Naplánovaná láska

21. Část

Probudila jsem se okolo osmé hodiny ráno s myšlenou že je dnes hlavní závod. Otočila jsem se ze stranu na stranu abych zjistila jestli Charles stále leží vedle mě. Bohužel jsem na posteli byla sama a Charles už musel jít na okruh a připravovat se jelikož se jelo ve 14:00. Na posteli jsem se protáhla a snažila se vylézt. Nakonec jsem se k tomu dokopala a šla si udělat ranní hygienu. Ke konci jsem si opláchla svůj obličej a nanesla pouze řasenku. Na sebe jsem hodila volné rifle a obyčejné tmavě modré tričko. Vlasy jsem si sepnula do nízkého drdolu a mohla vyrazit na snídani.

Po snídani jsem se opět vrátila na pokoj a rozhodla se konečně udělat nějakou práci. Odpovídala jsem na emaily a dodělávala spolupráce také jsem musela vydat pár postu a storyček. Měla jsem plno práce a všechno jsem nestihla ale bylo už okolo dvanácté a já se musela připravit. Udělala jsem si střední make-up, který ladil k mým černým upnutým šatům které my byly nad kotníky. Jelikož nebylo úplně teplo vzala jsem si pro jistotu i džínovou bundu i když jsem předpokládala že ji nepoužiju. Vrchní část svých vlasů jsem si sepla k sobě a zbytek nechala volně rozpuštěné. Nafotila jsem pár fotek a dala je na story. Po zveřejnění jsem si vzala všechny důležité věci a mohla vyrazit na okruh. Při vstupu jsem viděla opravdu velké řady a hodně fanoušků proto jsem rychle a nenápadně proklouzla do paddocku. Došla jsem do garáže Ferrari a našla Charlese. Byl dost nervózní a tak jsem se ho snažila uklidnit. Za pár minut začínal závod a Cha už se musel připravit do formule ale předtím mi věnoval vášnivý polibek, který mě trochu zaskočil jelikož jsem ho vůbec nečekala ale chtěla jsem udělat to samé.

