Kapitola 17

43 7 7
                                    

Bílá Růže se zrovna protahovala před válečnickým doupětem a pozorovala východ slunce. Nebe bylo zbarvené do světle růžové barvy a u obzoru se leskly první zlatavé paprsky slunce. Rosa se krásně třpytila a sluníčko už teď hřálo. Ale hřálo jí i něco jiného. Pocit že je válečnice ,ji velice příjemně hřál , ještě víc než paprsky slunce . Konečně.
Spokojeně si protáhla tlapky a začala si umývat kožíšek. Koutkem ucha ,přitom naslouchala Drápovi ,který rozděloval hlídky. ,,Na ranní hlídku půjdou , Kánětka a Rudodrápka. Po nich Bílá Růže,Vrbička a Černodráp. Na večerní hlídku půjdou Skřivanpírko ,Modrá Růže a Pampeliška. Na noční půjdu já ,Jinovatka a Lesní Květ. Lovecké výpravy povede Černý Stín a Zlatá Perla a vyberou si koho chtějí "zavrčel Dráp. Ten teda bere ohledy. Celou noc jsem bděla a odpoledne mám jít na hlídku. Pomyslela si a ušklíbla se. Nebyla ale vůbec unavená takže jí to konec konců nevadilo. Poté co už byla spokojená se svým kožíškem ,si ho ještě projela tlapkou a zamířila do lesa. Rozhodla se ,že se projde a užije si jarní den. Nadechovala se čerstvého vzduchu a pod tlapkami jí lehce křoupalo listí a drobné větvičky. Bylo slyšet vzdálené šumění řeky,i menší říčky ve ,které utopila Bílou Záři. Krátce se napila lahodné vody z potůčku a pokračovala pomalou chůzí dál. Nikam nespěchala ,chtěla si vychutnat tento krásný den . Naivně si myslela ,že jí tento příjemný den a dobrou náladu nic nezkazí. Čerstvý vítr jí hřál hebkou bílou srst a Bílá Růže se dnes cítila příjemně svěže. Ucítila pach veverky ,ale nechalo ji to lhostejné. Uloví něco až se bude vracet z procházky. Navíc ,kořisti je dost. Posadila se na kraji většího srazu pokrytého hebkými pampeliškami a bledulemi a lehla si do hřejivé trávy. Spokojeně si prohlížela zelený les. Jehličí na stromech bylo krásné tmavě zelené ,a dokonale ladilo se sytě zelenými listy listnatých stromů ,na kterých začínaly růst pupence květin. Některé už vykvetly a byly zbarvené do krásné růžové a bílé barvy. Všude byl slyšet cvrkot cvrčků, bzučení hmyzu a zpěv ptáků. Položí si hlavu na přední tlapky a vystavila svůj bělostný kožíšek hřejivým paprskům. Kdesi v trávě zacvrkala myš ,ale ona byla příliš uchvácená krásou jara než aby si toho všimla. Jaro je sice krásné období ale zima je stejně nejhezčí. Pomyslela si. Sníh se vždycky tak krásně třpytil v záři slunce a všechno vypadalo jako jedna velká bílá pohádka. ,,Tak tady je moje krásná družka "zavrněl jí kdosi do ouška až se lekla. ,,Černodrápe ,vyděsil si mě "zasmála se a olízla mu na uvítanou čumáček. Její druh si lehl vedle ní. ,,Myslel jsem ,že máš nejradši zimu. "pousmál se Černodráp a čumáčkem jí načechral kožíšek. ,,To sice mám ,ale jaro je taky krásné"zavrněla a přitulila se k němu. Černodráp jí začal jemně čistit kožíšek. ,,Tak a teď mi řekni andílku. Pročpak ses vytratila z tábora bez mého vědomí hm "? Začal něžně debatu. Tahle otázka jí přišla dost zvláštní. ,,Nejsem přece tvůj majetek ,aby si