Naplánovaná láska

10. Čast

Seděla jsem tam jako tělo bez duše mé slzy mi smazaly snad celý můj makeup. Seděla jsem opřená o dveře v hotelovém pokoji, kde bylo zhasnuto. Dívala jsem se do obrovského okna z kterého jsem přímo viděla na krásně osvícené město. Snažila jsem se nějak dostat ze svých myšlenek na to co se zrovna stalo a co se stalo semnou. Chtělo se mi naprosto řvát, jelikož jsem nic nechápala moje emoce ve mě se doslova vařili. Nechápala jsem nic začala jsem bouchat rukama o zem do té doby než jsem si vevalila vztek na obyčejnou podlahu. Zaryla jsem své prsty do svých vlasů a sklopila hlavu do svých kolen. V hlavě mi proběhla myšlenka na Chrise. Jak se asi Chris ma co dělá a jestli si vůbec vzpomíná že má přítelkyni s kterou se ani nerozešel ale ignoruje ji. Už jsem nemohla dál moje hlava se chystala každou chvíli vybuchnout. Vstala jsem ze země a rozhodla si dát nejvíce ledovou sprchu co to šlo. Ve sprše jsem si umyla své vlasy a tělo. Zabalila se do ručníku a vlasy si dala do turbanu. Moje oči byly až moc uplakané, opuchlé a rudé, proto jsem se rozhodla si dát chladící masu pod oči. Nafotila jsem pár fotek které vypadali jako z pinterestu. Zveřejnila jsem jednu z fotek na instagram story a připsala "after a long day in Qatar" potřebovala jsem se nečím zabavit a a mojí vášní je právě tohle. Miluju fotit a vybírat fotky či videa na sociální sítě u toho se dokážu soustředit jen na to. Po půl hodině jsem si sundala masku a převlékla se do svého pyžama. Bylo už celkem dost pozdě a já byla dost unavená proto jsem si šla rovnou lehnout. Lehla jsem si do bílých peřin a snažila se usnout, ale nešlo to pořád mi vrtal v hlavě Leclerc. Vzpomněla jsem si na to co se stalo, když se ke mně přiblížil a jak jeho rty byly blízko těm mým. Mám pocit že jsem ho chtěla nebo spíš potřebovala políbit, ale však ho nenávidím ještě před pár dny jsem ho nenáviděla ze svého celého srdce. Převalila jsem se v posteli na druhý bok a snažila se po dlouhém dni usnout.

