Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 1

O dva roky později : Teplé paprsky slunce hřáli tábor Slunečního klanu, a jeho obyvatele. 
Velitelka Cesmínová Hvězda ,seděla na skále a pozorovala dění v klanu , léčitel Stříbromrak něco vysvětloval své učednici v léčitelském doupěti, mladá ,šedivá matka jménem Perosrstá pozorovala svá tři malá koťata a zástupkyně klanu Modrá Růže zrovna rozdělovala hlídky. 
Den byl naprosto krásný, slunečný a jasný. Hmyz bzučel v trávě a ve voňavém lese zpívali ptáci. Kořisti bylo všude dost ,stromy krásně rozkvétaly a na loukách a mýtinách rozkvétaly krásné květiny a bylinky.
Atmosféra v táboře byla uvolněná , poklidná a slunečná stejně jako jméno klanu. Klid a pohoda
byli všudypřítomné.
Bílá Růže se zrovna vyhřívala před doupětem válečníků a nechávala na svůj kožíšek dopadat příjemné , zlatavé paprsky slunce.
Už dva roky,byl Černodráp mrtvý. 
Už dva roky byla svobodná....
Už krásné dva roky...
Krásné ? Vážně byly krásné ? Neřekla by přímo krásné. Noční můry jí nedaly pokoj. Nemohla se pořád , ani přiblížit k té louce na kterou vždycky spolu chodili a stále v ní bylo trošku zakořeněné to ,že je nula.  Ale byla svobodná. Mohla jíst kdy chtěla ,spát kdy chtěla ,mohla si užívat života a dělat co jí přišlo za vhodné. Mohla se svobodně rozhodovat , a svobodně dýchat.
Bylo to mnohem lepší. Za ty dva roky se toho událo neskutečně moc. Potoční Hvězda už zemřela a novou velitelkou se stala Cesmínová Záře, nyní Cesmínová Hvězda. Bílá Růže se se svou bývalou učitelkou ani nepřišla rozloučit.  Nestála jí za to.   Novou zástupkyní se stala Modrá Růže.
Spoustu koček stihlo umřít a klan naplnilo spoustu nových tváří. Například léčitel  Stříbromrak byl synem Skřivanpírka a Noční.  Noční kupodivu Skřivanpírkovi ten úlet ,který měl s Bílou  odpustila ,ale jejich vztah byl od té doby takový pokřivený. Nicméně Skřivanpírko po její smrti opustil klan a už o něm nikdo neslyšel ,takže Noční musel asi stále milovat.  Dlouhochlupka umřela po porodu svých koťat a jedno jí zemřelo na zelený kašel.  Přežila jen Meduňkotlapka,která byla učebnicí léčitele ,a učedník Šalvějtlap.   Otružinosrstá zemřela a po její smrti byl Stříbromrak ještě mladý léčitel a pod tlapami mu  tak umřelo spoustu koček. Bílá mu to s radostí připomínala. Moc dobře si pamatovala ,jak stála se škodolibým úšklebkem před léčitelským doupětem a sledovala zoufalého, mladého kocoura ,jak se snaží zachránit život Pampelišce ,která měla zelený kašel,nebo jak se snažil marně zachránit Šerosrstou ,matku Mlhy ,nyní již Mlžné Květiny.
Při té vzpomínce se škodolibě ušklíbla. Její sestra Jinovatka se dala dohromady s nějakým tulákem Slunným Odrazem (který se také přidal do klanu) a momentálně byla březí. Každou chvíli ,už se jí měla narodit koťata. Koťata Kánětky už byla dospělá, už dávno nebyli Píreček ,Poupěnečka ,Břízečka a Lísečka ,ale Pírek, Poupěnka, Břízka a Líska.  Pírek měl za družku Vrbičku ,nyní již Vrbovou Lístku a spolu se starali o kotě , Konvalinečku ,která byla nalezena pohozená na kraji tábora.   Slunozáře se stala tulačkou , protože toužila po svobodě a nechala v klanu své jediné kotě, učednici Ozvěnotlapku.
Slunozáře a Skřivanpírko ale nebyli jediní, kteří opustili klan. Rudodrápka byla další. 
Pro Bílou byla docela rána ,když se Rudodrápka rozhodla z klanu odejít.  Dalo by se říct ,že se z nich staly kamarádky. Nicméně už se přes to přenesla a smířila se s tím ,že obrovskou mourku už nejspíš nikdy neuvidí.  Rudodrápčin syn Soumráček už byl nyní dospělým válečníkem Soumrakem.  Vztah Bílé a Jinovatky ,se poměrně ,jak to jen říct.....
Ne že by se zhoršil ,ale sestry už spolu netrávily tolik času ,a byli si  spíš cizí.  Bílou to sice trošku mrzelo ,ale to neznamenalo ,že by se nějak zhroutila ,že s ní sestřička už netráví tolik času. To už měla dávno za sebou.  
Život šel dál a byli tady jiné věci co měla na práci. Nic moc zajímavého se ,ale  nedělo. Občas někoho zabila , občas zlomila srdce nějakému kocourovi a jednoho dohnala dokonce i k sebevraždě.  Jeho jméno už si nepamatovala.  Bylo těžké si všechny ty kocoury pamatovat.
Mezi kočkami (které se jí tedy nebáli ) si získala přezdívky jako děvka nebo mrcha,ale nijak zvlášť si toho nevšímala.  Ano stále měla noční můry.  Stále se někdy bála v noci usnout ,stále někdy měla slabou , ubrečenou chvilku. Ale musela jít dál. 
Co by se týkalo věcí co se jí povedli ,moc se toho říct nedá.  Nic zvláštního.
Udělala nicméně docela pokrok s Krvedrápem. Už se necítila v jeho přítomnosti tak strašně rozpačitě. Sice jí stále trošku bušilo srdce a pořád se jí dost líbil ,ale už se jí ty city povedlo trošku přizabít a zvykla si na jeho přítomnost.  Přece jen ,byly to už dva roky ,co byl v klanu.  Ladně se zvedla na tlapky a důkladně si protáhla štíhlé tělo. Nechala na svůj hebký ,bělostný kožíšek dopadat příjemné, zlatavé paprsky hřejivého slunce.
Její srdce už bylo zalepené, zlomené kusy ,slepila izolepou z utrpení ,krve a bolesti jiných ,a lásku už se rozhodla navždy vyřadit ze svého života.
,,Zajdu si na lov "zavrčela směrem k Modré Růži ,ani nečekala na odpověď a rovnou šla do lesa.  Modrá by stejně nejspíš nic nenamítala. Bylo potřeba ,vážit si toho ,že jde Bílá dobrovolně na lov , protože obvykle se jí nechtělo. 

