Cesta domů [TWILIGHT]

5.

Právě jsme jeli s Edwardem směrem do města bylo asi 6 hodin večer, jelikož byl letní čas tak ale bylo světlo nebyl problém jet takhle večer pozdě do města, když Edward vjel do hlavního centra města, řekla jsem mu aby zastavil, zastavil mi na ulici a nechal mě abych vystoupila, než jsem tak udělala, zeptal se mě

"Kam jdeš"?

Odpověděla jsem mu

"Jen si potřebuju něco zařídit, buď tady prosím v 9 Edwarde, díky".

"Dobře", řekl a mlčky někam odjel, přešla jsem přes přechod a zamířila do knihkupectví, které má otevřeno do 8, takže jsem měla dostatek času, knihkupectví bylo spojeno s malou knihovnou, která byla nahoře, když vyjdete po schodech, pozdravila jsem prodavačku a vyšla po dřevěných schodech nahoru, vzala jsem si pár knížek, které byly spíše pohádky než skutečnost, bylo to pár knih s legendami a pak jsem si sedla k počítači a vyhledávala si něco na internetu a dívala se do knížek, asi si budete myslet že jsem blázen, ale já si vyhledávala něco o upírech, na vyhledávači googlu se právě nacházely slova vampire legends, něco jsem o tom četla, nejí, nespí, neunaví se, nepijí, jsou studení a bledí, ty první 4 slova mě popravdě šokovaly, shodovaly se s tím že jsem nikdy Carlislea ani jeho rodinu neviděla jíst, pít ani spát, ale řekla jsem si že jsou to jen pohádky a nesmysly, tak jsem to vymazala z historie vyhledávání a knížky schovala na své místo, sešla jsem dolů schody, rozloučila jsem se s prodavačkou a odešla z obchodu, bylo pár minut před 8 a já měla ještě čas, zašla jsem si do restaurace a z nějakých peněz které mi dal Carlisle sebou jsem si koupila vodu, přemýšlela jsem ale ani jsem nevěděla o čem, během hodiny jsem vypila vodu, bylo asi 5 minut před devátou a Edward přijel, přešla jsem přes přechod a nastoupila jsem do auta, Edward vyjel směrem domů, po cestě se mě zeptal

"Tak co užila sis to"?

"Jo, byla jsem v knihovně".

"Půjčila sis tam něco"?

"Ne, jen jsem si musela něco ověřit, potřebovala jsem i oddělení skutečných faktů z knížek".

"Aha a co sis tam vyhledávala"?

Povzdechla jsem si a řekla

"To neřeš Edwarde".

Na to už mi nic neřekl a mlčky jsme jeli domů.

Edwardův pohled:

Věděl jsem že Mia myslí na upíry, mlčky jsme jeli domů.

Miy pohled:

Když jsme dojeli domů, vystoupila jsem s Edwardem z auta a šli jsme domů, vešli jsme dovnitř, Carlisle nás pozdravil.

"Ahoj Edwarde, ahoj Mio".

"Ahoj Carlisle", řekl Edward i za mě takovým přísným tónem.

Carlisle se Edwarda zeptal

"Stalo se něco Edwarde"?

"Ne nic".

"No dobře, Rosalie s Emmetem se dívají na televizi a Bella s Renesme se vydali na malý výlet, za chvíli by měli být zpátky, Mio nechceš mi pomoct s prací"?

Už jsem chtěla říct že jo, ale Edward mě předběhl

"Mia je jistě hodně unavená a chce si jít už lehnout".

Carlisle se na Edwarda překvapeně podíval a následně na mě, v očích měl starosti, řekla jsem jen

"Radši už půjdu, pozdravuj ode mě Bellu a všechny ostatní Carlisle a dobrou", řekla jsem nejistě a vyběhla po schodech nahoru do pokoje.

Carlisleův pohled:

Mia vyběhla nahoru nejspíše do svého pokoje a já si chtěl promluvit s Edwardem

"Edwarde stalo se snad něco"?

"No Carlisle dost možná máme problém".

"A jaký Edwarde"?

"No, Mia".

"Co je s ní"?

"Trochu jsem nahlédl do jejich myšlenek, Carlisle ona něco tuší, vyhledávala si dneska v knihovně věci o upírech, sama tomu nejspíš nevěří, ale tušení měla".

"Neboj se Edwarde, vyřešíme to ráno až bude Mia vzhůru".

"To doufám Carlisle".

Edward odešel a já tam jenom o tom přemýšlel, rozhodl jsem se že zítra zkusím Miu nějak nenápadně přesvědčit že jsme obyčejní lidé.

Ráno, Jasperův pohled:

Brzo ráno jsem vyrazil na lov, ulovil jsem srnku a nesl ji k našemu domu, Carlisle zrovna chtěl vyrazit na lov se zbytkem svojí rodiny

"Ušetřil jsem vám práci", řekl jsem a srnu hodil na zem. Carlisle mi to ale začal rozmlouvat

"Jaspere tobě přeskočilo", schovej to někam".

"A proč"?

"Co když Mia vyleze a tu srnu tady uvidí".

"Ale nevyleze, lidé tak brzo ráno nevstávají".

Pak se do toho vložil Edward

"Carlisle nemyslím si že to je nejlepší nápad".

"Ale notak Edwarde, za chvíli ta srna bude pryč".

"No dobře, ale fakt rychle", svolil nakonec Carlisle.

Všichni se dali do srny, zatímco vůbec netušili co je za chvíli čeká.

Miy pohled:

Bylo ráno a já se vzbudila, bylo asi 9 ráno, venku sice nesvítilo sluníčko, ale bylo dneska teplo, tak jsem se umyla, učesala a převlékla se a rozhodla jsem se že se venku dneska projdu, vyšla jsem ven, ale to co jsem tam uviděla mě šokovalo.

Pohled Carlislea:

Srnu už jsme měli skoro celou vypitou, ale v tom mě vyrušila Alice

"Carlisle Mia".

V tu ránu jsem se otočil, stála tam Mia a vystrašeně nás pozorovala, pak už jsem jenom slyšel jak vyběhla nahoru po schodech a jak si balí věci, vyběhl jsem nahoru rychlostí světla, věděl jsem že ji musím zastavit a nenechat ji odejít.