Cesta domů [TWILIGHT]

19.

Podívala jsem se na Carlislea, Edwarda a Emmeta jestli jsou připravení, všichni se zdáli být, rozběhla jsem se, vyskočila jsem Emmetovi na ruku a skočila do vzduchu, Edward mi hodil míč, mezitím co já jsem udělala přemet, míč jsem chytila, hodila jsem ho Sethovi a Carlisle mě chytil, spadla jsem mu do náruče, v hlavě mi proběhla myšlenka ono to vyšlo, poté mě Carlisle postavil na zem, vlkodlaci se zase začali překřikovat

"Ještě něco". "Jo ještě něco".

Nevím co to Jacoba popadlo, ale chytl mě a řekl

"Carlisle jak máš rychlé reakce"?

Carlisle se na něj podíval a ani ne za vteřinu jsem byla ve vzduchu, Jacob mě vyhodil do vzduchu pode mnou ale nikdo nebyl, zavřela jsem oči, myslela jsem že toto je můj konec ale když jsem neucítila náraz otevřela jsem oči a zjistila jsem že mě Carlisle drží

"Carlisle"?

"Mio nestalo se ti něco"?

"Ne myslím že ne, mohl by jsi mě pustit"?

"Zanesu tě do auta", řekl a podíval se nedůvěřivě na Jacoba. Carlisle mě zanesl do auta, řekl mi

"Za chvilku se vrátím a pojedeme domů, kdyby něco nevycházej prosím z auta".

"Dobře", souhlasila jsem, on zavřel dveře a šel zpátky ke svojí rodině a vlkodlakům.

Carlisleův pohled:

Došel jsem za Jacobem a začal na něj mluvit, tohle co udělal mě naštvalo, kdybych nezareagoval mohla Mia být mrtvá.

"To snad nemyslíš vážně Jacobe".

"Jen jsem chtěl otestovat tvoji reakci Carlisle".

"Tím že Miu málem zabiješ"?!

"Ale chytl jsi jí".

"Jacobe tohle není hra".

"Ale vždyť to není tvoje dcera, není ani upír je člověk".

"Záleží mi na ní Jacobe, mám ji rád a mám za ní zodpovědnost, navíc je moje příbuzná, nikoho jiného nemá takže je logické že já jsem jejím zákonným zástupcem".

Všichni vlkodlaci zalapali po dechu.

Miy pohled:

Nedalo mi to a vyšla jsem z auta, došla jsem až ke Carlisleovi a omluvila se mu

"Promiň ale tohle musím říct".

"Slyšela jsme co jsi řekl Jacobe a nemáš pravdu, jsem Carlisleova příbuzná, ano, je jediný kdo mi zůstal ano, ale jsem s ním a jeho rodinou především proto, protože chci a jsem jim moc vděčná že mě takhle přijali, to že jsou to upíři mi ani v nejmenším nevadí a dokud mě oni sami nevyhodí neodejdu od nich, Esme je moje matka a Carlisle můj otec", řekla jsem nahlas.

Vlkodlaci tam stáli jako přimražení.

"Můžeme jet domů Carlisle, Esme"?

"Jistě pojedeme že zlato", řekla Esme.

"Jistě tady už jsme skončili, jedeme domů", řekl a usmál se na mě, Esme mě vzala za ruku z jedné strany, Carlisle z druhé a šli jsme směrem k autu. V autě jsem se omluvila

"Carlisle omlouvám se že jsem vyšla z auta i když jsem to dělat neměla, jenom jsem řekla co cítím, Esme jsi po mojí matce ta nejlepší máma jakou jsem kdy měla a ty jsi Carlisle skvělý otec, jestli vám to takhle můžu říct".

"Samozřejmě Mio, jsi pro nás jako dcera", řekla mi Esme a usmála se na mě.

"Taky tě mám moc rád Mio, jak řekla Esme jsi pro nás už jako naše dcera, nechtěli bychom aby se ti něco stalo", řekl Carlisle a usmál se.

Po nějaké té době jsme dojeli domů, zapomněli jsme na to co se dneska stalo a normálně jsme žili, beze strachu že by nás zase obtěžovali vlkodlaci, zrovna jsem šla okolo dveří když zazvonil zvonek došla jsem ke dveřím ale to se vedle mě objevil Carlisle během vteřiny, lekla jsem se a řekla jsem se smíchem

"Carlisle neděs mě jo".

Ten se tomu jenom zasmál, já taky a otevřela jsem dveře, byl za nimi Jacob.

"Jacobe co tě za námi přivádí", zeptal se mile Carlisle.

"Jdu jenom za Renesmee".

"Jistě, pojď dál".

Jacob vešel dovnitř za Renesmee, chtěla jsem si jít sednout na pohovku, ale Carlisle mě zastavil

"Mio ne nechoď tam radši, pojď se mnou nahoru".

Poslechla jsem ho a vyšla s ním schody nahoru, vešli jsme ke mě do pokoje.

"Já myslela že budeš pracovat".

"No Jacob tu bude jen asi na hodinu a já bych byl nerad aby jsi tam teď s ním byla v jedné místnosti, málem tě zabil, nepřeju si aby tě nějak ohrozil, jistě chápeš".

"A co chceš dělat, ty nejdeš pracovat"?

"No proč bych nemohl s tebou strávit trochu více času jako otec s dcerou", řekl a usmál se.

"O Carlisle, to je hezký, díky", řekla jsem a obejmula jsem ho, obejmul mě taky, poté vytáhl knížku

"Kdy ti někdo naposledy četl"?

Zasmála jsem se

"Chceš mi tady číst", zasmála jsem se.

"No proč ne", zasmál se taky.

Sedla jsem si a opřela jsem se o zeď

"Tak jestli si chceš zahrát na čtenáře, tak můžeš", zasmála jsem se.

Zasmál se taky, přisedl si vedle mě a začal číst

"Kdysi dávno žili na světě upíři a vlkodlaci, tito upíři ale nepili krev lidí ale zvířat, uzavřeli smlouvu že upíři nebudou lovit na území vlků a vlci nebudou lovit zase na území upírů".

"Je to o vás", zeptala jsem se a zívla jsem.

Carlisle se usmál

"A od té doby upíři a vlkodlaci žijí v míru a harmonii".

Carlisleův pohled:

Dovyprávěl jsem příběh, Mia se mezitím o mě opřela a usnula. Do dveří vstoupil Jacob.

"Usnula"?

"Jo", řekl jsem a podíval jsem se a usmál se na Miu.

"Můžeme si promluvit Carlisle"?

"Jistě", řekl jsem.