Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 11

Krev.  Krev.  Krev.  Byla úplně všude.  Barvila zem , čerstvou zelenou trávu i okolní kmeny stromů.    Slyšela křupot kostí. Slyšela řev ,ukrutný řev plný bolesti a utrpení. Slyšela nářek.  Slyšela prosby o slitování. Další křupnutí. Šílený a psychopatický smích se nesl všemi směry.  Bílotlapka se krčila za keřem a sledovala tu hroznou scénku před sebou.  Vnímala čistou hrůzu ,která se jí zasévala do srdce pokaždé ,když uslyšela další výkřik. Nevěděla co je to za kočku, která tohle působí té ubohé kočce pod svými tlapami.  Ani to vědět nemohla. Kočka byla celá od krve a bylo tak nemožné rozeznat kdo to je.  Chtěla pryč.  Nechtěla se na to dívat ,ale tlapky jakoby jí přimrzly k zemi.  Vzápětí ta šílená kočka ,celá od krve ,otočila hlavu směrem k Bílotlapce a zabodla do ní pohled ledově modrých očí.  A Bílotlapce došlo že se dívá sama na sebe. 
S trhnutím se probudila a rozbušilo se jí srdce.  Bílotlapka rychle oddychovala a celá se třásla. Myslela si že ta slova Rudodrápky zahnala pryč ale očividně ne. Nešlo to vyhnat z hlavy ,protože se bála že by se to mohlo uskutečnit. Zoufale zavřela oči a stočila si ocas kolem tlapek ještě pevněji. Nebudu stejná jako ona ! Nebudu ,nebudu ,nebudu ! Nikdy ! Její drápy si našli cestu k přední tlapce. Zabořila si je hluboko do masa a opatrně trhla.  Pozorovala krev stékající po bílé srsti.  Když bude ubližovat sama sobě a ne jiným...ukojí tak tu hroznou představivost.  Olízla si rozdrásanou tlapku. Příjemně to zaštípalo. Opatrně si položila hlavu zpátky do pelíšku ale věděla že už neusne.

Zima pokračovala dál v plném proudu.  Kromě života Javorového Měsíce si vzala ještě život Čtyřlístka a dvou koťat Šerosrsté. Přežila tak jen její Mlžinka. Když onemocněla zeleným kašlem i Jinovatinka,Bílotlapka měla hrozný strach že přijde i o ni. Věděla jak je zelený kašel nebezpečný , a přestože smrt hrozila hlavně koťatům a starším ,vždycky tu riziko bylo. Do klanu se přidal nový , mladý kocour  jménem Stříbrný Motýl a jinak se kromě nemocí a hladu nic moc nedělo.  ,,Neboj se tvá sestra bude v pořádku " mňoukla Cesmíntlapka konejšivě a posadila se vedle ní.   Bílotlapce neuniklo jak nejstarší z učedníků dívá na Stříbrného.  Neměla vsak chuť aby jí někdo utěšoval a tak vyslala k tříbarevné kočičce chladný a nepřátelský pohled. ,,Nepotřebuju utěšování , obzvláště ne od tebe tulácká kryso "odsekla Bílotlapka nepřátelsky a zadívala se pohledem jinam.  Normálně by takhle hnusná nebyla ale teď s ní cloumaly nervy. Potůčka teď už Potoční Hvězda ,na ni měla míň času a Bílotlapka tak musela chodit na lov s Cesmíntlapkou a jejím novým učitelem a teď už i zástupcem Drápem. ,,Tak promiň"mňoukla zaraženě Cesmíntlapka.  Bílotlapka nad ní jen protočila očima a střelila pohledem  k velitelské skále. Potoční Hvězda  na ni měla teď ,kvůli svým povinnostem tak  málo času. Povzdechla si a zvedla se na tlapky.  Nikomu nebude vadit když si zajdu na lov sama. Ladnými kroky se brodila sněhem směrem k východu z tábora.  Jakmile se ocitla v lese uvolnila se.  Pod tlapkami jí lehce křoupal sníh , vdechovala čerstvý vzduch a poklidně se rozhlížela po lese. Bylo jí tu mnohem lépe než v táboře plném koček.  Uvědomila si že zima , přestože je krutá a kočky v ní jen hladoví a trpí a nemocemi,je krásná. Sníh se krásně třpytil ve zlatých paprscích slunce ,rampouchy na stromech zářily jako diamanty a tůňky a jezírka se leskla průhlednou vrstvou ledu. Proč je zrovna to nejkrásnější roční období,tím nejkrutějším ?
Bílotlapka našlapovala tiše ,jako duch aby nevyplašila žádnou potenciální kořist ,ale bylo to vlastně zbytečné. Vůbec nic necítila. Kořist jakoby z území Slunečního klanu vymizela. Povzdechla si.  Jak dlouho bude trvat ,než se budeme muset o jídlo rvát s ostatními klany ? Vsadím se že moc dlouho ne ,když už pomalu nemáme co do tlamy. Mohla teď alespoň ale v klidu přemýšlet ,a její mysl jakoby se automaticky stočila k Černotlápkovi. Myslela na jeho hebký černý kožíšek ,na jeho jantarové oči a na jeho úsměv.....
Jak tak na něj myslela měla pocit že se jí v břiše rozletělo tisíce motýlků a tvář se jí zkroutila do úsměvu. Cítila k němu zvláštní cit a nevěděla jak to nazvat. Byla si ale jistá že je to nesmírně silné.  A že by pro černého kocourka klidně i umřela ,kdyby to bylo třeba....
Pak se její mysl stočila k Bílé Záři.  K tomu jak moc si Bílotlapka vychutnávala ,když jí držela hlavu pod vodou ,když se její hrudník přestal zvedat. Věděla že to bylo špatně ale lítost se nedostavila ani teď. Už jí to ani nevadilo.  Důležité bylo aby se to snažila co nejvíc odčinit a být co nejlepší válečnicí

