Poslední cigareta pro Lipa

9. Mrtví a trhlí

Víkend utekl tak rychle, jak to víkend obvykle dělává. Znáte ten pocit, když v pondělí ráno vstoupíte do školy a říkáte si, jak je možné, že ten týden utekl tak rychle, vždyť minulé pondělí tu bylo před okamžikem? Vnímám to intenzivněji než jindy.

Dějiny umění je první společná hodina s Carleigh. Ráno jsme se v pokoji nepotkaly, takže je to shledání po víkendu. Asi bychom se měly učit a ne si hlasitě povídat, ale upřímně? Každý si povídá o dějinách umění. Ten předmět považuji za absolutní ztrátu času (nic proti umění, jen mě to fakt nebere - zvlášť v podání pana Warnera) a až na pár jedinců se na něj všichni napsali z jediného důvodu: je to typicky ulejvací předmět.

"V pátek jsem byla na party u Slapterový a - do prdele - kdybys ho viděla, Loyal! A když na mě promluvil? No sakra, byla jsem mokrá až za ušima. Až za ušima, Harlowová! Dlouho jsme teda nepokecali, protože, ty vole, to fakt nešlo vydržet. V kuchyni paní S. Jo, přímo na ledničce, ale teď mě poser, čtyři minuty! Jo, čtyři minuty. V sobotu jsem si musela dát za tu noc aspoň tři, nebo víc? Koho to zajímá, byla jsem na sračky. Kdyby nebylo Rainea, asi bych už fakt přešla na holky."

Zatímco Car mluví, v hlavě mám tři myšlenky: a) moje nejlepší kamarádka je fakt děvka, moje děvka a já jí zbožňuju, b) jak někdo může mluvit tak rychle? a c) všimla si, že ji slyší všichni lidi v okruhu tří metrů? Včetně pana Warnera, který mezitím říká něco o Vermeerovi.

"Ale ani netušíš, jak děsně ráda bych se vyspala s Cashem. Každá část jeho těla to na mě úplně křičí," pokračuje Carleigh a ztiší hlas.

"Nikdo ti nebrání," podotknu a snažím se znít nenuceně.

Carleigh do mě zaryje ty své obří oči a zkříží ruce na prsou, které jí mimochodem div nevylezou z toho kapesníku, kterému si dovolí říkat tričko. "Prosím tě. Seš do toho kluka udělaná stejně jako já, jen si to nechceš přiznat."

"Ne, to fakt nejsem!"

Car se zasměje. "Fajn, tak možná o trošku méně, protože tys ho v létě neviděla bez trika."

"Nejsem do něj udělaná ani trošku a jestli se s ním chceš vyspat, tak se s ním klidně vyspi. Mě je to jedno," odvětím, ale uvědomím si, že mi ta představa není příjemná. 

"Harlowová, ty tak strašně kecáš! Znám tě líp, než si myslíš, ty malá couro, to si nemysli. Takže neboj, on beztak jede po tobě. A já se ho ani nedotknu, taková jsem boží kamarádka. Měla bys mě milovat. Uctívat. Dělat mi sochy v nadživotní velikosti jako bohyni. A-a-a-ááá né, přestaň odporovat, mám tě prokouklou, a radši mi pověz, cos o víkendu dělala ty. Prosím, na kolenou tě prosím, ať to zahrnuje sex!"

Ušklíbnu se.

"Loyal! A mluv!"

"Za tu couru? Zapomeň!" 

"Ty mrcho."

"Mimo to... byla jsem nakupovat s Tarou a Audrey."

Carleigh se zatváří, jako kdybych jí právě řekla, že jsem zabila oblíbeného křečka její babičky. Carleigh a Tara se vážně nemají nijak v lásce. Podle Tary je Carleigh vymaštěná kurva a podle Carleigh je Tara rozmazlená nána. Tolikrát jsem se oběma snažila ukázat, jak je ta druhá ve skutečnosti super. Ještě se o to trochu snažím, ale nejspíš už jen ze zvyku, než z víry, že by se opravdu mohly začít mít rády.

"Tys fakt trávila čas s tou blbkou? A Audrey? Chápu, že tu tvou Tarnánu máš z neznámých důvodů ráda, ale tahle bloncka? Vždyť se ti vždycky snažila přebrat kluka! Jak někdo může mít tak skvělý kamarády jako já a přitom se bavit i s takovýma krávama jako Tarnána a Podlá blondýna?"