Cesta domů [TWILIGHT]

20.

"O čem chceš se mnou mluvit"?

"O Mie".

"Poslouchám".

"Vážně ji chceš vychovávat když jste upíři"?

"Ach Jacobe, mám ji rád a už k nám patří do rodiny a to že jsme upíři přijala velmi dobře a ničemu to nevadí".

"No jak myslíš, jen já si myslím že to není bezpečný".

"Neboj se, z naší strany se jí nic nestane".

Jacob pokýval hlavou a odešel dolů, slyšel jsem jak zaklaply hlavní dveře, Jacob odešel, ještě jsem se zašel podívat na Miu která tam už spala, přikryl jsem jí dekou a pohladil ji po vlasech a pak jsem odešel.

Miy pohled:

Probudila jsem se brzo ráno, vstala jsem udělala si ranní hygienu, převlékla se, učesala jsem se, znáte to a pak šla dolů do obýváku zrovna tam byl jenom Carlisle

"Vyspaná do růžova", zeptal se mě a usmál se.

Úsměv jsem mu opětovala a napila se vody, přišla jsem si za ním sednout na gauč, přišli i ostatní a koukali jsme se na nějaký film, Emmet řekl

"Ty Mio, nemáš náladu na takové upírské hrátky"?

"Upírské hrátky"?, zopakovala jsem opatrně.

"No, třeba jako tohle", řekl Carlisle a zvedl mě do náruče a přeběhl se mnou místnost.

"Hele to není fér, vy jste se na mě domluvili", vykřikla jsem se smíchem "a pusť mě už prosím".

Carlisle se zasmál a postavil mě na zem, v tom přiběhli ostatní.

"Ehhh co tedy chcete dělat"?

"No nějaký malý výlet Mio", řekl mi Carlisle, pak ani nevím jak jsem se tak ocitla jsem seděla v autě, trochu v šoku a omámená jsem se otřepala, slyšela jsem jak se ostatní potichu zachichotali a už jsme jeli, dojeli jsme na překrásnou louku, byla posetá nádhernými květinami, všude tam byly sedmikrásky, pampelišky, fialky, byla to nádhera.

"Páni", řekla jsem.

"Nádhera že", řekla mi Esme.

"To teda".

Alice rozložila deku a my jsme si posedali na deku a kolem do trávy, zrovna se roztrhaly mraky a na Carlislea a jeho rodinu dopadly sluneční paprsky, zářili všichni na slunci jako diamant, pořád mě to překvapovalo a asi to šlo i poznat, neboť se mě zeptali

"Pořád překvapená"?

Zrudla jsem a řekla se smíchem

"Ehhh jo" a zasmála jsem se.

"Pardon jen že vy na sluníčku vypadáte tak zvláštně".

Všichni se potichu zasmáli.

Povídali jsme si hodně dlouho a pak jsme sbalili deku a jeli autem domů, hráli jsme nějaké hry, ale pak nastal večer a někdo zaklepal na dveře.

"Půjdu otevřít" řekla jsem.

"A Carlisle Esme se ptá jestli s ní půjdeš na lov", otevřela jsem dveře a v nich jsem uviděla 4 muže, jeden měl dlouhé hnědé vlasy, druhý blonďaté dlouhé vlasy, třetí krátké hnědé vlasy a čtvrtý bronzově hnědé vlasy, všichni byli oblečení do stejně černých hábitů a stejně rudé oči, najednou za mnou přiběhl Carlisle a dal ochranitelsky ruku přede mě.

"Ale ahoj Carlisle", pozdravil ho ten s tmavě hnědými dlouhými vlasy.

"Kohopak to tu máme"? Teď už adoptuješ i lidské bytosti nebo to je jenom svačinka"? "Felix říkal že na cestě kolem cítil člověka a jak vidím nemýlil se".

Podle očí jsem poznala že jsou to upíři kteří pijí lidskou krev, to budou Volturiovi, došlo mi to, to je ta skupina upírů o které mi říkal Carlisle.

"Patří k nám", řekl Carlisle.

"Ale ale".

"Ví příliš mnoho", vložil se do toho ten blonďák, myslím Caius.

"Souhlasím není pro náš druh bezpečná, řekl ten s těmi dlouhými hnědými vlasy, Aro jak jsem už věděla.

Aro vykročil směrem ke mě, Carlisle vykročil naproti němu a řekl

"Nech ji na pokoji".

Aro se usmál a ten blonďák myslím Caius chytl Carlislea a praštil s ním o zeď a držel ho v šachu, Aro se nadále blížil ke mě, vycouvala jsem a vyběhla jsem naproti němu a udělala jsem přemet a přeskočila Ara, nestihl se otočit a já do něj vrazila a shodila jsem ho na zem v tom mě chytl zezadu ten s bronzovými vlasy, myslím Demetri, dal mi ruce za zády a Aro ke mě přešel pomalým krokem, zvedl mi bradu a řekl

"Ale vidím to, ta by se nám hodila do gardy, její dar by byl jistě výjimečný".

Otočila jsem se od něho se znechucením, do toho tam přiběhli ostatní, pak už jsem toho měla dost tak jsem Demetrimu podkopla nohy, Carlisle využil příležitosti a odstrčil a kopnul Caiuse do kolena, otočila jsem se na Felixe, ani jsem nemrkla a měla jsem Ara na zádech, klečel mi na zádech aby si mě pojistil že neuteču ale Edward ho strhl neuvěřitelnou rychlostí ze mě, rychle jsem se zvedla. Esme, Alice, Edward a Carlisle stáli vepředu, já jsem couvala pomalu dovnitř a koukala jsem se po různých věcech čím bych je mohla praštit, abych mohla nějak pomoct, pak už jsem jenom viděla jak proti mě běží Aro, Carlisle mu zastavil cestu, odstrčil ho ale Aro do něj předtím silně strčil takže do mě Carlisle narazil a já spadla na skleněnou vázu, poranila jsem si ošklivě ruku a nohu, všichni na mě vydešeně koukali, na Volturiových bylo poznat že jim dělá problém odolat vůni mé krve ale odolali a tak rychle jako se objevili, tak rychle zase zmizeli, Carlisle okamžitě přiběhl ke mě

"Hrozně to krvácí, vezmu ji nahoru, Edwarde pojď se mnou".

Carlisleův pohled:

Odvedl jsem ji nahoru a položil ji na lůžko kontroloval jsem rány

"Ta tepna hrozně krvácí, nemám tu dostatek krve a do nemocnice to nestihneme včas, operace by byla zbytečná, jiná šance tu není".

"Carlisle musíš jí proměnit", řekl mi Edward.

"Já vím", řekl jsem.