Ladnými kroky se procházela po lese. 
Pod tlapkami cítila jemný ,hebký mech a koberce voňavého kvítí. Ptáci jí zpívali nad hlavou a pach kořisti byl všudypřítomný. Rozhodla se ,že to vezme na k hranicím s Oblačnými.  Třeba bude mít štěstí a narazí na nějakou zábavu. Olízla si tlamu , při pomyšlení na lahodnou ,teplou krev. Rozhodně by jí nevadilo ,narazit na nějakou Oblačnou kočičku ,která by byla osamocená u hranic a trošku se pobavit. Zastavila se u průzračného potůčku a napila se lahodné vody. Opět se zvedla na tlapky a šla dál k hranici. Lov už si rozmyslela ,lenost se jí vrátila.  Ale to neznamenalo ,že si nemůže udělat pěknou procházku s možnou nadějí na vraždu a zábavu. Přimhouřila oči ,když ucítila poblíž hranic Oblačného klanu hned tři pachy.  Pach krve , Oblačné kočky a Soumraka. Co ten tady dělá ?
Nakrčila čumáček a vydala se tam. Postavila se na menší kopeček ,a skryla se mezi stromy aby měla dobrý výhled.  Soumrakovu šedobílou srst poznala hned.  Byla mírně potrhaná a měl pár šrámů ,ale nic moc vážného.  Za to kočka před ním na tom nebyla zrovna nejlépe. Měla hladkou ,hnědobílou srst a jasně zelené oči.  Vypadala něžně , nevinně a zranitelně , obzvláště s hlubokými ranami kvůli ,kterým musela sedět. Bílá Růže pozvedla obočí. Místo toho ,aby Soumrak na tu kočku útočil ,si s ní povídal. Nicméně se zdálo, že to nebyla úplně přátelská debata , protože zelené oči kočky žhnuly hněvem. Bílá ji poznala ,byla to Lístka. Jednou tu kočku viděla na shromáždění jak mluvila s její sestrou. Milá... přátelská....prostě nula. 
,,Soumráčku co tady děláš "? Ušklíbla se a ladnými kroky vystoupila z keřů. Došla k Soumrakovi a úmyslně se otřela o jeho bok.  Bavilo ji,flirtovat s kocoury. Sice se jí z jeho srsti jezdící po její udělalo zle,ale vydržela to.  Předpokládala , že přestože bude určitě naštvaný ,že se ho dotýká a říká mu kotěcím jménem ,neublíží jí,před tou Lístkou. ,,Nech tady tu zdechlinu a pojď "zavrněla sladce.  ,,Odkdy mi rozkazuješ zlato ? Náhodou ,tady s kotětem máme docela zajímavou debatu a ty jsi nás vyrušila "ušklíbl se. Lístka podrážděně zavrčela ,ale Bílá jí nevěnovala pozornost.  ,,Tak zajímavou "? Ještě jednou se s úšklebkem otřela o jeho srst. ,,Ještě jednou tohle uděláš ,a nebudu brát ohledy na to , že jsi ze stejného klanu "zavrčel jí do ucha ,tak aby to slyšela jen ona.  Bílá se jeho výhrůžkám jen ušklíbla, ze Soumraka rozhodně respekt neměla.  Odtáhl se a s pohrdáním se podíval na Lístku. ,,Je mi jí docela líto.  Možná zdechne dřív než ji někdo najde "zavrčel s úšklebkem. Bílá Růže se pobaveně ušklíbla.  Navrhla by , že by ji mohli zabít ,ale v dálce už uslyšela hlasy nějakých Oblačných koček. ,,Ještě jednou tě uvidím u hranic a nebudeš mít takové štěstí "zavrčel Soumrak výhružně směrem k Lístce. ,,Jdeme "řekl směrem k Bílé a rozběhl se do lesa na jejich území. Bílá ho následovala.
Škoda , že se tam objevili ostatní. 
Mohla být docela zábava. 

Tak první kapitola druhé části je hotová xd. 
Bože ,teď jsem si vzpomněla jak jsem poprvé hrála za Růžičku,bylo to přesně v téhle situaci xd.  Nicméně ,z prvního rozhovoru Soumraka a Lístky si toho  překvapivě ještě docela dost pamatuju xd.
O Lístce rozhodně neslyšíte v příběhu naposledy a já se na vás těším u další kapitoly.
Vaše Luna 😘