Cesta domů [TWILIGHT]

25.

"Buď zticha a nic se ti nestane", řekl mi Aro a svázal mi ruce, jednu ruku měl na mých ústech a druhou mě držel za již svázané ruce, slyšela jsem Edwarda jak někde za uličkou mluví, to neví kde jsme?

"Aro pusť jí jinak ji to bude mrzet".

"Copak uděláš", řekl posměšně Aro, i když jsme je neviděli.

"No mohl by to být váš konec jakožto vládnoucí klan, nebo váš celkový konec pokud nedáte pokoj".

"Hmm když zaútočíš bude to válka a ona se nemůže bránit je svázaná".

Edward na mě začal mluvit v myšlenkách

"Mio slyšíš mě"? "Provazy jsou nic, proměn se třeba v něco malého aby na tebe nemohli".

Odpověděla jsem mu v myšlenkách přesto že to byl risk protože Aro teď mé myšlenky slyší

"Nemůžu Edwarde musím být uvolněná a musím mít volné ruce".

"Kdyby jsi si dokázala tak odmyslet nebo odkouzlit ty provazy".

"No ale nemůže, vím co dokáže když mám tu knihu", odpověděl mu na jeho myšlenku posměšně Aro.

"Ty buď zticha", řekl výhružně Emmet.

Poslala jsem Edwardovi myšlenku

"Edwarde pojďte sem do uličky víc vám říct nemůžu".

Cullenovi došli za námi do uličky, hodila jsem na ně pohled ať nějak Ara zabaví řečmi

"Aro co si tím dokážeš", začala Esme. "Když jí tu budeš držet, stejně pro tebe nic neudělá a uteče".

Když jsem ucítila jak Aro nevědomky uvolňuje stisk na mojí ruce, tak jsem se mu vyprostila, vyskočila jsem do vzduchu, proměnila jsem se ve vzduchu v obřího vlka jakými byli vlkodlaci ze Samovy smečky, skočila jsem na Ara a urvala jsem mu hlavu, poté jsem hlavu pustila a šla ke Cullenovým, podívala jsem se na Carlislea a lehla jsem si na všechny čtyři.

"Hele jestli nechcete aby vás rozervala na kusy, tak bych vám doporučovala nás nechat jít", řekla Rosalie a na tváři měla úšklebek.

Pak někdo ale na mě skočil, slyšela jsem jenom jak na mě Carlisle volá

"Mio otoč se", ale pozdě, sotva jsem se otočila tak na mě někdo skočil, chňapala jsem po tom upírovi tlamou, ale ten upír mi tlamu chytl, všimla jsem si jak Cullenovi chytli upíři, v tu chvíli jsem jednala čistě z instinktu, skočila jsem na Carlislea a na toho upíra který ho držel a urvala jsem mu hlavu, takhle jsem to udělala i u všech ostatních upírů, kromě Cullenů bylo všichni mrtví, ale ještě předtím než jsem urvala hlavu i tomu poslednímu, když jsem skočila a urvala mu ji, stihl mě odhodit, všichni kromě Cullenů bylo mrtví ale já to schytala o stěnu, narazila jsem o stěnu a spadla na zem, strašně mě to bolelo, takovou bolest jsem kromě proměny ještě nezažila, strašně mě bolely kosti a břicho a nemohla jsem se skoro vůbec pohnout, přiběhl ke mě Carlisle s Edwardem, Emmetem, Alice a Jasperem, Rosalie s Esme a Bellou stáli opodál.

"Mio Mio to bude dobrý, neboj", řekl mi Carlisle.

Zakňučela jsem, opět na mě promluvil

"Mio to je dobrý, dostaneme tě domů".

Zavrtěla jsem hlavou a měla jsem v hlavě myšlenku jestli tu ještě není někdo z těch proradných upírů ale Edward mi na mojí myšlenku neodpověděl, slyšela jsem Carlislea jak říká

"Jaspere, Alice seženete prosím nějaké velké auto"? Emmete prosím opatrně jí s Edwardem vezměte, jdeme odsud pryč".

Když mě Edward chtěl vzít rafla jsem po něm a položila jsem si hlavu na studenou zem, promluvil na mě Edward

"Em Mio promiň musíme tě dostat pryč". "Carlisle nemůžeš něco udělat tady"? "Vím že tady nic nemáš ale".

Začala jsem zrychleně dýchat, bolelo mě to víc a víc, pokusila jsem se postavit, ale selhaly mi nohy a já spadla na zem, slyšela jsem Carlislea jak říká

"Mio dýchej klidně a moc se nehýbej, budeš v pořádku". "Musím se tě ale dotknout abych zjistil jaké kosti můžu narovnat".

I když jsem nechtěla položila jsem si hlavu na zem na bok a nechala jsem Carlislea aby mi sáhl na kosti.

"Emmete, Edwarde prosím držte ji ale opatrně". "Dobře, lež klidně, asi to bude bolet, ale přežila jsi proměnu, takže nic co by jsi nezažila".

Carlisle mi začal sahat na kosti, kňučela jsem bolelo to, ale pak mi Carlisle sáhnul na jednu kost, která bolela víc než všechny ostatní, trhla jsem hlavou a zavyla jsem, nechtěla jsem výt ale moje vlčí instinkty mě převládly a já zavyla.

"Ach tohle musím narovnat". "Bohužel anestetika nebo jiné věci co bych potřeboval v lékárně nekoupíme".

Řekla jsem Edwardovi v myšlenkách

"Edwarde řekni Carlisleovi že ve zvířecí podobě se můžu zranit a nemůžu se proměnit zpátky", když jsem mu tuto myšlenku poslala slyšela jsem jak Edward Carlisleovi říká

"Carlisle ve zvířecí podobě je jakoby živá, může se zranit a nemůže se proměnit zpátky když je zraněná".

"Ano to mi došlo", řekl a narovnal tu kost.

Řekla jsem Edwardovi v myšlenkách aby mi Carlisle spoutal tlamu že mu nechci ublížit.

"Asi není čím", řekl Edward, odpověděla jsem mu

"Ty provazy v uličce", řekla jsem mu, slyšela jsem Edwarda jak říká

"Carlisle máme ji spoutat tlamu, nechce ti ublížit, jdu pro provazy", řekl a někam odešel, po chvilce se vrátil s provazy v ruce.

"Opatrně, neubližte jí", slyšela jsem Carlislea, pak jsem ucítila jak mi Jasper nadzvedl hlavu a Edward mi začal obmotávat provazy kolem tlamy.
Nebránila jsem se.