"Just Friends" (CZ-1D- Louis Tomlinson)

Chapter14- I miss you!!

Ráno jsem se probudila u Louise v posteli, jako za poslední týdny/ dny, už mnohokrát! Za pár dní bude říjen a dnes má přijet Lucas! Elis nevím, jestli přijede, ale doufám v to. Možná i Mandy, a u té je to pravděpodobnější. Elis se totiž rozhodla mě naprosto ignorovat. Na fb není a na SMS mi neodpovídá a dovolat se jí, ať přes Skype nebo normálně, je naprosto nemožné. Mluvila jsem s Lucasem, ale on taky neví, co s ní je. Možná se dneska dozvím něco víc. Dnes je taky den D s Nicol. Chce nám všem něco oznámit. To bude určitě něco velkého, když z toho dělá velký haló. V tu dobu, už u nás bude i Lucas a možná i holky, takže to všichni uslyší. Po obědě jdu do Starbucks. Dneska nemáme školu: ředitelské volno, ale místo toho musíme déle pracovat. Já odejdu, ale už ve čtyři. Musím jet na letiště.

„ Dobré ráno!“ Usmál se na mě Louis, když jsem otevřela oči. „ Ahoj.“ Opětovala jsem mu úsměv a promnula si oči. Sedl si a já ho následovala. Bez slov jsem vstala téměř nahá, jen ve spodním prádle, které jsem si ještě stačila večer nandat, než jsem usnula, a začala prohrabovat svoji Adidas tašku se záměrem najít oblečení, které bylo včera, před prací, zabaleno. Vytáhla jsem bílé tílko s nějakým znakem, červené šortky- stále je tak nějak teplo, riflovou bundu a k tomu černou čepku. Navlékla jsem to na sebe, bez ohledu, jestli mě Louis vidí nebo ne. „ Počkám na tebe dole. Řekl bych, že všichni ostatní jsou, už na cestě do školy.“ Promluvil, a tím mi potvrdil svojí přítomnost v pokoji. Kývnutím hlavy jsem mu dala jasně najevo, že jsem mu rozuměla a on tedy o pár sekund déle odešel z pokoje. Ještě jsem se podívala v koupelně do zrcadla a chválila, že vypadám celkem slušně, a i se všemi svými věcmi jsem odešla z pokoje.

Dole Louis seděl a mazal na rohlíky nutelu. Mňam nutela. Oblízla jsem si rty, zrovna v tu chvíli, kdy se na mě Tommo otočil a viděl to. Uškrnul se jeden z rohlíků mi podal. Slušně jsem poděkovala a posadila se za kuchyňský stůl. On se posadil přímo přede mě a podal mi sklenku Fanty. „ Díky.“ Znova jsem poděkovala a on je mávl rukou. „ Všichni, už odešli do Starbucks?“ Prohrábla jsem si vlasy a pokusila se načít konverzaci. Nedalo by se říci, že když spolu teď spáváme, tak to nějak ovlivňuje naše přátelství a naše chování, když jsme sami, ale je to prostě… jiný! „ Uhm… asi, jo. Když jsem šel připravit snídani, tak odcházel Hazz a Niall, a říkali mi, že ostatní už taky šli. Myslím si, že si skočí ještě někam nakoupit, protože je přeci jen brzy na to, aby šli pracovat.“ Odpověděl mi a já jsem přikývla. Beze slov jsme pokračovali v jídle.

Když jsem dojedla, uklidila jsem po sobě všechno nádobí, a to samé i po Louisovi, ať nemusí vše dělat sám. Usmál se na mě a pokračoval na chodbu, kde se začal obouvat. Proč je to tak strašně divný?! Ok, možná, že tenhle náš občasný pohlavní styk ovlivňuje naše přátelství. No, nemyslím si, že nějak zásadně, jelikož se spolu pořád smějeme a chodíme do ředitelny. Díky čemuž si šplháme u ředitele. Je to celkem vtipné, že on nám nedává poznámky nebo napomenutí, ale zasílá nás dělat věci, které bychom měli dělat po školy, takže se neučíme a ještě k tomu nám za to dává pochvaly.

„ Ellie?! Posloucháš mě?“ Zamával mi před obličejem Louis a já se tak probrala ze svých myšlenek. Pohotově jsem k němu otočila hlavu a uvědomila si, že už stojíme ve výtahu. Probrala jsem se z jakéhosi transu, tudíž moje oči zamrkaly a já ze sebe vydala pouhopouhé: „ Hmm?“ Louis se začal smát a já nahodila Poker face. „ To není vtipný! Jen jsem přemýšlela!“ Osočila jsem se na něj. „ Jo?! A o čem jsi přemýšlela?“ Neustále se smál. Když už jsem se chystala odpovědět, znovu mi do toho skočil: „ No to je jedno!… Jen jsem se tě ptal, kam teď zajdeme? Máme ještě hodinu, tak nevím, co bychom takhle brzy dělali ve Starbucks. Ani Pan Styles, tam ještě nebude.“ Proč vždycky mluví, tak dlouho? Nestačilo by říct tu první větu, a pak nula, nula nic. Unavují mě ty dlouhý věty a monology, co vždy říká. „ Mohli bychom zajít do Hyde parku!“ Vykřikla jsem. Louis se na chvíli zamyslel. Vážně mám teď velkou chuť jen se procházet po parku a užívat si čerstvého vzduchu, který zde v rušném a zaprášeném Londýně moc nenadýchám. Po chvilce se mi dostalo odpovědi: „ Jo, máš pravdu. Kdybychom to vzali přes prostředek, tak nám to vyjde akorát na hodinu, dojít do Oxford street.“ „ Jupí!“ Skočila jsem na něj. Nevím, proč dělám takovou vědu z toho, že jdeme do parku. Asi mi dneska úplně švihlo.