykašlala, protože se po minutě ukázalo, že to je naprosto zbytečné. Narovnala jsem se a chtěla vykročit nejkratším směrem domů. Zasekla jsem se v pohybu, když sjem zahlédla z kavárny vycházet Louise s dvěma kelímky. Naštěstí jsem rychle popadla dech a zaběhla za roh. Nechci, aby mě viděl, aby mě zastavil, aby si se mnou promluvil, aby mi řekl, co se stalo včera v noci. Nechci s ním vůbec mluvit. Sledovala jsem ho, jak přebíhá silnici a vstupuje do jejich paneláku.

Vydechla jsem a rychle utíkala- šla, s těma podpadkama moc utíkat nejde- domů. Tak to bylo těsný.

***

Vytáhla jsem si z kabelky klíče a odemkla si. Tátovo auto, už stojí před domem, takže je doma. Do prdele! Otevřela jsem dveře a vstoupila jsem. Na botníku pod zrcadlem leží otcovi klíče. Vedle nich jsem si odhodila kabelku a skopla si z nohou své lodičky.

Z kuchyně jsem zaslechla odcův hlas, tak jsem šla tam, aby věděl, že jsem doma, i když bych radši utekla do pokoje, zamkla se tam a počkala, až zase odjede natáčet ten jeho nový biják, za který dostane zase hromadu peněz a koupí si další vilu na nějakým ostrově.