věděl o každém mém pohybu "zavtipkovala. Černodrápovi to ale asi moc vtipné nepřišlo. Úplně ztuhl a jeho zlaté oči zablesky hněvem a ztmavly. ,,Byla to jen legrace "zavrněla a olízla mu tvář, aby ho uklidnila. Nechápala jak to ,že ho tak naštvalo ,že si z něj udělala legraci, když vlastně řekla pravdu. Přece jen ,vážně není jeho majetek. To není žádná družka. ,,Zapomeň na to andílku. Jen mi vždycky dej vědět když někam jdeš "řekl ,ale z jeho hlasu se vytratila něha. ,,Vidím že budu muset začít dříve než jsem si myslel "ušklíbl se. Začít ? S čím ? ,, Vidím že jsi zvědavá Růžičko. Neboj se to se brzo dozvíš "řekl jí, až moc sladkým ,skoro slizkým hlasem. Bylo to poprvé co jí řekl Růžičko a docela jí to vadilo. Tohle oslovení se jí moc nelíbí. ,,Nemrač se tak andílku můj. "uchechtl se Černodráp. ,,Za chvíli máme mít hlídku Růžičko. Tak pojď ,přece jí nechceš promeškat "zvedl se na tlapky. ,,A uprav si trošku ten kožíšek. Moje družka přece musí vypadat dokonale "sykl mírně nespokojeně a rozešel se do lesa. Bylo to zvláštní. Dnes se Černodráp choval nějak divně. Navíc moje družka vyslovil jako kdyby mluvil o věci ,než o živé kočce. Několikrát si projela jazykem kožíšek aby ho zbavila skvrn od trávy a rozběhla se za ním. ,,Proč se na mě tak díváš "? Zavrčela Černodráp tvrdě po chvíli chůze. Proč je tak protivný ? ,, Vždyť jsem se na tebe jen podívala. "namítla nespokojeně. ,, Žádné námitky Růžičko "zavrčel. ,,Neříkej mi Růžičko "! Prskla na něj prudce. Už ten hněv nevydržela. Dneska se Černodráp choval jako blbec a neměla tušení co s ním je. Vždyť takový přece není.....
,,A dost "zavrčel a udělal něco ,čemu by nikdy nevěřila že udělá. Prostě se rozpřáhl a vrazil jí facku. A to pořádnou. Nečekala to ,a skončila na zemi. Hlava se jí bolestně zamotala a z tváře jí vytryskl drobný pramínek krve. Hvězdný klane ,co to udělal ? Vážně mi dal facku ?
Zalapala překvapením po dechu a cítila jak jí pálí tvář. ,,Vstaň. "ozval se jeho hlas. Tak chladný....
Tak tvrdý.....
Vůbec svého druha nepoznávala.
,,Řekl jsem vstaň "! Zařval na ní a ostře jí zaryl drápy do ramen. Prudce se zvedla na tlapky a cítila ve svých očích slzy. ,,Jak si mi to mohl udělat "? Zašeptala Bílá Růže a snazika se ignorovat pálení v pravé tváři. Než se nadála byla přitisknutá ke stromu a Černodráp jí jezdil svým ocasem po bradě. Odolávala nutkání ho hryznout. Byla stále zamilovaná až po uši a nedovolila si to. Nedokázala mu ublížit. ,,Úplně normálně. Když budeš poslouchat ,nic takového se nestane "ušklíbl se a pustil jí.
Jen jsem se na tebe podívala. Pomyslela si roztřeseně. Nechápala jak ho to mohlo naštvat. Ale v té chvíli pocítila příliš velký strach na to ,aby mu něco řekla. Prostě za ním jen vykročila a doufala ,že to byl jen zlý sen.

Černodráp už se nám začíná rozjíždět 😈
To naše zlatá Růžička neví,že později ty facky budou ještě nic ,oproti tomu co ji čeká XDD.
Doufám že se vám kapitola líbila.
Vaše Luna 😘

Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy  Kde žijí příběhy. Začni objevovat