Cesta domů [TWILIGHT]

3.

Carlisleův pohled:

Odešel jsem dolů aby se Mia mohla vyspat, když jsem přišel dolů, řekl jsem

"No já myslím že to šlo dobře, aspoň se tu zase nerozbíjely talíře", řekl jsem a usmál se na Rose, Rosalie jen protočila očima. Povídal jsem si se svou rodinou, hlavně s Esme, po asi dvou hodinách jsem šel do svojí pracovny, cestou jsem se podíval do Miina pokoje už spala, odešel jsem do svojí pracovny, něco jsem si tam ještě studoval do nemocnice.

Ráno Miy pohled:

Když nastalo ráno, probudila jsem se, sluneční paprsky mi svítily do obličeje, vstala jsem, převlékla se, udělala si ranní hygienu a sešla schody dolů na snídani, v kuchyni byl Carlisle s Esme a Alice.

"Dobré ráno Mio", pozdravil mě Carlisle.

"Dobré ráno, Carlisle, Esme, Alice".

Alice poprvé od mojí návštěvy promluvila, měla tak nádherný zvončivý hlásek

"Ahoj Mio, mám skvělý nápad, nechceš si se mnou zajet zítra na nákupy"?, zeptala se poté co ke mě celá rozřázená přiběhla, odpověděla jsem

"Alice já bych ráda, ale Carlisle mě chce asi poslat do školy", při slově škola jsem se na Carlislea podívala

"Ne klidně jet můžeš, je konec května, na jeden měsíc tě už do školy nepošlu".

"Dobře".

"Tak Mio zítra si spolu vyrazíme, ve 12 už pojedeme, Carlisle nechceš jet s námi", zeptala se ho Alice a usmála se na něj pohledem že nemůže odmítnout. Carlisle nakonec souhlasil

"Jistě, najíme se v restauraci, musíme ještě nakoupit, Esme byla by jsi tak hodná"?

"Jistě Carlisle, zítra skočím do obchodu".

"Díky".

"No, mám tu pro tebe vajíčka, dej si".

"Díky", poděkovala jsem a vzala si talíř s vajíčky a příbor, sedla jsem si na gauč a začala jíst, seděla jsem vedle Emmeta, ten se mě po chvilce zeptal

"Dobrá vajíčka"?

"Jo".

"To víš Carlisle je mistr ve vaření, že Carlisle"?

Carlisle se jenom potichu zasmál a já se tomu začala smát a Emmet se mnou, když jsem položila dojedený talíř na stůl, abych ho mohla jít umýt, jakmile jsem se zvedla Emmet mě chytnul a povalil mě na gauč, křičela jsem zároveň se smíchem

"Emmete dost nech toho", smála jsem se a vyváděla jako šílená, když skončil s lechtáním které mě málem stálo život jsem řekla

"Už jsi skončil"?

Odpověděl mi

"První kolo z deseti"?

"Ne, první z prvního", dodala jsem se smíchem. Poté jsem šla umýt talíř, pak jsem si sedla na gauč, přišel za mnou Jasper a díval se se mnou na televizi, já si ničeho zvláštního nevšimla, ale Carlisle se díval směrem na Jaspera jako kdyby ho hlídal, neřešila jsem to ale, pak už jsem radši odešla nahoru.

Carlisleův pohled:

Když Mia odešla nahoru, šel jsem za Jasperem, ten se na mě otočil a zeptal se mě

"Co se děje Carlisle"?

"Jaspere, já vím že je to pro tebe těžší než pro nás ostatní, ale prosím pokus se aspoň trochu ovládnout".

"Nechápu o čem to mluvíš".

"Jaspere viděl jsem jak jsi na ní koukal, konkrétně na její tepnu".

"Dobře, pokusím se na tom zapracovat.

Odešel jsem do svojí pracovny a tam pracoval až do večera než za mnou přišla Mia

Pohled Miy:

Neřešila jsem to a odešla nahoru, tam jsem si zase četla a pak jsem se rozhodla zajít za Carlislem, chtěla jsem vědět co to mělo znamenat to s tím Jasperem, proč na něj koukal jako by ho hlídal, zaklepala jsem na dveře od pracovny a když se ozvalo dále, vešla jsem dovnitř

"Ahoj Carlisle".

"Ahoj Mio, co potřebuješ"?

"Víš chtěla jsem se tě na něco zeptat".

"Jistě a na co", zeptal se zatímco dál něco psal do papírů.

"Na Jaspera", odpověděla jsem, sotva Carlisle uslyšel jeho jméno otočil se na mě.

"Víš možná že mi do toho nic není, ale všimla jsem si jak na Jaspera koukáš, jako by jsi ho hlídal, děje se snad něco"?

Odpověděl mi s úsměvem

"Ne, všechno je v pořádku, to se ti asi jenom něco zdálo".

"Vážně mi Carlisle říkáš pravdu"?

"Jistě Mio, já bych ti nelhal, nikdy".

"Dobře, tak díky a dobrou noc".

"Dobrou", řekl mi, já pak zavřela dveře a odešla si lehnout do svého pokoje.

Další ráno Miy pohled:

Vstala jsem, udělala si ranní hygienu, převlékla se, nasnídala se a ani jsem se nenadála a už bylo 11:50.

"Tak pojď Mio, Carlisle pojď už".

Carlisle přišel za námi a řekl "můžeme"?

Chtěla jsem už něco říct ale Alice mě předběhla

"Tak pojďme", řekla a už mě vedla ven z domu, nasedli jsme do auta a jeli jsme směrem do města, seděla jsem vzadu a Alice se na mě během cesty podívala a řekla

"Mio, neboj, tohle bude nejlepší den tvého života".

Jenom jsem se usmála, nakupování zase nebyla moje tak oblíbená činnost, ale nechtěla jsem to Alice kazit. Když jsme dojeli po asi 20 minutách na místo, Carlisle zaparkoval na parkovišti před nákupním centrem, když jsem vyšla z auta, něco jsem si uvědomila a musela jsem se zeptat

"Carlisle nemáš být náhodou v nemocnici"?

"Vzal jsem si volno", řekl a usmál se.

Udělala jsem pochopený výraz a už mě Alice táhla směrem k nákupnímu centru.