Do tábora se vrátila s malou myši ,kterou našla už chcíplou. Byla si jistá že tam bude více kostí než masa, ale bylo to alespoň nějaké jídlo.  S myší v tlamě se automaticky rozešla ke školce. Sice měla hlad ona sama ,ale matky a starší mají přednost.  ,, Šerosrstá "? Zahuhlala přes kořist v tlamičce a opatrně nakoukla dovnitř. Šedá matka ležela vedle svého jediného přeživšího kotěte,a zřejmě spala.  ,,Šerosrstá ! "Zavrčela Bílotlapka už hlasitěji. Starší kočka prudce zvedla hlavu , pohledem zkontrolovala malou Mlžinku ,která jí ležela u tlapek a pak se obrátila zpátky na Bílotlapku. ,, Ó to jsi ty. "pousmála se unaveně. Bílotlapka jen přikývla a položila myš před ní.  ,,Děkuji moc.  Ta zima je hrozná že "? Šerosrstá si přitáhla myš k sobě.  ,,To tedy je "přikývla Bílotlapka . Hrozná ale krásná. ,,Jo to je "mňoukla celkem lhostejně a vylezla ven ze školky. Neměla úplně chuť si příliš povídat.  Zvedla se na tlapky , došla k hromadě s úlovky a vybrala si z ní malého hraboše. Neměla ho ale pro sebe.  Vydala se směrem k léčitelskému doupěti. ,,Ahoj Bílotlapko "pozdravil ji válečník Skřivanpírko který zrovna vylézal z doupěte.  Bílotlapka pouze kývla na pozdrav ,mírně zmatená co tam dělá. Vešla dovnitř. Černá válečnice Noční Obloha ležela spolu s Půlnocí a Jinovatinkou mezi nakaženými. ,,Dál ani krok "! Zavrčela za Bílotlapčinými zády ostře Ostružinosrstá. Bílotlapka se prudce zastavila na místě. Hnědočerná mourka se postavila před ní. ,,Vím že chceš navštívit sestru ale nemůžeš sem vlézt mezi nakažené "! Vyštěkla na ni. Bílotlapka si všimla toho že je léčitelka rozrušená ,protože tímhle tónem nikdy nemluvila.  Ani se jí nedivila.  Tahle práce musela být určitě hrozně vysilující,obzvláště když neměla ani  učedníka který by jí s tím pomáhal . Bílotlapka opatrně položila hraboše léčitelce k tlapkám.  ,,Je pro Jinovatinku "vysvětila. Jinovatinka jí nejspíš chtěla poděkovat ale její slova se ztratila v záchvatu kašle. ,,A nám nic nepři- "ostré zavrčení Půlnoci přerušil dávivý kašel,stokrát horší než ten od Jinovatky. Další kašlání se ozvalo od vchodu doupěte ,kam vešel rozklepaný Ostrozub.  ,,Sakra " uslyšela Bílotlapka zavrčení Ostružinosrsté. ,,Vypadni odsud Bílotlapko ,nestojím o dalšího nakaženého." Bílotlapka poslechla a rychle vyběhla ven z doupěte. Ani ona nestojila o to mít tuhle hroznou nemoc.  Nemocí se štítila už jako učednice. Posadila se k hromadě s úlovky a osamoceně sledovala tábor. ,,Bílotlapko máš hlídku se Stříbrným Motýlem , Černým Stínem a Zlatou Perlou "zavrčel Dráp ,který k ní došel.  Teď jsem si sedla nevidíš ?! Jen zamručela že souhlasí ,vstala na tlapky a rozešla se směrem k ,už čekající hlídce. Věděla že musí být nápomocná ,věděla že musí poslouchat.  Jen tak mohla odčinit to co udělala

Je tu další kapitola XD.  Byla celkem  o ničem ,ale doufám že vás přesto potěšila xd
Vaše Luna 😘