Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 8

Bílotlapka se plížila za hrabošem. Už to byl asi týden od doby co jim Bílá Záře řekla pravdu a ta touha po pomstě , ten vztek a ta zlost pořád nezmizeli.  Její sestra se s Bílou Září už normálně bavila ale Bílotlapka ji už ze svého života odstrčila. Nechtěla mít v životě osobu která jí tak moc ublížila a hlavně osobu která ublížila Jinovatince. Ublížení její sestře  už bylo pro Bílotlapku přes čáru a nehodlala se s takovou lhářkou , které to zřejmě bylo ukradené bavit. Díky tomu ale byla víc osamělá. Byla zvyklá že téměř každý večer pověří s matkou a sestrou ale teď když ji Bílá Záře zradila , večeřela sama.  Opatrně se přikrčila za nízkým už téměř holým keříkem. Kolem něj leželo na zemi spousta suchého, spadaného listí a ona tak musela na hraboše skočit z větší dálky protože by jí mohlo zakřupat pod tlapkami a hraboše vyplašit. S přimhouřenýma očima sledovala malé hnědé zvířátko a potom skočila.  Dopadla na jeho drobné tělíčko a přesně , rychle a čistě mu zlomila vaz. Chvíli se rozhlížela kam ho dá a nakonec ho položila ho dutiny v keři. Byla součástí lovecké hlídky spolu s Drápem , Jestřábím Pazourem a Černým Stínem ,ale hlídka ji moc nebavila takže se od nich odpojila a lovila spíše samostatně. Vím sice že hlídka je povinnost ale je to hrozná nuda.  Není nic nudnějšího než jen větřit a chodit pořád dokola. Pomyslela si kysele. Přesto se k nim ale čas od času musela připojit takže zavětřila , našla jejich stopu a vyrazila za nimi. Nenápadně se připlížila za Drápovým mohutným tělem a doufala že si nikdo nevšiml že zmizela.  Bohužel takové štěstí neměla.  ,,Kde jsi byla '?  Zavrčel chladně Dráp aniž by se na ni otočil. ,,To máš oči i vzadu"? Ušklíbla se drze Bílotlapka a ignorovala jeho otázku.  ,,Tohle není první hlídka kde jsi se takhle zatoulala.  Doufám že si o tom s tebou Potůčka promluví " zavrčel Dráp. ,,Hlídka je tvoje povinnost. Všichni ji musíme plnit ikdyž nás to nebaví " zavrčel Jestřábí.  ,,Neříkejte mi že jste to jako učednici nedělali " ušklíbl se Černý Stín. Bílotlapka protočila očima když se trojice kocourů začala hádat a ucítila zvláštní  , škodolibé potěšení že se jí podařilo vyvolat hádku ale hned to zahnala. Opět se od hlídky oddálila a náhle mezi stromy spatřila Černotlápkův temný kožíšek. Svýma temně zlatýma očima ji upřeně pozoroval. Bílotlapka se na chvíli pozastavila ale pak se za černým kocourkem vydala. Ať si Dráp a Jestřábí říkají co chtějí.  ,,Hlídka je pekelná nuda co "? Uchechtl se Černotlápek. ,,To teda je.  Ale nevím jak to zrovna ty můžeš vědět když jsem tě nikdy na žádné hlídce neviděla "mňoukla Bílotlapka a na chvíli se ztratila v jantarových očích. Černotlápek se odvrátil jakoby mu byl oční kontakt nepříjemný a Bílotlapka si trošku povzdechla. Jí oční kontakt s Černotlápek vůbec nevadil.  ,,Kam mě vedeš "? Zajímala se. ,,Uvidíš " mňoukl Černotlápek tajemně a hbitými skoky proběhl úzkou mezerou mezi hustými keřy. Bílotlapka se zastavila a zadívala se na nádhernou louku plnou rudých květů. Všude voněl pyl , v trávě bzučel hmyz , byl tam slyšet  i cvrkot cvrčků , a paprsky slunce jí oproti chladnému ročnímu období krásné hřáli. Bílotlapka si říkala jak je možné že je tahle louka tak živá když je konec podzimu ale potom to zahnala.  Na takhle krásném místě se jí nechtělo přemýšlet.  ,,Ani jsem nevěděla že tu" zašeptala a posadila se do hřejivé trávy.  Černotlápek si sedle vedle ní. ,,O tomhle místě vím jen já , Půlnoc a moje učitelka " ušklíbl se.  Pak trošku zvážněl.  ,,Co se s tebou děje ? Poslední dny si vůči své matce hrozně  odtažitá , vypadáš naštvaně a smutně zároveň. Co se stalo "? Mňoukl a zadíval se jí do očí. Bílotlapka si olízla tlamičku.  Najednou měla sucho v krku a nevěděla co říct.  Měla by mu to říct ? Konec konců Černotlápka vždycky nesnášela.  Ale je pravda že poslední dobou k němu začínala cítit něco jiného než nenávist. Bylo to jako zvláštní druh sympatie ,něco co nikdy k nikomu necítila a neměla tušení co to je , a proč něco takového cítí  zrovna k němu. A navíc se jí s ním hrozně dobře povídalo. Rozhodla se že se mu svěří. ,,Bílá Záře není naše pravá matka " zamumlala.  ,,Cože "? Černotlápek se na ni šokovaně podíval. ,,Jo. Není naše pravá matka . Celý život nám lhala a teď se tváří že jí to je jedno " zavrčela Bílotlapka a zamrkala aby zaplašila slzy.  ,,To bude v pořádku " zamumlal Černotlápek a opatrně se k ní přitulil.  Bílotlapka ztuhla , neschopná pohybu ale když ucítila jak se jeho hebký ,temný kožíšek otírá o ten její tiše zavrněla