Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 16

Bílotlapka se obratně vyhnula letící tlapě své učitelky ,a jedním hbitým pohybem ji strhla na zem. Potoční Hvězda ji silně kopla do břicha ,to ale Bílotlapka čekala ,takže se jen v letu přetočila a dopadla opět na všechny čtyři až se kolem ní rozvířil písek .  Tréninky se svou učitelkou si užívala jako vždy. Potoční Hvězda ,byla úžasná učitelka a Bílotlapku toho hodně  naučila . Kvůli své povinnosti,na Bílotlapku neměla už tolik času ,a tak si každého tréninku vážila víc. Znovu se hbitě vyhnula ,vběhla své učitelce pod odhalené břicho a zabořila jí tesáky do srsti.  V mžiku zase uskočila. ,, Dobře,dobře ,to pro dnešek stačí "zasmála se Potoční Hvězda a hrdě na Bílotlapku pohlédla. ,,Musím říct ,že je z tebe skvělá bojovnice Bílotlapko "mňoukla na ní pochvalně. Bílotlapka se jen ušklíbla.  Samozřejmě že jsem skvělá bojovnice. Pomyslela si hrdě. Jen kdybych to využívala k něčemu jinému než k zabíjení nevinných učedníků. Jakmile jí popadla tahle myšlenka jen tiše zavrčela.  Znovu si snažila vnutit si lítost ,kterou ale věděla ,že stejně cítit nebude. Proč vůbec já ,musím být kočka s psychopatickými sklony ? Pomyslela si kysele.  Pak jen tiše potřásla hlavou.  Stejně toho nelituje ,takže se tím vůbec nemusí zaobírat. Potom co se spolu s Potůčkou vrátila do tábora ,na chvilku zavadila pohledem o Černodrápa. Mladý válečník si povídal s Cesmínovou Bouří a Stříbrným Motýlem. Viděla také novou členku klanu Vrbičku ,mladou sedmiměsíční kočičku ,která se k nim včera přidala. Ladnými kroky došla k hromadě s úlovky a položila tam dva hraboše a rejska. Pozvedla hlavu ,a setkala se s pohledem Černodrápových jantarových očí. Díval se na ni tím svým temným ,tmavě zlatým pohledem. Tenhle pohled věnoval vždycky jen jí. Tenhle pohled plný zla a pobavení toho co s ní všechno má v plánu. Než se nadála ,černý kocour vstal ,s milým úsměvem se rozloučil se svými přáteli a došel k ní. ,,Jak ses dneska měla "? Začal nezávazně konverzaci a ležérně si olízl tlapku.   Posadila se a elegantně si obmotala ocas kolem tlapek. ,,Docela dobře. Potůčka mi pověděla,že jsem skvělá bojovnice "ušklíbla se hrdě.  Přesto se pořád v jeho přítomnosti cítila jinak. Víc nesměle. ,,Hm.  Pořád si myslíš ,že se mi vyrovnáš v boji "? Zeptal se a pozvedl obočí.  ,, Samozřejmě že se ti vyrovnám ."uchechla se Bílotlapka. ,,Tak to ti budu muset trošku srazit ten tvůj hřebínek sebejistoty "zavrčel. Zdálo se jí to ,nebo v jeho hlase uslyšela hněv ? Překvapeně pozvedla obočí ,a Černodráp trošku ztuhl jako kdyby jí řekl něco co neměl. ,,Zapomeň na to.  Dělal jsem si jen legraci "uchechtl se ,tak přesvědčivě až mu Bílotlapka uvěřila. ,, Nechceš se jít projít "? Mňoukla a rozpačitě švihla ocáskem. ,,Klidně.  Stejně nemám co na práci "zavrčel Černodráp a pokrčil svými mohutnými rameny. Bílotlapka se pouze pousmála. Znovu spolu mluvíme. A jednou bychom se možná mohli stát druhy. To je to jediné co bych si přála. S těmito optimistickými myšlenkami vykročila za Černodrápem. ,,Už nám začíná jaro . "zavrčel černý kocour a porozhlédl se po lese.  Měl pravdu.  Na stromech už začaly pukat první květy ,sníh už byl téměř roztátý a začaly růst první květiny.  Vzduch byl prosycený vůní bylin a květů a bylo slyšet tiché bzučení hmyzu.  ,,Já mám radši zimu "ušklíbla se. ,,Dobře ,tvůj názor "zavrčel Černodráp,ale potlačovaný hněv v jeho hlase nešlo přeslechnout. ,,Snad tě tak nenaštvalo ,že mám vlastní názor "uchechtla se Bílotlapka.  Ani nevěděla ,že si svou drzostí jen kope vlastní hrob.  ,,Ne nenaštvalo.  Každý má přece právo na svůj názor. " Odpověděl rychle. Bílotlapka zavětřila ,když ucítila vůní rudých vlčích máků.
Nevěděla jsem že rostou v tomhle období.
Pomyslela si trošku překvapeně.  Na téhle louce už spolu byli poněkolikáté a vždycky se jí zdála trošku zvláštní.  Nadechla se čerstvé vůně rudých květů a lehla si doprostřed louky. Důkladně se protáhla,aby vystavila svá záda hebkým paprskům.  Černodráp si lehl vedle ní a chvíli si ji prohlížel.  ,,Vyrostla z tebe krásná kočka Bílotlapka "usmál se na ni. Trošku se začervenala a odvrátila zrak.  ,,Děkuju. Z tebe zase vyrostl nádherný kocour Černodrápe. "ani nevěděla co teď vypustila z tlamy a bylo jí to celkem jedno.  Už jen tohle ,si vyložila jako znamení že pro něj něco znamená. ,,Myslím to vážně Bílotlapko. Ta tvoje bílá srst , ledové oči.  Vypadáš jako anděl. Ty doslova jsi anděl "zavrněl a přitáhl si jí ocasem blíž.  Bílotlapka na chvilku ztuhla ,ale pak tiše zavrněla a přitulila se k němu.  ,,Miluju tě Černodrápe "zašeptala tiše. Měla strach co jí řekne. Měla strach že se jí vysměje ,že ji opustí , že ji nechá trpět se zlomeným srdcem ,ale nestalo se tak.  Místo toho , jí jemně olízl čumáček. ,,Přesně tohle jsem chtěl slyšet. "zavrčel spokojeně.  ,,Já tebe samozřejmě taky. "řekl a jemně jí projel ocasem po tváři.  Bílotlapce se rozzářily oči.  Miluje mě ! Řekl mi že mě miluje ! Černodráp se do mě zamiloval ,stejně jako já do jeho. Jen na něj ,se šťastným a zamilovaným výrazem zírala a  tulila se k němu. Černodráp vypadal nadmíru spokojeně ,že mu také vyznala lásku.  Bílotlapka tehdy nevěděla co se mu odehrává v hlavě. Několikrát si přála číst myšlenky jiných koček ,a kdyby to uměla a ty Černodrápovi přečetla ,utekla by od něj  hodně daleko.  Jenže ona myšlenky číst bohužel neuměla,a tak vedle jen teď ležela v trávě a cítila se jako nejšťastnější kočka na světě.