Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 27

,,Ahoj "zavrněla se svůdným úsměvem na Skřivanpírka a sedla si k němu a Noční. Černá kočka ji probodla pohledem , že takhle mluví s jejím druhem,ale Skřivanpírko jen rozpačitě sklopil pohled a zamrskal ocasem. Jsou tak roztomilí když jsou nervózní.
Pomyslela si Bílá s úšklebkem. ,,Jak bylo na lovu "? Zeptala se. Přestože na lovu byli oba dva ,dívala se jen na Skřivanpírka. Koutkem oka však sledovala také Noční a vychutnávala si vztek v jejich očích.
Vztek je cenná emoce...
,,No dobře ,znáš to "odkašlal si rozpačitě. Bílá Růže se jen svůdně pousmála. ,,Proč jsi nervózní ? Já ti přece hlavu neukousnu. Takovýhle pořádný kocour jako ty , nemusí mít strach" pousmála se. ,,Já nemám strach. Jen jsem nervózní z tak ,krásné kočky" odkašlal si a podíval se na ni. Zdálo se ,že jeho družka už pro něj přestala existovat. Bílá se lstivě usmála. Hra nám může začít.
,,Myslíš si že jsem krásná "? Zavrněla nevinně a oči jí spokojeně zableskly ,když viděla v očích Noční bolest. Ach já vím jak ti je.....Vím přesně jak se teď cítíš Noční. A dělá mi to dobře....
Neskutečně dobře....
Musela to šířit dál. Kdyby tu bolest ,to trauma ,tu hrůzu ,nešířila dál ,kdyby zlomené srdce a raněné city ,nerozšiřovala mezi další kočky ,utopila by se v tom. Deprese a bolest by ji postupně zabily. Neměla jinou možnost a tohle bylo jediné co jí dělalo radost. Nemohla za to. Nemohla za to ,že se narodila s psychopatickými sklony ,nemohla za to , že měla násilného druha,který jí ničil život a probudil to v ní. Nemohla za to ,že působit bolest jiným bylo její jediné potěšení. Byla to jediná radost , jediné světlo v tomhle světě a nyní tu radost mohla praktikovat pořád. Mohla být šťastná.
Ach být šťastná....
Co to vůbec je ?
To prozatím nikdy nepoznala. Krev ,mučení ,bolest potlačily její démony ale pravé štěstí zažila až později.....
Ale na to se teprve dostane. Prozatím jí dělalo dobře ,ničit a trhat srdce ,těla i životy. Byla to její nová záliba a neskutečně si to vychutnávala. ,,Jednou bysme si mohli zajít na procházku co ty na to "? Usmála se na něj. Schválně s ním mluvila před jeho družkou. Schválně aby viděla bolest v jejích očích....
Dobíjelo jí to. Celou dobu co mluvila se Skřivanpírkem se dívala do očí Noční ,a čím větší bolest se tam rozlévala ,tím větší měla radost. Tím víc si pomáhala. Tím jí bylo líp. Tím víc zaplňovala svou vlastní bolest.
,,No jasně ,jasně to zní dobře " pousmál se rozpačitě Skřivanpírko. Bílá Růže se pouze usmála. ,,Tak fajn. Budu se těšit "zavrněla svůdně. ,,Ty parchante jeden prolhanej ! Tvrdil si ,že mě miluješ "! Zavřískla Noční v slzách. Bílá Růže se usmála ještě víc a vzdálila se. Posadila se před válečnické doupě a s ušklebkem sledovala jejich hádku. Noční ho teď opustí a Skřivanpírko bude potřebovat utěšit. Bude zranitelný....
A ona mu to jeho zlomené srdce zlomí ještě víc....
Tak jako ho Černodráp zlomil jí....
,,Nečekal jsem ,že jsi až taková mrcha "ozvalo se vedle ní mírně pobavené zavrčení. Jakmile poznala vlastníka hlasu ,srdce se jí opět rozbušilo a začalo se jí hůře dýchat. Krvedráp se posadil vedle ní ,a chvilku s ušklebkem pozoroval hádající se pár ,který dělal scénku celému táboru. ,,Ráda jsem tě vyvedla z omylu. "Ušklíbla se a pozorovala scénku před sebou. Nemohla se na něj podívat a zase se setkat s pohledem světle zelených očích na ,které nyní myslela pokaždé když uléhala do pelíšku. K její smůle ,nebo spíš k jejímu štěstí ,Krvedráp o oční kontakt nejspíš nezdál. Naopak ,zdálo se ,že mu to vadí. Bílou to na jednu stranu mrzelo, protože měla pocit ,že to jeho očí by se vydržela dívat hodiny. Na druhou stranu byla ráda , protože už tak byla rozpolcená díky jeho blízkosti. ,,Jak ti to jde se Soumráčkem?" Zeptala se ho. Chtěla si s Krvedrápem povídat. Nikdy s nikým moc nemluvil ,zdálo se ,že společnost moc nemusí. Ale Bílá měla nějaké hrozné nutkání si s ním povídat. ,,Jde to "pokrčil s typicky lhostejným pohledem mohutnými rameny. ,,Jen si myslím že bude úplně k ničemu "dodal potom s úšklebkem. ,,Myslíš ? Dává moc najevo city ,nebo je slabý "? Bílá se na Krvedrápa otočila. Ani se na ni nedíval když s ní mluvil....
,,Slabý nevím. Boj jsme ještě netrénovali. Ale zabít ty nechutné city v něm, bude těžké , dává je najevo jako kde jaká nula tady "zavrčel Krvedráp. Pak se zvedl na tlapky a ležérním krokem vykročil k doupěti válečníků. Bílá Růže si trošku zklamaně povzdechla ,ale pak ji něco napadlo. , ,Ty Krvedrápe "? Zavolala za ním ještě. Zastavil se ,a s protočením panenek se na ni podíval. ,,Ještě něco "? Zavrčel podrážděně. Ladně se zvedla na tlapky a zamířila k němu. ,,Nechceš se jít zítra trošku pobavit ? Třeba s nějakým mazlíčkem,nebo tulákem ? Chybí mi čerstvá krev..."zavrčela se svůdným úšklebkem. Na Krvedrápa však její kukuč očividně nepůsobil. Jen opět pokrčil rameny. ,,Můžeme."ušklíbl se a opět se vydal k doupěti. Bílá Růže si byla vědoma toho že s ním bude poprvé delší dobu o samotě ,ale jednak se potřebovala zbavit těch citů k němu a jednak ho chtěla víc poznat. Musela překonat tu strašnou rozpačitost co k němu cítí.
Protože zlomené srdce už si nemohla dovolit....
Už nikdy....