Naplánovaná láska

15. Část

Stáli jsme spolu před vysokou budovou, která měla velké okna. Dívala jsem se na náš odraz v hlavních skleněných dveří našeho hotelu. „Jak jako kdo bude mou příští obětí?" Zeptala jsem se znechuceně a zmateně jen tak do vzduchu. Charles ke mě rychle otočil svou hlavu a prohlédl si můj obličej „Mckenzie teď to neřeš probereme to u dnešní večeře." Odpověděl a šel směrem ke dveřím. „U dnešní večeře?" Zeptala jsem se ještě více zhnuseně a protočila své oči. Rozešla jsem se za Charlesem, který se na mě zoufale usmál jako kdyby se mu večeře dnes večer také nelíbila. Podržel mi dveře, kterými jsem prošla přímo na recepci. Charles me předběhl a šel vyřídit naše pokoje. Došla jsem k němu a starší paní, která seděla za recepcí. „Prosím dva pokoje pro jednoho." Leclerc požádal paní. „Je nám opravdu moc líto, ale z důvodu velké návštěvnosti nemáme volné dva pokoje." Odpověděla paní s lítostným hlasem. „Prosím? Jak jako nemáte dva pokoje?" Vykřikl znepokojený Leclerc. „Omlouvám se, ale máme volný jen jeden pokoj pro dva." Snažila se mu paní vysvětlit. Charles už vypadal že chce něco říct ve svém znepokojeném stavu, proto jsem ho zastavila „Tak nám ho prosím dejte mi si už nějak poradíme." Usmála jsem se a vzala klíčky, které nám paní nabízela. Došli jsme k výtahu do kterého jsme nastoupili a jeli až do posledního patra. „Co tě to napadlo? Já na sedačce spát nebudu!" Řekl naštvaný Charles. „Pane bože už přestaň být tak namyšlení a povýšený nikoho to nezajímá ani tu starší paní na recepci, kterou jsi málem seřval. A na té sedačce budu klidně spát já, když ti to dělá tak velký problém frajírku." Odpověděla jsem snad na jeden nádech. Leclerc tam jen tak stál a překvapeně se na mě díval. Mezi tím jsme stihli dojet do posledního patra, kde se nacházel náš společný pokoj. Vzala jsem si své věci a vystoupila z výtahu a našla naše dveře. Odemkla jsem dveře za kterými se zakrýval nádherný apartmán. Po otevření dveří jsem viděla nádhernou chodbu s kuchyní a vedle obývací pokoj, který byl spojený s velkou manželskou postelí. Za pohodlnou postelí byla stěna, která byla z oken s nádherným výhledem, dokonce z pokoje šla vidět trochu i trať. Nedivím se že je tu hodně návštěvníku, když se na závod mohou dívat přímo z okna. Otočila jsem se na Charlese, který si dával své věci k velké posteli. „No dobře můžeme se s tou postelí střídat." Řekl Charles s unaveným hlasem. Usmála jsem se a dala mu pohled, který doslova říkal "ale nekecej co tak najednou?" Dala jsem si své věci k sedačce, která byla asi 5 metrů od postele. „Jaký je dneska plán?" Zeptala jsem se nenápadně. „No ja zachvíli půjdu trénovat na okruh asi do 6 a pak musíme jít na tu večeři." Odpověděl mi Leclerc, který si vybaloval své veči. „Super takže tu teď několik hodin budu sama. No tak aspoň jsi to užiju konečně bez tebe." Řekla jsem povýšeně. „Ale notak můžeš jíst semnou nebo se projít po městě dělej si co chceš." Odpověděl uraženě. „No nic já už fakt musím jít tak snad si to tu beze mě užiješ." Řekl ironicky a přesunul se ke dveřím. „Užiju o to se neboj!!" Zakřičela jsem, když zavíral za sebou dveře.

Nadechla a vydechla jsem. Přesunula jsem se k nádherné posteli a skočila do ní jako kdyby ten pád nikdy neměl skončit. Dopadla jsem do měkkých peřin, které byly příjemné na kůži. Na chvíli jsem se do nich zabalila a odpočívala. Poté jsem se převalila z jedné strany na druhou a vzala jsem svůj telefon do ruky. Podívala jsem se na hodiny které ukazovaly 16:04 zděšeně jsem se podívala znova na svůj telefon jestli vidím dobře. Podívala jsem se kolem sebe a došlo mi že jsem nejspíše usnula po dlouhé cestě v tak příjemných peřinách. Rozhodla jsem se probudit tím že se projdu ve městě poblíž hotelu. Vydala jsem se na svůj malý výlet a nafotila spoustu fotek, které jsem musela hned zveřejnit, protože byly opravdu povedené. Po hodině a půl jsem se vrátila zpátky na hotel abych se stihla připravit na dnešní večeři. Při vybírání mého oblečení mi začal zvonit telefon. Podívala jsem se kdo volá. Byl to strejda Camil. Na chvíli jsem se zastavila a uvědomila si že jsem mu ještě nezavolala na zpátek. Trochu jsem se bála hovor vzít ale nakonec mě má intuice donutila.

Takže moc se omlouvám za tak krátkou kapitolu, ale teďka moc nestíhám a chtěla jsem vám tu dát aspoň něco. Tak doufám že se aspoň trochu líbí.🫶🏻🫶🏻