Kočičí Válečníci:Příběh Bílé Hvězdy

Prolog

Holé větve černých stromů tiše skřípaly v ledovém větru. Temné nebe bez hvězd neposkytovalo žádné světlo a jedinou možností jak se zde zorientovat byl ostrý kočičí zrak.  Zima tady byla tak obrovská že i kočka s tou nejhustší srstí musela cítit jak jí mráz , zmrazuje kosti. Hlad tu byl všudy přítomný , kočkám zde každý den kručelo v žaludku , a přestože byl hlad krutý nebylo ho čím zahnat a ani na něj nebylo možné zemřít.  Protože tyhle kočky už mrtvé byly.  Temný les. Místo kam chodili po smrti kočky které za svůj život udělali špatnosti, krutá , nelítostná , psychopatická monstra jež na tlapkách měli krev nevinných koček.  V Temném lese se mezi sebou vraždili navzájem a každý den tu byl bok o přežití. Kočky tady se nikdy mezi sebou  neměli setkat ale pak se ten systém přerušil. Kdesi v dálce se ozývá bolestný výkřik mučené kočky. Dlouhosrstý světle šedý kocour kráčí chladnou krajinou.  Svýma světle zelenýma očima se rozhlíží okolo. Neměl tu být.  Nikdy nic špatného neudělal a jeho místem měl by Hvězdný klan. Tak co tady tedy dělá ? Věděl že kočky tu nejsou jen tak.  Že pro své vraždění měli důvod. Že každá ta kočka má nějaké své démony co jí budí ze spaní. Věděl to a tak si vybral život tady. Hvězdný klan mu dal moc , takovou že ho žádná kočka tady nemohla zabít. Chodil od jedné kočky k druhé a vyslýchal si jejich příběhy.  Některé mu nic neřekli a rovnou ho vyhnali ale jiné se mu se svými emotivními příběhy svěřili. A teď šel dál. Dozvěděl se že tady žije další kočky jejíž příběh by byl určitě zajímavý. Čím dál šel , tím větší mu byla zima a tím větší měl hlad. Tohle bylo nejhorší místo v Temném lese. Věděl že ta kočka se určitě před něčím, nebo spíš někým skrývá , protože sem jen tak nikdo nepůjde. A pak ji uviděl. Odpočívala na velkém a určitě nesmírně studeném kameni. Byla jen jako chomáček sněhu tiše se třesoucí v chladném větru. Vypadala tak nevinně a zároveň krásně  že se šedý kocour na chvíli zastavil aby ji sledoval. A pak prudce  zvedla hlavu. Zabodla do něj pohled pronikavých ,ledově  modrých očí ve kterých se objevil strach.  Když spatřila že je to on strach zmizel. Šedý kocour se opatrně posadil , nestál o to aby na něj útočila další kočka.  ,,Rudodrápka mi říkala že přijdeš " promluvila lehkým , sametovým hlasem který zněl jako zpěv ptáků. Šedý kocour musel uznat že ho okouzlila. Ať už svým dokonale uhlazeným kožíškem , pronikavýma očima které jakoby mu hleděli do duše , nebo svým hlasem který zněl jen jako zpěv kolibříků , hladký a zvonivý. 
,,Tak jsem tady " řekl šedý kocour a posadil se naproti ní. ,,To vidím " ušklíbla se bílá kočka.  ,,Co by tě zajímalo "? Zeptala se. ,,Nejdřív asi tvé jméno " pokrčil šedý kocour rameny.  Bílá kočka jen protočila chladnýma očima. ,, Vážně nevíš kdo jsem "? Zavrčela nevěřícně. Šedý kocour jen zavrtěl hlavou.    ,, Tak v tom případě nemám důvod ti ho říkat. Možná že se ho dozvíš v průběhu mého vyprávění " střihla ušima a léžerně si olízla uhlazenou packu.  ,,Dobrá tedy.  Já - asi víš že si chci od každé kočky poslechnout všechno.  Důvod proč je tady , jaké měla dětství a tak dále " řekl šedý kocour. Bílá kočka na chvíli svráštila obočí.  ,,Vážně to chceš slyšet? Příběh plný utrpení , slz , zklamání a depresí? Příběh o jedné zničené kočce která chtěla jen trošku štěstí "? Zašeptala a tentokrát se jí v hlase objevilo několik emocí. ,,Ano.  Od toho jsem tady "kývl hlavou šedý kocour.  Bílá kočka pozvedla hlavu a zabodla do něj ledový pohled. ,,Dobrá tedy.  Tak asi můžeme začít"

Máme tady úvod nového příběhu xdd
Je to na téma rpg Tichý Přízrak ale věřím že to zaujme i ostatní čtenáře.