Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Kapitola 9

Když ji ráno vzbudilo vyplašené mňoukání , Bílotlapka nejdřív nevěděla co se děje a potom - potom jí to došlo. Bylo to jakoby do ní udeřila velká vlna , když jí došlo proč kočky tak vyplašeně mňoukání.  Došlo jí co udělala. Zabila jsem Bílou Záři. Chladnokrevně jsem ji utopila v řece. Náhle se jí z toho udělalo zle. Měla pocit že se jí žaludek obrátil a bylo jí na zvracení.  Zabila. Někoho zabila.   Zabila nevinnou kočku a nejhorší na tom bylo že - necítila, necítila nic.  Žádnou lítost , žádné výčitky.  Věděla že to bylo špatné , bylo jí zle z toho co udělala , byla znechucená sama ze sebe ale - ale nelitovala toho. Samozřejmě že toho lituješ ! Zabila jsi kočku která tě vychovávala , zabila jsi kočku ze svého klanu , porušila válečnický zákoník,jsi něco jako zrádkyně , musíš toho litovat ! Ječela na sebe v mysli.  Ale nešlo to.  Snažila se v sobě vyhrabat nějaké výčitky , svědomí , smutek ale nic z toho tam nebylo. Byla ze sebe znechucená , měla na sebe zlost ale -žádnou lítost necítila.  Jakoby ani neměla city. Jakoby ta hodná , citlivá a milá kočička kterou byla zmizela.  ,,Bílotlapko "! Šťouchla do ní zoufale a naléhavě  tlapkou  Půlnoc.  ,,Co je "?! Zasyčela Bílotlapka na černou kočičku ostřeji než chtěla.  ,,Máme jít k řece, to je "! Odsekla Půlnoc.  Bílotlapka polkla. Hlídka určitě objevila tělo Bílé Záře. Hbitými skoky vyběhla z doupěte. Rychle nasadila zmatený výraz. Nikdo nesměl nic poznat. Nikomu nesmělo dojít co Bílotlapka udělala.  Až teď si začínala uvědomovat následky ,kdyby ji někdo odhalil. Následky toho kdyby někdo přišel na to že zabila Bílou Záři. Vyhnali by mě z klanu.  Jsem zrádkyně.  Jsem vrah.  Ale proč necítím žádnou lítost ? Proč toho nelituji ? Přeskočila řadu malých keříků a smykem se zastavila u říčky. Bylo tam shromážděno několik koček a všechny hleděli na bezvládnou kočku , čerstvě vylovenou z řeky. Její bílá srst byla celá smočená (což bylo logické když přez noc plavala v řece ) tak až vypadala šedě. Její jantarové oči byly potažené posmrtnou mázdrou a tvář měla ztuhlou spíše ve výrazu překvapení než hrůzy. Rána na jejím čele už byla zaschlá , temně rudá a na tváři měla zaschlý krvavý flek. 
Bílotlapka došla až k ní a vzápětí ucítila jak jí projel pocit hrdosti a samolibosti.  Měla co dělat aby se neušklíbla.  Cítila tolik zmatených pocitů že to ani nešlo vyjádřit.  Byla na sebe hrdá a zároveň se proklínala. Až teď , když viděla svou sestru jak vzlyká u těla Bílé Záře ,došlo že jí tím teď ublížila.  Že ublížila své sestře , protože Jinovatinka Bílou Záři měla pořád ráda.  Ale Bílá Záře Jinovatince ublížila a takhle to bylo lepší. Už nikdo Jinovatince neublíží.  Ale Bílotlapka to neudělala jen proto aby ze svého života dostala kočku která ublížila její sestře.  Udělala to i proto že byla sobecká.  Byla sobecká odjakživa a teď se to projevilo. Žárlila na to že Jinovatinka věnovala Bílé víc pozornosti než jí a byl to další z důvodu proč ji zabila.  Ale ten hlavní důvod , hlavní bod pro to proč se rozhodla tohle udělat byla touha. Touha po pomstě. Nevěděla co to do ní vjelo , bylo to jakoby byla někým jiným.

Musím to potlačit.  Musím ! Nemůžu už nikdy nikoho zabít. Tohle bylo naposledy ! Slibovala si v duchu o pár hodin později zatímco sledovala smuteční obřad Bílé Záře.  Necítila smutek ani teď když viděla několik koček svého klanu v slzách. I ona se přinutila k pláči. Měla na tohle talent.  Bylo to jakoby jí někdo dal dar , dar který jen tak někdo nemá , dar předstírat emoce které ve skutečnosti necítí a to naprosto dokonale. ,,Až najdu tu kočku co jí to udělala "zavzlykala Bílotlapka. Štvalo jí že takhle musí lhát.  Že musí předstírat smutek.  Ale zároveň ji to bavilo.  Bavilo ji sledovat ty soucitné a uslzené tváře ostatních.  Cítila se přitom výjimečně.  Důležitě. Popravdě, rozbrečet se když necítila ani kapku smutku bylo těžké ale nějak se jí to povedlo. Nesmí vidět že mě to nemrzí. Nesmí zjistit ani  ten nejmenší náznak toho že jsem to mohla být já.  A hlavně už nikdy nesmím zabít.  Bála se toho co by se s ní mohlo stát. Měla strach že když tu svoji podivnou ,vražednou stránku nezahrabe někde hluboko bude nezastavitelná. Bála se toho že po smrti půjde do Temného lesa. Chtěla být hodná.  Chtěla být dobrou kočkou.  Ale osud měl jiné plány.  Každá kočka jako kdyby měla už od narození napsaný svůj příběh.  Jako bylo Cesmínové Hvězdě předurčeno stát se velitelkou , Soumrakovi obrátit se na stranu dobra a Meduňkolístce stát se léčitelkou ,bylo Bílotlapce předurčeno stát se někým jiným než hodnou ,milou kočičku. Bylo jí předurčeno stát se ve vrahem. 

Máme tu další kapitolu.  Dnes byla taková nudná a psychologická xd.  Jestli vás zmátla jména těch koček na konci ,nebojte v příběhu na ně dojde.  Lidé z rpg už určitě vědí xdd.
Doufám že se kapitola alespoň trošku líbila. 
Vaše Luna 😘