Ráno jsem se probudila asi okolo 10 ráno. Měl mi zvonit budík, ale bohužel se tak nestalo a já se aspoň prospala. Vstala jsem zmateně z postele a šla do koupelny kde jsem se připravila. Vzala jsem si černé společenské kalhoty, které jsem měla krásně upnuté v pase a na bocích, takže krásně zvýraznili mojí postavu. Ke kalhotám jsem si vzala bílí croptop a bílé tenisky. Své vlasy jsem jemě nakulmovala. Bylo už skoro 11 hodin a já už dávno nestihla hotelovou snídani, proto jsem se rozhodla že se nasnídám až v paddocku, kde Leclerc už dávno byl a plnil své povinnosti. Cestou k okruhu jsem přemýšlela jak se budu chovat až ho dneska uvidím a jestli se s tím podělím mé už dost dobré kamarádce. Kika už to ale stejně na mě pozná že se něco stalo a i tak jí to budu muset říct. Prošla jsem bránou do paddocku a přišla ke stáji Ferrari. Došla jsem do jedné z kaváren, kde mě cestou fotilo snad milion kamer. Rozhodla jsem to ignorovat a pokračovala ve své cestě si dát konečně něco na snídani. Sedla jsem si do kavárny a objednala si jídlo a kávu, abych měla na dnešní velkou cenu dost energie. A taky energii na to se znova střetnou s pohledem od Leclerca. Po dojedení svého jídla jsem otevřela instagram a klikla na své včerejší story. To story mi připomnělo co se včera všechno stalo, ale já se nechtěla rozbrečet před několika kamer proto jsem vyjela z instagramu a přesunula se na tiktok. Otevřít ho možná byla ještě větší chyba, jako první video na mě vyskočil edit od fanoušků na Leclerca a mě. A nebyl to jen jeden měla jsem toho celou foryou page. Až na jedno video, které mě srovnávalo s ex od Leclerca. Nebylo to moc příjemné se na to dívat, když mě srovnávali s tak krásnou ženou a nadávali na mě že já pro něho nejsem ta pravá. Kdybych tohle viděla dva dny zpátky tak bych se nad tím zasmála a souhlasila, ale ne po včerejším večeru něco se prostě změnilo. Vypla jsem tiktok a šla se projít po paddocku kde jsem narazila na Carlose a Leclerca. Carlos mě opět s úsměvem pozdravil a já mu to oplatila, ale Leclerc ten neřekl nic jen se zaujatě na mě díval jako kdyby jsem měla na hlavě roh od jednorožce. Otočila jsem se od nich a pokračovala ve své procházce. Vrátila jsem se do stáje, kde jsem čekala až za chvilku se začnou jezdci připravovat. Čekala jsem že tam bude hodně zmatku, ale nečekala jsem že mě někdo chytne za rameno a odtáhne kousek dál od lidí v garáži. Trochu jsem se lekla jelikož to bylo nečekané. Otočila jsem se na osobu před sebou. A nebylo to nikdo jiný než "dokonalý Leclerc" řekla jsem si v hlavě ironicky. „Hele Kenzie nevím co se to včera večer odehrálo mám z toho úplnou mlhu, ale večer jsem tě zase slyšel plakat z tvého pokoje a rád bych ti nějak pomohl nebo tak jelikož se bojím že to bylo kvůli mě." Vyhrkl ze sebe rychle. Podívala jsem se mu přímo do očí jestli jeho slova vůbec myslí vážně. „Dobře tak pokud to bylo kvůli mě už z jakéhokoliv důvodu nedělej si z toho hlavu  a užijí si ještě den." Rychle odběhl se nachystat do své formule. Zůstala jsem tam stát s otevřenou pusou, jelikož jsem byla v naprostém šoku co se právě teď stalo. Byla jsem ráda že za mnou přišel a snažil se to aspoň trochu probrat, ale na druhou stranu jsem z toho byla celkem smutna. Jak jakože má všechno v mlze? No jasný nenávidí mě přece jak by jsi mohl pamatovat ty dva centimetry které nás od sebe dělili. Hluboce jsem se nadechla a vydechla, když jsem došla k dráze, kde jsem čekala na odstartování závodu. V davu mě našla Kika s kterou jsme celý závod fandili. Závod byl celkem zdlouhavý ale Leclercovi se celou dobu dost dařilo. Už bylo poslední kolo a bylo to hodně těsně ale Leclerc skončil na třetím místě. Předběhl ho jen o pár sekund Lando Norris a jako první se umístil Max Verstappen. Začala jsem skákat v davu lidí a řvát z plných plic když jsem zjistila že se Leclerc umístil na pódium. Rychle jsem se rozběhla k podiu kde už byli všichni tři jezdci Leclerc už tam objímalo plno lidí z týmu. Stála jsem o kousek dál a dívala se na něho jak je šťastný, když mě zahlédl v očích se mu objevili jiskřičky. Rozběhl se s úsměvem ke mě a pevně mě obejmul. Zatočil semnou a položil na zem na chvíli se ode mě odtáhl ale jeho ruce byly stalé na mých ramenech. Zadíval se hluboce do mých očí které jasně říkali "promiň" hned potom mě znova obejmul. „Gratuluju Leclercu." Řekla jsem mu do ucha pričemž se usmál a odběhl na pódium. Celou dobu jsem se na něj usmíval jelikož vypadal tak šťastně a taky že byl. Kdyby jsem teď seděla doma u televize a Leclerca nikdy nepoznala nejspíše bych se tvářila zhnuseně a radovala se pro mého oblíbeného jezdce Landa, který ho předjel. Po pódiu se Lecleec musel zúčasnit několik rozhovorů a ja na něho čekala ve stáji Ferrari.