Všichni jezdci byli už na startovní čáře a ja přešla přímo k trati abych mohla Charlese podpořit hned ze startu. Vystartoval dobře ale hned v druhé zatáčce ho předjel Max. Byla jsem trochu zklamaná protože každý věděl že je Maxe těžké jen tak předjet ale věřila jsem Charlesovi a doufala že se umístí na dost dobrém místě. Ačkoliv jsem se chtěla na závod dívat celý musela jsem dodělávat svou práci a proto jsem zasedla do jedné z kavárny v paddocku. Dodělala jsem veškerou práci kterou jsem musela dodětat a konečně se mohla soustředit na závod. Dokonce závodu zbývalo ještě pár kol a proto jsem se přesunu ke garážím, kde byl lepší přistup ke kamerám. Charles se držel na třetím místě ale v posledním kole mu selhával motor. V garáži všude kolem začala panovat panika a zabránit pokažení motoru ale nemohli s tím už nic dělat proto Charlese nechali dojet sedmého. Věděla jsem že to nebude nic dobrého. Charles byl na sebe až moc přísný a vadilo mu už jen to když skončí na čtvrtém místě. Dojel do garáže a šlo vidět jak moc je naštvaný a smutný. Slyšela jsem jeho křik jak řval na mechanika a ostatní a chtěl vysvětlení proč mu selhal motor ale ti se ho snažili jen uklidnit. Charles se otočil zpátky a kopnul do jedné ze čtyř pneumatik. Odhodil svou helmu a zašel do uliček garáže. Nevěděla jsem co se bude dít ale cítila jsem že bych měla jít za ním a to jsem taky udělala. Našla jsem ho v šatnách sedět s hlavou v dlaních. „Charlie"starostlivě jsem vydechla. Charles se na mě rychle podíval a znovu zabořil svou hlavu do svých dlaní „Já jsem takový debil takový!" Začal nadávat sám na sebe. Zabolelo mě slyšet že na sebe takhle nadává a proto jsem k němu přiběhla a klekla si před něj abych byla v jeho výšce. „Cha prosím tě takhle nemluv už nikdy o sobě jsi naprosto dokonalý a šikovný a né vždy se daří!" Snažila jsem se ho podpořit když jsem si všimla jeho slz. Ihned jsem ho obejmula a on mě velice pevně sevřel. Cítila jsem jeho zlomené srdce a jeho zoufalost ale chtěla jsem mu dokázat že je velice dobrý jezdec který si zaslouží všechno ale tohle se občas stává ale on to ví. Po chvilce se uklidnil a zašel si do sprchy já zatím došla do garáží a vysvětlili ostatním situaci mezitím co jsem na něho čekala. Bála jsem se že bude mít po zbytek dne špatnou náladu a já bych nezvládla ho takhle vidět. Po chvilce vylezl ze šaten v bílem tričku a modrých riflí. Jeho výraz mluvil za vše doslova. Byl tak naštvaní a napjatý že bych se nedivila, kdyby tam něco rozbil jelikož byl dost nervák. Charles ke mně rychle přišel chytl za pas a vedl mě k jeho auto. Společně jsem nasedli i když jsem neměla ponětí kam to jedeme. „Charlesi to bude dobré" řekla jsem mu klidně. „Ježiši jo furt!" Řekl otráveně a mě to trochu zaskočilo. Cha na to šlápl a jel až moc rychle vyskočila mi husí kůže z rychlosti kterou jsme jeli a tlak mi nedělal vůbec dobře a navíc se mi vybavili mé vzpomínky. Chtěla jsem něco říct ale bála jsem se vůbec dýchat a nevěděla co dělat. Najednou jsem překonala aspoň trochu svého strachu a promluvila „Charlesi zastav! Zastav! Víš co se mi stalo! Zastav prosim!" Opakovala jsem pořád dokola ale Charles jakoby mu bylo všechno jedno hlavně že jel rychle. Začalo se mi třást celé tělo a mé slzy ztékaly čím dál více už jsem nemohla tak dál. „Charlesi kurva zastav!!" Zařvala jsem ze svých plic když muž vedle mě čím sál víc zrychloval. Najednou se auto zastavilo a já se konečně mohla nadechnout. Charles se tvářil jako kdyby netušil co se právě stalo ale já vím že mě až dost slyšel ale i tak nezastavil. Neváhala jsem a okamžitě vystoupila z auta. Z hluboka jsem se nadechla a uvědomila co se to stalo a hlavně jsem si uvědomila že Charles je zase ten Charles kterého jsem polila drinkem na módní přehlídce. Mé slzy se začaly tvořit a tvořit pořád dokola. Slyšela jsem kroky ke mě a proto jsem se hned otočila byl tak Charles s lítostním pohledem „Kenzie je mi to moc líto nevím co to do mě vjelo..." snažil se mi vysvětlit danou situaci a při tom mě chtěl obejmout ale ja ho zastavila dala jsem své ruce před sebe „Ne! Nešahej na mě!" Vykřikla jsem a oddálila se o dva kroky od něho. Charles své rudce nechal volně spadnout kolem svého těla a podíval se na mě nechápavým pohledem. „Prostě už na mě nikdy nešahej! Jak jsi to mohl udělat! Proč bys to vůbec dělal když jsi věděl čím jsem si prošla? Nenávidím tě Charlesi a už navždy budu nedokážeš se změnit a to já už k tobě měla tak silné city!" Začala jsem na něho řvát. Mé oči se proměnili ve vodopády. „Kenz" vyslovil smutně. „Ne! Neříkej mi tak už nikdy!" Opět jsem vykřikla. „Opravdu se omlouvám nevím co to do mě vjelo." Povídal mi přímo do mých očí. „Ale Charlesi to ty nikdy nevíš! Připomínáš mi Chrise je to tak odporvé! Lituju toho že jsem ti někdy dovolila vůbec šáhnout na moje tělo!" Řekla jsem se zlomeným hlasem. Charles neměl slov a tekly mu slzy po tvářích. „Ani se k tomu nedokážeš vyjádřit jsi prostě ubohý! Ubohý Charlesi!„ zakřičela jsem. Charles se vzal a nastoupil do svého auta „pojď odvezu tě na hotel." Snažil se mě přinutit nastoupit do auta. Já jen začala kývat na nesouhlas „S tebou už nikdy nikam nejedu." Řekla jsem klidným a neskutečně smutným ale zároveň naštvaným hlasem. Charles najednou nastartoval a odjel. Já se v ten moment sesypala na zem. Začala jsem brečet jak nikdy jindy před tím nemohla jsem popadnout dech. Doslova mě chtěl zabít! Moje myšlenky se zavalily strašnými myšlenkami které jsem nedokázala ovládat. Seděla jsem na zemi uprostřed ničeho dobrou pul hodinu abych se uklidnila. Poté jsem se rozhodla objednat taxi abych se dostala na hotel zabalila věci a odjela co nejdříve.

Pardon ale musela byt zase nějaká zápletka!!!!!