Cesta domů [TWILIGHT]

17.

"Ahoj Mio, já jsem Sam, tohle jsou Seth a Paul a Jacoba už jistě znáš".

"Můžeme si přisednout"?

"Jo, jistě", řekla jsem nervózně.

Posedali si naproti mě a upřeně se na mě podívali, podívala jsem se na ně nervózně, Sam se mě začal vyptávat

"Takže Mio jak ses dostala ke Carlisleovi a jeho rodině"?

"Před asi dvěma měsíci jsem měla autonehodu, mí rodiče zemřeli při autonehodě a já ho jela poprosit o pomoc, nebo spíše jsem ho navštívila a on se mě ujal".

"Když jsi zjistila že Carlisle a jeho rodina jsou upíři, jak jsi reagovala a jak to vnímáš teď"?

"No zprvu jsem byla vyděšená a bála jsem se, bála jsem se i Carlislea přes to že je můj příbuzný ale uklidnil mě a je to v pořádku, to že jsou upíři mi nevadí a myslím si že je to v pohodě".

"Dobře, takže jsi se svojí nynější rodinou spokojená a chceš dál žít v téhle upíři rodině"?

"Samozřejmě Same, jsem zde spokojená a popravdě neumím si představit že bych žila někde jinde".

"Dobře, tak pojďte kluci, jdeme".

Kluci se zvedli, Jacob se na mě podíval pohledem jestli zde chci vážně zůstat, Sam ho okřikl

"Jacobe"!

Jacob se na mě ještě podíval a pak vstal a odešel se Samem, Sethem a Paulem.

Když zabouchli dveře řekla jsem si

"Teda divný".

Jasper se na mě koukal divně a snažil se mě uklidnit svými myšlenkami, přitom jsem nevěděla proč

"Jaspere proč"?

"Promiň".

"Proč je ten Jacob takový divný"?

"Jenom není rád že jsi tu s námi, u mě to taky tak bylo", řekla Bella.

Podívala jsem se na ni

"Pardon že to tak řeknu ale otravuje s tím často"?

"No jo je v tomhle docela urputný ale neboj se my tě nedáme".

"Díky".

O pár dní později:

Šla jsem se náhodou projít s Bellou po lese ale když jsme se vraceli, vyběhl z lesa Jacob a zavolal na nás

"Bello, Mio počkejte".

Bella se se mnou za Jacobem ohlédla

"Mio můžeš si se mnou promluvit", zeptal se mě a sklonil se aby byl v úrovni mých očí

"Není ale o čem Jacobe, všechno co jste chtěli vědět jsem vám přece už řekla".

"Vážně s nimi chceš zůstat"?

"Jacobe, co je to za otázku"?

"No jsou to upíři, tobě to nevadí"?

"Ne nevadí mi že Carlisle, Esme, Jasper, Bella, Edward, Alice, Emmet, Renesmee nebo Rosalie jsou upíři".

"A nechtěla by jsi žít jinde mezi lidmi"?

Už jsem chtěla něco říct, ale předběhla mě Bella

"Jacobe do toho ti nic není"!

"Ale je Bello, ona je člověk"!

"A tím chceš říct jako co"?!

Najednou tam přiběhl Carlisle s Edwardem a Jasperem

"Jacobe, nech toho", řekl klidně Carlisle.

Jacob se na mě podíval a řekl

"Ty s nimi vážně chceš zůstat"?

"Jacobe, Carlisle je jako můj otec a Esme moje matka a Bella, Edward, Renesmee, Rosalie, Alice, Emmet, Jasper jsou mí bratři a sestry, jasný a já je neopustím".

Jacob mi na to jen řekl

"Jak chceš", otočil se a odběhl zpátky do lesa.

Pomalu jsem se otočila a beze slov vešla do domu a sedla si tam ztěžka na gauč.

"Ježiš tohle byl dlouhýýý den", řekla jsem protáhle, Carlisle vešel s ostatními dovnitř, zeptala jsem se jich

"Podáte mi někdo prosím sklenici vody"?

"Jistě", řekl Carlisle a sklenička mi hned ležela pod nosem.

"Ehm, díky", řekla jsem, převzala jsem si skleničku a napila se, pak jsem skleničku odložila na stůl.

"Neboj se on se uklidní", řekl mi Carlisle, jen jsem pokývala hlavou jakože rozumím.

Několik dalších dní jsme strávili většinou vevnitř, nechtěli jsme žádný spor s vlkodlaky a tudíž bylo nejrozumnější zůstat nějakou dobu vevnitř, po pár dnech jsme konečně vyšli ven a od té hádky s Jacobem jsme už žádného vlka neviděli, jak ve vlčí podobě tak v lidské.

"Zajímavé že to vzdali tak rychle", prohodil Jasper.

"Řekla jsem Jacobovi že pokud s tím nepřestane, nebude se stýkat s Renesmee", řekla Bella.

"To jsi mu vážně řekla", zeptal se Belly Edward.

"Ano, nechtěla jsem aby se s Renesmee stýkal pokud má něco proti nám nebo Mie".

"Mimo to Bello nemá dneska přijít náhodou Jacob za Renesmee"?

"A jo, co ale bude s Miou"?

"Nic ukážeme mu že ji skutečně máme rádi a že spolu vycházíme že Mio", řekl Carlisle a položil mi ruku na rameno.

"Jo", odpověděla jsem.

Všichni se usmáli a vešli jsme dovnitř, za ani ne hodinu někdo zazvonil na zvonek,
Jacob, řekla jsem si.

"Neboj se to bude v pohodě", uklidnila mě Esme, usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala, poté vešel do místnosti Jacob a Renesmee už za ním běžela

"Jacobe", zakřičela šťastně a skočila mu do náručí, Jacob se s ní šťastně zatočil a pozdravil ji

"Ahoj Nessie".

Poté se podíval na mě a řekl

"Náš si nevšímejte", řekl a přešel s Renesmee na konec místnosti a posadil se s ní ke stolu a společně začali kreslit.