Když ztratím střevíček, nepovažuju se za princeznu prchající z bálu domů. Jsem jen opilá. Když usnu na dlouhou dobu, tak ne kvůli tomu, že bych se píchla o trn růže, ale vyčerpáním. Samozřejmě mě nečeká probuzení polibkem od krásného prince, ale zvonicím telefonem se spoustou zmeškaných hovorů. Když se pokusím políbit žabáka, dostanu divnou vyrážku a když dám pusu chlapovi tvářícímu se jako princ, většinou se z něj nakonec vyklube slizká žába. Ale to nevadí. Beru to sportovně. Jsem přece optimistka.